1 reakcí na tento příspěvek Ukrajina 2011
Chtěl bych příští rok vyrazit! Máte nějakou přesnější představu?
Uvažuji o zakarpatský Ukrajině, a na jakým enduru? Já si na bramboře troufnu tak na nějaký rozmlácený cesty, žádný divočení , ale zas jet jen přizdisráčsky někde po hlavních to taky nee
Je to tam mnohem víc v pohodě, než zde mnozí strašili. Hraniční přechod Ubla tam i zpátky bez problémů, bez dlouhého čekání, bez důkladných prohlídek a hlavně bez jakýhokoliv úplatku.
Základem je nemít u sebe nic, co by mohlo být považováno za zbraň, nože maximálně 10cm (staší přibližně).
Problém s cestou zpět je v tom, že EU změnila limity na dovážené zboží. Litr tvrdého nebo 16 litrů piva platí, ale cigaret už ne kartáč, ale pouze 2 krabičky (40 kusů). Stěží jsme v 6 lidech převezli kartáč pro toho jednoho zoufalce, co se na to hulení ještě nevysral.
Na jednom DAI postu nás chytli, protože jsem nepochopil jednu křižovatku s chybějíma jakýmikoliv značkama. Nejdřív na nás zkoušel nějakej nesmysl s protokolem na 680 hřiven, což nevím za jakej přestupek mělo být, protože to je zhruba jeho měsíční plat (2 litry v Kč). Chybně nás informoval, že to musíme zaplatit do zítra v bankovní minipobočce u DAI postu (kde to spřízněná úřednice ztopí a šábne se s ním o zisk).
No ale vysvětlili jsme mu, že známe zákon a že to můžeme zaplatit klidně za týden v libovolné bance nebo na hranicích při odjezdu a že máme nárok na oficiální překlad protokolu, který nemá šanci zařídit. Pak začlo vyjednávání o úplatku. Po chvíli jsme to stáhli z 50 euro na osobu na 50 hřiven (120Kč). Náš cíl byl 50-100 hřiven za skupinu, ale neměli jsme čas, museli jsme stihnout ještě nakoupit jídlo na večer a najít flek na spaní.
Jinak lidi tradičně vstřícní. Na jednom fleku nás vyčíhli, tak přitáhli malinovou samohonku a maso na šašlik a brambory na opečení. Až na to, že se hrozně vožrali, zcela v pohodě.
Benzín stále za zhruba 18Kč, cigára za 16, chlast jsme nepřepočítávali.
Doporučuji tam jet na drapákách, nic jinýho než vyjíždět kopce a nádherné hory tam nemá smysl. I mnohé značené silnice jsou dost drsné kamenité nebo bahnité polňačky a lesní cesty.
Na poloninu Boržava jsme jeli v 6 lidech na různých motorkách včetně endur, až na jednoho všichni drapáky typu E09 a podobných. Až úplně nahoru na hřeben jsem dokázal vyjet pouze já na Dněpru. Finální výjezdy jsou opravdu drsné. Boržava je nádherná. Pokud tam chcete vyjet, hned si zabalte a vyražte, příští rok už tam bude vjezd pouze na povolení, které ale prý bude schopen zařídit Leonid (majitel motorkářského motelu U Lva, vesnice Pilipec hned pod cestou na Boržavu) dle jeho slov za 20grv(50Kč), ale kdoví jak to bude.
Projet Siněvirský národní park vrchem přes hory ze Siněviru do Koločavy již letos nebylo možné. Za směšný poplatek vás pustí jen na spodní cesty. Další části parku jsou odděleny dalšími bránami a letos už vás s motorkama dál nepustí za žádný poplatek. Už jen pěšky nebo na kolech. Do Karpatského parku jsme nedojeli, takže nevíme, zda je to tam stejné. Nejspíše jo, takže plán vydrápat se s motorku na nejvyšší horu Goverlu je již zřejmě neproveditelný.
Všechny ostatní poloniny jsou stále v pohodě (pokud se vám tam podaří vyškrábat) a bude to tak u příští rok.
Fotky přidám až je zpracuju.
Polonina Rina
Silnice na Boržavu
Hřeben Boržavy
Silnice mezi městy Mižgirja a Syněvyr. Je na mapě jako 3. třída a vedou na ní směrové ukazatele ve městě
Ve vesnicích furt kličkujete mezi zvířaty
Další na Rajčeti.
Odjezd z Olomouce je stanoven na čtvrtek 5.8.2010 10:00. Náš cíl je Vyšné Německé hranice s Ukrajinou. Cesta byla jedna velká nekonečná kolona, kvůli které jsme dorazili do Michalovců v 18 hodin, tím pádem jsme se rozhodli strávit noc ještě na Slovensku, na Zemplínské Šíravě, což je poněkud rozpačitá lokalita slečna v poloprázdném penzionu nám sdělila: Ubytovat vas němožem, nieje tuna pán vedůcí?, nicméně kousek dál nám pan hospodský(ten byl taky srandovní, vybíral za každé použití wc 20 centů, na tom by nebylo až tak nic zvláštního, kdyby poplatek nevyžadoval i od svých hostů kterých tam bylo i s náma pět) nabídl ubytování za 16 E. Apartmán měl sice nejlepší roky za sebou, ale byl čistý a hlavně tekla teplá voda. Nic moc jsme nenaspali, oblohu osvětlovaly blesky doprovázené burácením hromů a vydatného deště.
Ráno v 9 hodin pařák neskutečnej, po dešti ani památky, nahazujeme bagáž na motorky a mizíme z téhle končiny do končiny ještě větší Ukrajiny. Na hranici přistáváme za slabou hodinku, slovenský braťja chců vediěť stav tachometra, prajů šťastnů cestu a s úsměvem nás posílají na stranu Ukrajinskou, kde nás staví první kontrola vyžadující zastavení motorek přesně na čáře na zemi, rozdá nám formuláře o velikosti jednoho útržku..dokonce i kvalita je dosti podobná ještě nás ohlásí další kontrole a my se posuneme o pár metrů do fronty aut, ze které nás ale vyhodí a nechají nás asi na 15 minut podusit na sluníčku (bylo fakt krásně) pak jestě vyplnit nějaký další útržky, jedno okýnko, druhý okýnko a za dvě hodiny už jsme mohli ke kontrole poslední, dostává od nás zase nějakej ten kousek papíru a pouští nás do té divočiny. První úkol byl vyhledat nějakou tu benzinku a dát nažrat koním. Užhorod ? no paráda, benzinek jak nasekaných, ale zatím na žádné z pěti navštívených není možné zaplatit kartou. Poznatek první: že ačkoli mají anoncováno, že karty berou, není tomu vždycky tak, mladík za pokladnou plácá cosi o image.No nic jedem dál a hladové oči svítí, samože hotovost máme a benzinu ještě na cca 80 kiláků, takže pohoda, v takové husté síti benzínek se nebojíme ničeho. Nakonec se podaří zakotvit u benzinky, kde nám kreditky k něčemu jsou dobré. Tak Užhorod máme projetej. Náš dnešní cíl je solné jezero Solotvyno, ležící asi 150 km od Užhorodu v blízkosti hranic s Rumunskem. Po projetí Mukačevem zastavujeme v pěkném motelu na nějakou tu jejich dobrotu.Volba je jasná, na ten jejich Boršč se těším od doby ,co jsme se rozhodli navštívit tuto zemi (celé nekonečné 4 dny) a mou volbu neovlivní ani 30 stupňů ve stínu. Ale olivňuje ji servírka , protože nevědeli ,že přijedeme na Boršč, tak ho prostě neuvařili.Banda. No nic daváme Soljanku a Gulášovku. Soljanka ? parádní silnej vývar s masem zeleninou, olivy,citron a kysaná smetana nahoře, příjemně kyselá chuť osvěžuje i v takovém pařáku. Gulášovka neměla nic společného s tou naší, nebyla ani červená, ani zahuštěná, ale zase lehce kyselá díky nakrájeným okurkám. Takže spokojenost a popojedem na Khust do Teresvy kde překvapuju sám sebe jak mi to krásně mluví ukrajinsky?ne, ne, ti chlápci u cesty s klackama co vypadají jak kouzelnický hůlky opravdu nejsou stopaři, to sou žebráci a chtějí nějaké ty drobné, pokud možno zápaďáckou valutu. Nejdřív že jako:Zdenek co budeme robit, co budeme robit(jeli jsme v rychlejším pruhu a nikoho nepředjížděli). Propocenej Voloďa sedící v nažhavené Samaře píše na cár papíru 100E a okamžitě to zaškrtává a kouká na mě smutnýma očima, povídam mu že je mi líto ale vic jak 25 mu fakt nedám.Chlapec pochopuje, vrací doklady a poslušně hlásí že po cestě do Solotvyna už žádná žebrající hlídka nestojí, nashledanou, no raději ne. Měl pravdu, po cestě už žádný žebrák nebyl. Míjíma ceduli Solotvyno ,silnici lemují neuvěřitelné vily a paláce, některé opuštené, některé nedostavěné, ale nikde žádné směrovky k jezeru. Projeli jsme Solotvyno až na konec, otočka, nikde ani živáčka, zastavuju první auto co mi přijde pod ruky. Ženština za volantem mi rozumí a povídá ať jedeme za ní. Ještě tak kilometr po hlavní a pak nenápadná odbočka mezi baráky na něco mezi polňačkou a cestou pro otrlé, připomínající vyschlé koryto potoka olemované stánky a penziony. Po kličkované mezi desítkami turistů, za železnou bránou míříme stále za autem k penzionu. Slovo dá slovo a za 16 éček je cimra naše a motorkám dokonce vyklidili jeden party stan pro případ že by v noci zapršelo. Hned skáčeme do plavek a letíme k vodě, která je spíše rybníkem nežli jezerem. No nic, po celodenní námaze za řidítkama je smočení v osvěžující vodě natolik lákavé, že nevnímám ty davy lidí. Hup do vody, teplá jak kafe, parádní osvěžení se nedostavilo. Voda, tedy spíše solný roztok nadnáší člověka nad hladinu natolik, že není možno ani plavat, ale jen zevlovat. Je to jak stav beztíže, zase něco nového. Parádního osvěžení se nám dostavuje až v penzionu, kde kvůli bouřkám nefunguje elektrika, tím padem ledová sprcha to jistí, na ni navazuje večeře a nějaké to teplé pivo. V noci zase bouřka natolik silná, že mašiny ve stanu jsou ještě ráno mokré doufám, že nebyly pod vodou celý)
Ráno se vyčasilo, zase horko jak v peci a my vyrážíme do Koločavy, na mapě cesta vypadá idylicky, vracíme se do Teresvy, tam ještě dotankovat do plných a odbočujeme na Dubove. V Ust Chorne sjíždíme už z tak žalostné silnice na zbytek silnice postavené před mnoha a mnoha lety, potkáváme krávy, staré Jawy, obrovské smradlavé Zily, semtam nějaké ty leninovy sáňě. Vjíždíme, vlastně vdrncáváme se do vesnice domy upravené, některé nové, jen místo cesty je štěrk,díry,štěrk,díry,díry?.Takže pěkně na dvojec a do stupátek až míjíme konec Ruské Mokré, pokračujeme do lesa, kde už není po štěrku ani památky, snad někde pod nánosem bahna. Po sedmi kilometrech v té slotě zluté Géeso odmítá poslušnost, shazuje majitelku do hlubšího bahýnka,než jsme strojovnu vysmýkali z koleje, přijela Niva s vozikem a borci na nás vybalí že odbočka na Koločavu vedla hned za Ruskou Mokrou ?přesně podle známého hesla přilétáme na vysněnou odbočku, kde po vyjetí stoupáku čeká na nás nemilé překvapení. V předchozích dnech natolik vydatný déšť způsobil sesuv půdy,a v něm jen koleje od Zila. Nic, dáme sváču v té divočině,pokocháme se nádhernou přírodou a směrujeme stroje zpátky přes Ust Chorne , Tiachinu, kde na benzině doléváme do mašin palivo a z bot vodu, ždímáme ponožky a tak. V Mukačevu jsme přistáli za slabou hodinku, nabídka noclehů je tu široká, upoutá nás Zlatá Praha, hotýlek s hlídaným parkovištěm za 25 E, docela luxus, taková 1+1+ koupelna. Nedivím se proto pohledu recepční, když kolem ní nosíme zablácenou bagáž z motorek, ale usmívá se statečně. Ze sprchy sem natolik nadšen, že v ní ještě osprchuju kufry. Máme hlad a vůně z protilehlé kuchyně nás lákají, kuchaři a číšníci se nás ochotně ujímají a špekulují , jak nejlépe ukojit náš hlad. Nezklamali, za 10E jsme prepití a prejásaní.
Ráno svítí sluníčko, to bude krása. Vyjíždíme už v 8, abychom byli doma v rozumnou dobu. Myšlenky na domov nám asi po 3 kilometrech jízdy rozkopali žebráci s kouzelnými hůlkami u cesty, navíc měli píšťalky.Vzali nás na kafe na stanici a ačkoli jsme žádný nedostali nechali si našich 85 Éček, divný kšefty. Už už Užhorod, ó jak rádi jsme tě viděli . . . ale ještě raději tě opouštíme. Na hranicích odevzdat pečlivě uschovaný útržek, Voloďa ještě mele cosi o nálepce CZ na mašinách, no fakt jsme mysleli ze nás dál nepustí, páč CZ na RZ není pro Ukrajince ,,směroplatná´´ takže pozor, na Ukrajinu jedině se samolepkou a nalepte si ji kam chcete. Po hodině přicházíme na řadu u slovenských celníků, nás si vyhlídla slečna celnice, měla dobrej den a skvělé pracovní nasazení, prohrabávala se obsahy kufrů a tašek po pár dnech na motorce byl obsah některých tašek obzvláště výživný, ale ona byla statečná .Ve 12 se odpíchnem od celnice, prodírat se nekonečnou kolonou, jedeme nekonečně dlouho, místy 60 kiláku, jeden pruh uzavřenej, není možnost předjetí, na obloze nějaká mračna, nakonec i sprcha byla. Druhá proběhla doma v 8 hodin. Zakarpatská Rusi, jsi nádherná.
Byl to zajímavý výlet, náročný, a poučný.
-na hranici se obrnit trpělivostí, dobrý jsou třeba křížovky..
- převážet maximálně dvě krabičky cigaret vztahuje se i na otevřené a flaška kořalky na osobu
-pokud žebrák žebrá, solit a neodporovat
-většina silnic mizerná, lidé dobří
Posádka I. Katscha + BMW GS 650 propálila 67 litrů paliva ?4.4/100km
Posádka II. Zdenek + BMW GS 650 Dakar si vzala o litrů víc . a spotřeba o 0.5l/100km vyšší
1 reakcí na tento příspěvek Ukrajina 2011
to co jste zaplatili, je palba neskutecna. v kombinaci s celnikama je pro me jasnej zaver - byl jsem tam v dobe, kdy to jeste slo, tedka me tam uz nedostanou! radsi na balkan, je prekrasnej, celnici i policajti maximalne v pohode a lidi skveli.
nevim na co vas policajti udelali, ale treba ta druha pokuta za 85 euro je silena. doporucuju obecny navody na ukrajinu, ktery sepisoval tusim zrovna tady deadman? nebo to byl nekdo jinej? a jima se ridit. precist si o tech mistech co nejvic, jak kdo vyjebal s milici nebo ona s nima. taky tusim alex se zminoval o zlate praze jako o mafianskym doupeti.
diky za povidani a snad jste si to uzili aspon trochu podle vasich predstav.
1 reakcí na tento příspěvek Ukrajina 2011
Vůbec nechápu, že jste se nechali tak hrozně odřít Milicijí. Zastavuje se jen na DAI postech, hlídkám někde u cesty nasrat, místní jim většinou taky nestavěj. Střílet po vás nebudou. Na DAI postech už je problém, začíná vyjednávání (na půl hodiny až hodinku). Policajti nesměj vybírat žádné peníze. Musej sepsat protokol, vy pak tu pokutu zaplatit v kterékoliv bance kdykoliv (třeba za týden) po cestě. Když mu rovnou řeknete, že to v jeho bance u DAI postu platit nebudete, že zaplatíte v jiném městě, on ten protokol nedopíše, neměl by z něj žádnou provizi. Pokud trváte na oficiálním překladu, na který máte nárok, nemá žádnou šanci. Bude vás strašit tím, že tam budete muset nocovat, ale nenechte se vystrašit. Nezapomeňte, že jednáte se zmrdem, ne s člověkem. Zajímaj je jen prachy. Po vašem odjezdu musel bouchnout šampaňské, 2000Kč je plat policajta. Normální úplatek za vážný přestupek je 50 hřiven (120Kč). Pokud jste nic vážného nespáchali, po třičtvrtě hodince vás pustí i bez ůplatku.
PS: Silnice Koločava - Usť Čorna je jen na mapě, jako mnoho dalších. Ve skutečnosti se jede korytem potoka a je to oblíbená atrakce offroadařů.
Doporučuji shlédnout Čízákovo video "Zakarpaty" ... (večer najdu link)
2 reakcí na tento příspěvek Ukrajina 2011
Dá se odněkud stáhnout i v lepší kvalitě.
Na Ukrajinu se vjíždí a odjíždí přes libovolné přechody s vyjímkou přechodu Užgorod a přechodů do Polska. Oboje stojej za vyližprdel. Přes hranice se nevozí nic, co by někdo mohl považovat za zbraň. Ani nůž delší než 10cm.
Dále je dobré vypnout světla, pokud to regulátor snese, aby jste nevyčnívali. Svítěj jen cizinci, proto je to rudý prapor na policajty.
Co se tyce uplatku, nikdo nic nechtel, a to jsme jeli ten prujezd na Uzhorod...(I Leonid se divil...)
Co se tyce radaru, mel jsem stazenou databazi z poiplaza.com ve 3/4 pripadu opravdu merili ale meli smulu, protoze my jeli opatrne....
cestopis
Naposledy editováno 13.11.2010 00:38:56