V sobotu den jako každý jiný...jen v noci jsem měla divný sen o motorkáři,co projížděl přes naše město a zabil se...velký smutek..všichni plakali...po takovém snu se mi odpoledne moc na motocykl nechtělo...ale přítel a já jsme byli natěšeni...,že pojedeme ještě aspoň na jeho starší motorce Jawě 350,když tu Suzuki zazimoval....vyjeli jsme...spokojeni...jenže pár metrů v NBK před Hypernovou...slyším divné skřípání něčeho podemnou....pak už jen cítím silný smyk a stojící auto u silnice..cítím už jen jak letím a příšernou bolest....přistanu..otevřu oči..rychle sundám helmu,ale nemůžu se pohnout...okolo mě spousta lidí a kulhající vyděšený klepající se přítel...než se stihnu vzpamatovat...do minuty přijíždí sanitka...vybíhají muži v oranžovém a nesou nosítka...najednou jsem v sanitce a jedu...normálně komunikuji..během minuty v nemocnici..na nosítkách...všude kolem mnoho lidí...,ale hlaně vidím moji brečící klepající maminku...říkám ji,jsem v pohodě..klid...dneska jsem byla propuštěna z nemocnice...pozorovali mě...kvůli chování mé hlavy a těla...jsem pomlácená,desítky modřín,rozedřený bok..helma poničená..chodím blbě,ale chodím....v ten den jsem se asi znova narodila a anděl strážný byl ten den při mě...protože,kdyby při tom pádu jelo proti mě auto...nehci na to ani pomýšlet...říkali mi,že jsem letěla 7 m...ve chvilce se m změnil pohled na život...na motorku sednu,ale asi až za dlouho...Pokaždé když slyším zvuk sanitky...vrhnou se mi slzy do očí...přitel se s tím už asi nikdy nesmíří s tím,co se mi mohlo stát...,ale ŽIJEME A DĚKUJEME AT UŽ U NÁS BYL JAKKÝKOLIV STRÁŽNÝ ANDĚL....Lidičky...dávejte pozor,co i na nejlepší silnici můe být za škarpy,kamínky...,které ani nevidíte...ted si jdu zase lehnout...stále se ztoho vzpamatovávám,vždycky jsem si myslela,že mě se tohle stát nemůže...děkuji také sestřičkám a doktor§m zajich obětavost...a pomoc...MILUJTE svůj život...musela jsem to někomu říct....protože to stále vidím,tak pokud Vás to otravuje..tak to nečtěte!