protože Larry myslel svoje vlákno asi jinak, tak to zkusím ještě jednou a podle toho jak si myslím, že to původně myslel.
První docela silný zážitek jsem měl když mě táta vzal jako malého kluka na závody na ploché dráze. Cestou mě poučil, že ty motorky nemají brzdy. Když jsme se postavili k bariéře do středu zatáčky a proti nám letěli 4 motorky na plný plyn, tak jsem se lekl, že málem pustil hnědku do kalhot. Jeden jezdec byl tátův kamarád a tak nás dostal do depa. Ti chlapi byli pro mě bohové.

Jestli dovolíte, tak bych Vám napsal o jednom svém zajímavém závodě který jsem jel . Bylo to dávno někdy v roce 198X. Závodil jsem slušně v MR a na závodech mě kamarádi hodili nabídku. Pojeď s námi začátkem června na závody k moři. No vyvalil jsem na ně oči, protože jsem to považoval za žert. Oni, ale to mysleli vážně. Říkali, je to v NDR ( u těch hodných němců) vedle Rostoku kousek od moře. I když bude moře studené, vezmeme sebou naše baby a uděláme si pár dnů dovolenou Bude sranda. Já že vezmu svoji skříňovou Avii co byla upravena na závodní motorky a jako karavan. Cestu zaplatí pořadatel a že já jsem největší guma a že bych mohl vyjet nějaké marky za umístění. Zbytek peněz vyšmelíme. Prodávali jsme hodným němcům italské helmy Boeri (z Tuzexu,) brýle, závodní rukavice, atd. Docela mě tato myšlenka nadchla. Kladli mě na srdce, že si mám sehnat nejrychlejší převody jaké seženu, jinak s těmi co máme normálně, že si nevrzneme. Připadalo mě to nějaké divné, ale oni, že mě cestou na závody vše vysvětlí, že se nemám starat. V dohodnutý termín borci přijeli ke mně. Naložili jsme do Avie motorky, bagáž, krmení, naše baby a materiál k šmelině. Ten se různě po autě nastrkal do tašek, aby nám soudruzi na hranicích nedělali problémy. Ti pokud viděli závodní motorky, tak nás ani nekontrolovali. V NDR jak jsme najeli na ty jejich betonové dálnice, které jim zanechal soudruh Hitler, tak začala nuda. Vzpomněl jsem, že mě mají říci vlastně na jaké závody jedu.


Začali informace pouštět pomaličku a jakoby mě chtěli postrašit. Říkali, že je to závod který se jezdí někdy od roku 1928
jen 1x ročně a je to u nich velký závod. Je to takový horský okruh s menším převýšením a povrch trati je travička jako ve Wimbledonu. Prostě že to bude super závod.
technické parametry tohoto horského okruhu:
délka okruhu je 1,877 m dlouhá trať v kopcovitém terénu uprostřed lesů. Trasa je více jako klasický silniční okruh s kombinací levých a pravých zatáček, stoupání a klesání. Zajímavostí trati jsou velmi dlouhé skoky ve velké rychlosti.
stoupání až 16%
klesání až 14%
Skoky délka 30-40 m v plné rychlosti!!!!
povrch trati trávník
šířka trati 10-15 m
Průměrná rychlost 110-120 km / h
Maximální rychlost až 160 km / h
rychlostní rekordy:
* jízda na 5 kol: Trevor bank (GB), 118.562 km / h, na 31 05. 1998
* jizda na 4 kola: Simon Wigg (GB), 118.318 km / h, na 30 05. 1998
-------------------------------------------------------------------------
Pak mě vykládali, že je to něco mezi plochou dráhou a motokrosem Jezdí se tam od pátku do neděle, protože mají spousty kategorií. Plochodrážní motorky, motokrosové motorky a dokonce i sajdy. Pak podle obsahu, dělí se to také na juniory, veterány, ženy, nějaké národní třídy, mezinárodní třídy,… Že se stále nějaká jízda jede. Naše třída jede vždy 3 rozdjíždky a polovina s nejlepším součtem umístění postupuje a zbytek končí, bez možnosti opravy Systémem KO.. Tak to je systém až do finále. To finále se je jede jen 1x. Trať od diváků odděluje jen ocelové zábradlí z trubky tak průměr asi 10cm. Dále mě říkali, že tam vůbec není sanitka, protože pokud upadneš, tak tě ti vzadu přejedou, nebo skončíš v ocelovém zábradlí a tak tam mají jedině pohřebák, protože se tam každý rok někdo zmastí. Tak to jsem pochopil, že nemám ničemu věřit, že mě celou dobu tahají za nos.


To jsem nevěděl co mě opravdu čeká. Když jsme ve čtvrtek přijížděli k závodišti, tak tam bylo lidí,… Říkám si, tady asi byl nějaký letní festival a právě končí… Když jsme se dostali do depa, tak si říkám co se to děje, že by tady končili nějaké velké závody? To není možné, abychom všichni jeli na stejných závodech. Ještě večer jsem si chtěl projít trat, ale pořadatelé nám řekli, že nás nechají objet pár kol. Fajn, dám nějaký těžký převod a zkusím o co jde. Trať jsem si prohlédl podle toho kam jsem dohlédl. Když nás pouštěli na trať, říkám si pojedu hned od začátku naplno co to půjde, když je tak málo času ne trénování. Dívám se na povrch trati. Super rovné a krátký anglický trávníček, takže kluci v tom nekecali. Takže hned za to beru a tahám, ale co to. Bere mě jedna motorka za druhou. To snad není možné, jak ti letí.. Do depa přijíždím zdrcený. Tady nemám šanci. Jede tady hodně místních specialistů a než se rozkoukám pojedeme domů. Nasadil jsem ten nejtěžší převod na co jsem měl převodová kola, protože průměr na kolo je tady nad 100km/h. Po oba měřené tréninky jsem se zlepšoval, ale cítil jsem, že stále nestíhám špičku. Nezbylo, než vymyslet nějakou bezchybnou strategii,abych pokud možno postoupil co nejdále, protože každým kolem jsem zrychloval.
V závodě na 4 kola je nutný bezchybný start a pokud neodstartuji, tak to již nedojedu a je konec. V sobotu jsem se postavil ke startu a pozoroval jsem jak se startuje. Všiml jsem si, že když dostal startér pokyn, přesně za 5 sekund rozjíždku odstartoval. Vycházelo mě to přesně, 1,2,3,4, a start. No ještě že jsou němci přesní a disciplinovaní. Tak teď jdu na start já, kluci mě ještě hecují, že pokud vypadnu, že jdu domů pěšky.. Počítám 1,2,3,4, a jedem. ..Start se podařil výborně, ale nějaká motorka mě předjela, ale na postup to stačí. Sobota byla dobrá, dařilo se a nevypadl jsem. Stále to bylo lepší a lepší. Rozhodne se v neděli. Sobota i neděle se vleče. Sice pořád někdo závodí, ale my více měně čekáme. Máme od pořadatelů určeno na kdy se nachystat a najet do přípravného prostoru, ale jsou to velké nervy z čekání a z celé atmosféry závodu. Tolik diváků jsem a závodech nikde neviděl a srovnat se to dá jedině s MS v Brně. Byl jsem sice zvyklý, že tehdy na nás na MR chodilo hodně lidí a byl na nás několikrát ročně televizní přenos, ale to se nedalo srovnat co se dělo tady. Lidí jako sraček a kolem trati hlava na hlavě. Diváci byli výborní a pokud byl nějaký souboj, tak řvali jako na fotbale při plném stadionu. I když se mě dařilo, teda ani nevím jak jsem postoupil do finále. Všiml jsem si, že místní borci si mě začínají všímat. Asi ze mě začali mít bobky. Tak jdeme na start. Pěkně vyberu stopu, protože dráha je již dost rozbitá. Dívám se na startéra a teď, začínám počítat. 1,2…kurva co je oni to pustilíííí …….než reaguji i já, oni již jedou. To mě pěkně nasrali. . Říkám si: Musím v té levé zatáčce na konci roviny něco udělat, nebo je ámen. Jestli se balík jezdců rozjede, je to v řiti. Dokud jsou na sebe namačkaní a překáží si, mám šanci. Blíží se zatáčka a jdu na vnitřek a stále to držím…Kurva jestli to přeženu, tak políbím to kovové zábradlí.. Vletím do zatáčky a podjíždím chumel jezdců, tak tak, že jsem neupad a motorka se mnou pěkně cvičí, zvládám to a vyjíždím jako pátý. Super to se povedlo, ale dále to tak lehce nepůjde. Ještě v první kole se mě podařilo jednoho borce udělat dokud mám tmu před očima a tlačím se na třetího. Je vidět, že to není žádný zelenáč a je tak asi stejně rychlý jako já. Zkouším to na něj, ale nemám tu potřebnou rychlost a tak to stále nejde a nejde. On mě cítí za zády, tak jede tu nejlepší stopu bez chyb. Tak a jsme v posledním kole. Zase to zkusím v té první levé na konci startovní roviny (no ono to není rovina, ono se to klikatí a nahoru a dolů). Chyběl jen kousíček a zase nic. Už nemohu více čekat a musím do toho dát všechno, jde o bednu. Na protilehlé rovině (od startu) jsem na něj nalepený, ale vůbec neslyším motorku, protože lidi řvou jak blázni.. Doufám, že poslední cílovou zatáčku dobře odřadím, protože bohužel motor neslyším. Tak poslední zatáčka a adrenalin je ve mně na vrcholu. Musím mu to dát na vnitřek. Buď se to podaří, nebo si rozbiju dršku. Lidé řvou a domácí borec asi podlehl atmosféře, dal trochu více plynu, vynáší ho to a nechává mě mezírku kterou se protahuji před něj. .. Trochu mu pomáhám na venek dráhy kde je to měkké a tím i pomalejší. Těch pár metrů do cíle je nekonečných a stále čekám, že se kolem mě po pravé straně přežene . Konečně cíl… Ohlížím se za soupeřem a je mě ho docela líto. .. Hrozný rachot kolem trati. Projíždíme jedno kolo pomalu a zdravíme diváky. Říkám si, že ti co nevidí na dojezd do cíle, nemohli slyšet rozhlas jaké bylo pořadí v cíli. Je vidět, že jim to asi nevadí a dobře se baví.
Když se vracím do depa, kluci mě plácají po helmě a řvou ty vole ty jsi to dokázal. Uklidňuji je, že jsem se náhodou dostal na bednu v jedné z tisíce tříd co se tady jedou. Ale hřeje mě ten třetí flek, to je fakt ………..a slušné marky za umístění.
Zboží určení k šmelině jsme prodali a pak ještě 3 dny jsme se poflakovali u moře a žili si jako kapitalisté. V hospodě stále plný stůl. Cestou domů přemýšlím o tomto bláznivém závodě. Nikdy nic podobného jsem nezažil ani o podobném neslyšel. Jel jsem různé kuriozní závody, ale nic co by se dalo k tomuto přirovnat. Další roky nám účast nevycházela termínově. Super závod a škoda, že u nás se o něm málo ví. . Věnec skončil po nějaké době s dalšími v popelnici a plaketa ani nevím kde je.. Na jejich webu jsem si všiml, že je také postihl obrovský propad návštěvnosti, ale i v Brně to není co bývalo.
Ještě několik fotek a video pro dokreslení skvělé atmosféry tohoto závodu.




















Bergring-Teterow závod žen

ještě doplňuji jak to vypadá z pohledu jezdce, ale přípomínám, že je to je trénink a je to jen najíždění. Daleko před hranou skoku zaklapuje, po rovinkách často jen vrká a nedrží . Zatáčky hodně na jistotu. Škoda, že jsem zatím nenašel stejné video se závodu, nejlépe finále, to by bylo jiné kafe