Zdravím.
Zatím jsem nemotorkář, ale rád bych tímto příspěvkem pochválil a poděkoval mýmu kamarádovi Martinovi za tuto skvělou sobotu. Byla parádní. Já sehnal háčky, on přijel na motorce. Na hondě 18ti kilu! Jeli jsme z Prahy do Bečic (okr Tábor), do Saloonu. Mám tam známýho a tak byla mašina přes den hlídaná. Pak jsme se naložili do mého auta, a jeli jsme do Tábora, kde už čekala horda vodechtivých lidí s pádly v ruce. Vody sice mohlo být v Lužnici sice více, ale počasí tenhle handicap dorovnávalo. Bylo fajt báječně a vodu jsme si užili. 1-3 pivečka jako palivo, jedna pauza na jídlo a těch 15 km jsme za 4 hodinky krásně sjeli, možná dokonce za 5 hodin. Ona Lužnice taky neteče, ikdyž je v ní víc vody. :)
Posléze mě měl Martin vyvézt na motorce k autu, tam kde jsme začínali lodní výlet. Musím tedy říct - RESPEKT. Martin řídí od 15ti, teď je mu 30, takže fakt umí. A když jsem mezi půlkama mohl lámat dráty, že "tuhle zatáčku fakt v týhle rychlosti nedá!", tak jsem čuměl, jak si rychle dopodřadil a přibrzdil a najednou jsme byli za ní. Bylo vidět, že má něco za sebou. Na můj vkus si někdy dovoloval příliš, ale to je jen pohled vystrašeného a nezkušeného. Mám sice Ačkový neomzený řidičák, ale na motorce jsem seděl jen v autoškole, a navíc jen nějaký pětikilo/šestikilo. Určitě si dovolil jen to, co hravě zvládnul, jen mně osobně jakožto nezkušenýmu to přišlo až neskutečný. Je to neskutečný stroj tahle Hondička. A když jsem ho sedíc v autě viděl, jak každou chvíli těžkotonážně zdraví jiné motorkáře levou rukou, a nebo děkuje za uhnutí při předjíždění vykopnutím pravou nohou, těžce jsem mu záviděl. Kam se na to sere vodácké "ahóój". Díky Martine.
Následně se vystřídal i můj háček na motorce jako spolujezdec a taky byla nadšená. Taktéž Martin povozil babičku jeho háčka, protože slavila svátek.

Je to nějaký ten pátek, co jsem zde psal diskuzi o tom, že si pořídím motorku. Žádal jsem o různé rady, kterých se mi dostalo (a díky za ně). Bylo to ohledně nezkušeností vs. silný stroj a výbavě. Pak z toho sešlo. Ono je docela finančně náročný táhnout hypotéku, a ted auto .. a ještě k tomu motorku a nějakým způsobem zařídit si garáž.. Tak jsem pak nějakou dobu, asi měsíc až dva, toužil po malým cabriu s pevnou skládací střechou, že by to mohl být takový rozumnější kompromis mezi autem a motorkou. Z toho taky sešlo. Pořizovací cena nebyla problém, jako spíš udržovací a servisovací, kdyby se něco pokadilo. Takže jsem koupil "hovnožrouta" oktávku, 1.9 TDi, 66 kW. :)

Ale nyní opět uvažuji o motorce. Uvažuji, že si budu odtrhávat od huby, abych si na ní došetřil (něco malinko mi zbylo). Protože tahle sobota a tahle šílená mašina mi ukázaly, že to za to stojí. A snad když koupím něco silnějšího, tak mě Marťas bude učit. Přece jen, sednout a hned to valit, to umí každý jouda.

Třeba se jednou potkáme, ale chvíli mi to potrvá..