Má úplně nejvíc první jízda v motoškole.
Předpokládal sem, že pojedeme někam na parkoviště a tam mi poví něco o bezpečnosti. Jako kdysi ve školce budu jezdit na dopravním hřišti mezi šlapacíma autíčkama, tříkolkama a trochu si motorku ošahám. Že budu při jízdě kolem velikostně poloviční značky "stop" na holčičky ukazovat sprostý obrázky. Vyzkouším brzdu, náklon, pomalá jízda - prostě si to alespoň malinko vysedím. Dokonce sem přišel v blbejch (naštěstí ne tenisky) botech. Nevzal sem si ani protektory. Jen helmu a rukavice...
Ale to byla šeredná mejlka. Dal mi pod světelnou reklamou s velkým "elkem" klíčky a se slovy "jedéééém" a výrazem velké vážnosti a přesvedčení pokynul směrem k motorce. Trochu mě to zaskočilo. Poblednul sem jak tejden starej ementál, ale sebral sem hozenou rukavici a nased. Kliček, spojka a start. Dal si dolů bradu mého kokosu a kopnul :) sem tam jedničku ... a vyrazil.
Za 4 hodky sem najezdil 170km! Po městě sem jel naštěsí jen chvilku. Po okreskách se to jede úplně samo. Jen chvilkama lehký náklon. Podobnej náklon co dělám, když chčiju a sem nalitej. Jen s rozdílem, že ne dopředu a dozadu, ale dostran. To samé rozjezdy a řazení. Jako bych to dělal celej život ;)
Jedinej problém zatím v náklonu. To budu muset vysedět no :) V ostrý zatáčce nemám přestavu jak moc nebo málo sem nakloněnej. Nebo přesněji jak moc nebo málo to můžu/mám naklopit. Dvakrát se mi instruktor nahnul tak, že sem myslel, že prostě deme. Periferně sem koutkem oka viděl silnici tak blízko, že bych mohl lízat ostny přejetýho ježka na asfaltu.
Taky celkem panika, když dojíždím ke křižovatce, na který sou díry. Cápek má představu, že tu díru vezmem zleva a já zprava. V té pomalé rychlosti je to o ty řidítka celkem boj. Najednou je řízení děsně tuhý a cápek si mášu řídí "dle svého těla" a já mám pocit, že motorka nereagujeme a jestli tenhle stav potrvá ještě jednu jedinou malou pikosekundu tak přepadnem na bok jak trefenej jelen.
Další věc je držení motorky. Držím se ji jako výčnělku skály, ze které visím za konečky prstů na Mont Blancu. Po hodině cítím bolest ze vnitřku loktů a zápěstí. Heft svírám takovou silou, že mi musí protejkat prstama jak čerstvě vysraný hovno Kapybary.
Nemůžu opomenout na kosu. Samo ne tu, se kterou chodila babička na trávu. Triko, mikina a bunda, vše "civilní" a máša bez štítku. No vopruz. Má celková křeč se po dvou hoďkách začínala podepisovat v podobě únavy a spanilá jízdy se pomalu měnila vy vyčerpávající výpravu za tučňákama. Zastávky na cígo a kafe se rovnaly sexu s osmnáctkou.
Nutno říct, že po čtyřech hodinách sem nakonec držel řidítka sice furt jak vocas při mastrubaci, ale ne v křeči. Dokázal sem si furt držet plyn a celkově byla jízda "volnější". Výhoda je, že jezdím autem a nemusím se nervovat s provozem, značkama a křižovatkama. Zítra odpolko du na další jízdu. Tak mi držte palce ;)