Bylo mi asi 16 let. Sel jsem do lékárny koupit krabičku.
Byla tam ta krásná, mlada lékarnice a viděla, že je to poprvé co nakupuji
prezervativy.
Dala mi jedno baleni a zeptala se me zda vim jak se to používá.
Poctivé jsem řekl, že ne: "Opravdu nevím, je to poprvé!'" Otevřela balení,
vyndala jeden a natáhla si ho na palec.
Řekla mi abych se vždy ujistil, ze je správně nasazen.
Vypadal jsem jako blb ...podívala se kolem sebe zda-li jsme tu sami.
"Moment" ...a zamkla dveře.
Vzala mě za ruku a odvedla dozadu. Rozepnula si blůzku a sundala ji.
Rozepnula a sejmula svou podprsenku. "Vzrušuji tě ?".... ptá se.
Vzmohl jsem se jenom na kývnutí hlavou.
Řekla mi, že nyní je ten moment nasadit prezervativ.
Mezitím co jsem to realizoval, sundala si sukni, kalhotky a položila se na
stůl.
"Pospěš si, máme málo času" povídá. Tak jsem na ni vlez. Bylo to tak krásné,že jsem to bohužel dlouho neudržel.
Dívala se na mě zklamaně. "Nasadil jsi aspoň dobře prezervativ ?" ptá se....
" Zajisté," a hrdě ji ukazuji svůj palec ...
Poté ztratila vědomí...
Jdu po ulici a vidím svou tchyni, jak vede na provázku krokodýla.
A ještě teď se třesu strachy, když vidím ty žluté oči, zelenou kůži s puchýři a ohromná zubiska, co mě chtějí roztrhat!
Doktor zvolá: To je strašné, i mně z toho běhá mráz po zádech!
Ale to ještě nic není, pane doktore, teď vám popíšu toho krokodýla!
Pondělí
Tak je to tady. Přestávám kouřit. Mám ze sebe radost a jsem na sebe pyšný. Rozhodnutí přestat kouřit je devadesát procent úspěchu. Byl jsem silný kuřák, velmi silný. Teď jsem silný nekuřák. Je to jednoduché. Cítím, že to vydržím.
Ráno jsem se vzbudil plný očekávání a naděje. Hned jsem si napsal do svého deníčku (založil jsem si nekuřácký deníček) své pocity. Ráno je hned veselejší. Slyším ptáčky ševelit za oknem. Vidím sluníčko, které prostoupilo celý můj byt a jsem tak pozitivně rozjetý, že jsem hned poslal nějaké peníze na charitu. Teď si totiž charitu můžu dovolit, jelikož ušetřím za cigarety.
S úsměvem na rtech jsem se oblékl a vyrazil do práce. Na chodbě jsem narazil na paní Macháčkovou. Paní Macháčková je zhruba stoletá sousedka, která si každé ráno stěžuje, že nemohla spát, protože jsem měl televizi zapnutou moc nahlas. Soucitně jsem paní Macháčkovou pohladil po vlasech a dal jí pusinku na čelíčko. Od srdce jsem se jí omluvil a dal jí dvacetikorunu, ať si za to něco koupí.
V práci jsem všem oznámil, že jsem nyní silný nekuřák a vyčinil těm, kteří stále ještě kouří a nejsou silnými nekuřáky.
Přiznám se, že po obědě jsem měl chuť na cigaretu, tak jsem si zašel koupit nikotinovou náplast a nikotinové žvýkačky. Pořád jsem ale plný nadšení a optimismu.
Večer jsem měl nezvyklý hlad, tak jsem snědl celou hlávku zelí, nalepil si nikotinovou náplast a šel spát.
Úterý
Ráno jsem se probudil mírně rozladěn. Měl jsem sen, že jsem kouřil. Tyto myšlenky musím zapudit. Raději jsem si nalepil ještě jednu nikotinovou náplast. Navíc jsem dlouho nemohl usnout a docela jsem se potil. Nic moc ráno. Do nekuřáckého deníčku jsem si napsal, že začíná přituhovat.
Venku za oknem pořád zpívají ti ptáci. No, dneska se to moc nehodí. Docela mě to rozptyluje. I to sluníčko, co mi svítí do bytu, svítí na můj vkus až moc.
Oblékl jsem se a vyrazil do práce. Na chodbě samozřejmě opět paní Macháčková prudila, že jsem měl televizi moc nahlas. V rychlosti jsem jí řekl: „sorry hele“ a chvátal do práce.
V práci mě všichni z nějakého důvodu rozčilovali. Nedokážu to vysvětlit. Navíc jsem měl pořád chuť na cigaretu. Zkusil jsem tu nikotinovou žvýkačku. Hrůza. Je to hnusný a zamotala se mi po tom hlava a chuť na cigaretu je pořád. Vzal jsem si tedy druhou, načež jsem se poblil. Paráda.
Doma jsem měl zase hlad jak prase. Zelí už nebylo, tak jsem snědl tři pizzy, co jsem měl v mrazáku a šel brzo spát.
Středa
Vůbec jsem nespal. Celou noc jsem se potil a podle mě jsem měl i halucinace, protože nevěřím tomu, že jsem měl v bytě tapíra v klobouku.
Do nekuřáckého deníčku jsem nic nenapsal, protože se mi chvěje ruka a nemůžu psát. Ty debilní ptáci venku tu hubu prostě nezavřou a to sluníčko, co mi pere do bytu, už mě začíná vytáčet. Dal bych si cigaretu, ale místo toho si dávám hnusný vařící čaj a další nikotinovou náplast. Podle mě jsou ty náplasti na hovno.
Před paní Macháčkovou, která mě chtěla zase sejmout za to, že jsem měl televizi moc nahlas, jsem raději beze slov prchnul.
V práci jsem dal kolegovi lepáka. Nevím proč. Prostě mě vytáčel už jenom tím, jak vypadá. Pak jsem se mu samozřejmě omluvil.
Po práci jsem doma vyžvýkal všechny nikotinové žvýkačky najednou a na pár hodin z toho omdlel. Probudil jsem se až večer. Měl jsem hrozný hlad. Snědl jsem celý bochník chleba. Chuť na cigaretu jsem tím nezahnal, tak jsem šel spát.
Čtvrtek
Takže celou noc jsem nespal. Perfektní. Buď jsem se potil, a nebo byl na záchodě, neboť jsem měl životní průjem. Někdy nad ránem došel toaletní papír, tak jsem musel používat část svého nekuřáckého deníčku.
Ke snídani jsem snědl několik nikotinových náplastí. Pak jsem si vzal vzduchovku a půl hodiny střílel po těch uřvaných ptácích s jediným cílem. Vyhubit je. Vyhubit je všechny. Jo a kvůli tomu sluníčku, co mi pořád pálilo do bytu, jsem si zatloukl okna prknama.
Znechuceně jsem se oblékl a vyrazil do práce. Na chodbě byla zase ona. Ta stará seschlá rašple paní Macháčková, která si opět stěžovala na hluk. Prozradil jsem jí, že je kráva a že brzy zemře a vztekle odešel do práce.
V práci jsem strávil půl dne na záchodě, kde jsem chvíli brečel a chvíli se pokoušel vykouřit držák na toaletní papír.
Ještě než jsem odešel z práce, jsem rozbil hubu kolegovi. Jen tak, že se mi chtělo. Asi mě vyhodí.
Po práci jsem se stavil pro dvacet plat nikotinových náplastí na večer. Doma jsem chvilku lelkoval, mlátil hlavou do zdi a pak jsem vylízal starý popelník, co jsem měl na balkoně. Ujistil jsem se, že se nikdo nedívá a s chutí snědl i vajgl, který jsem měl zapadlý ve spárách mezi kachličkami na balkoně. Necítil jsem žádnou hanbu. Naopak. Bylo to super.
Vylízání popelníku a sežrání vajglu byl vrchol dne. Od té doby to šlo pouze z kopce. Hlad jak prase se mi nepodařilo zahnat vůbec ničím, tak jsem šel brzo spát, abych tu bídu zahnal.
Pátek
Nevím, jestli jsem naživu a nebo už mrtvý. Spal jsem jenom několik málo hodin. Jsem zpocený úplně všude, je mi blbě a motá se mi hlava. Opět jsem střílel z balkonu ptáky, plus ještě jsem občas střelil po lidech, protože mě prostě iritovalo, jak chodí, jak vypadají, co mají na sobě.
Nekuřácký deníček jsem vykouřil. Bylo to hnusný, ale bylo to potřeba.
Tu Krávu paní Macháčkovou jsem zuřivě shodil ze schodů, jakmile jsem jí zahlídl a vyrazil do práce.
V práci mě pozval nadřízený na kobereček, za to, že jsem včera fyzicky napadl svého spolupracovníka. Proto jsem o nadřízeného zlomil židli a následně plivnul na jeho v bolestné agónii svíjející se tělo. Nechal jsem nadřízeného nadřízeným a šel do trafiky. Koupil jsem si deset kartonů cigaret a šel domů.
Jakmile jsem si doma zapálil první cigaretu, hned byl svět lepší. Ptáčci ševelili za oknem a když jsem z oken vytrhal prkna, tak slunce opět prostoupilo celý můj byt a já byl nabit pozitivní energií.
:D :D :D
Druhý den se ozve zaklepání na dveře - za nimi stojí vnadná,atletická,19letá dívka. Představí se jako zástupce společnosti. Na sobě nemá nic, jen běžecké boty Nike a kolem krku ceduli. Na ceduli má napsáno: "Pokud mě chytíš, můžeš mě mít."
Muž se za ní okamžitě vydá. Po pár kilometrech se udýchaný konečně vzdá.
Stejná dívka se u něj ukáže i další čtyři dny a situace se opakuje.
Po pěti dnech se muž zváží a zjistí, že opravdu zhubl pět kilo, jak bylo slíbeno.
Rozhodne se zavolat společnosti a objednat si jejich další program "10 kilo za 5 dní".
Den nato se ozve zaklepání na dveře a za nimi stojí ta nejkrásnější žena, jakou kdy tento muž ve svém životě viděl. Na sobě nemá nic, pouze běžecké boty Reebok a kolem krku cedulku "Pokud mě chytíš, můžeš mě mít".
Muž za ní vystřelí z domu jako střela. Dívka je ale ve skvělé kondici. Muž se snaží, ale bohužel ji nedohoní. Další čtyři dny se situace opakuje, muž je v lepší a lepší kondici a k svému potěšení po pěti dnech zjistí, že zhubl dalších 10 kilo, jak mu bylo slíbeno.
Rozhodne se, že opět zavolá do společnosti a objedná si jejich program "20 kilo za 7 dní".
"Jste si jist?" ptá se zástupce společnosti. "Toto je náš nejtvrdší program."
"Absolutně," odpoví muž, "takhle dobře jsem se necítil roky."
Den nato se ozve zaklepání na dveře. Když muž otevře, spatří obrovského svalnatého chlapa. Nemá na sobě nic, pouze růžové běžecké boty a na krku ceduli: "Pokud tě chytím, jsi celý můj!"
na dům a vloupá se do něj.
V posteli najde mladý manželský pár.
Vytáhne muže, sváže ho na židli a přiváže ženu k posteli.
Na to na ní vyleze, políbí ji na krk, pak vstane a odejde do koupelny.
Když je trestanec v koupelně, muž říká své ženě:
"Poslouchej, tenhle chlápek je vězeň, podívej se na jeho oblečení. Nejspíš
strávil dlouhou dobu ve vězení, viděl jsem, jak Tě políbil na krk. Jestli
chce sex, nevzpouzej se, nestěžuj si, jenom dělej, co ti řekne a uspokoj
ho. Tenhle chlap musí být nebezpečný,
Jestli se naštve, zabije nás oba. Buď silná, miláčku. Miluji tě."
Žena říká: "Nelíbal mě, šeptal mi do ucha, že jsi vážně hezkej chlap a
ptal se, jestli máme v koupelně nějakou vazelínu? Buď silný, miláčku.
Taky tě miluji".