...aneb známe letošního vítěze neoficiální soutěže "Smolař roku" .

Čau všichni,
v závislosti na tomto tématu zakládám nový, abyste se spolu se mnou mohli zasmát tomu, jak to dopadá, když ženská vodloží vařečku a sedne na motorku.

Můj foto příběh hýýýr:
V pátek jsem šla normálně do práce, s tím, že se pak odpoledne trochu projedu. V hokně mě ale chytnul rapl a začala jsem pátrat po tom, kam dál, a nejlíp s nějakým přespáním, by se dalo jet. Z diskuze jsem si vytáhla dvě možnosti: Pasohlávky nebo Vranov a protože mě už od voběda svrběly prsty po spojce a plynu, zdrhla jsem o dvě hodiny dřív, sbalila spacák, náhradní trenky (kdyby mě ta cestovní rychlost v nějaký zatáčce vyděsila), kartáček na zuby a přesně v 14:30 SEČ jsem vyjela směr Havlíčkův Brod:

Cesta následující až do Jindřichova Hradce (mimochodem- moc krásný město):

Až tady jsem si uvědomila, že nemám mapu a stan... No nevadí, noci jsou teplý a zeptat se na cestu můžu vždycky. V zápětí jsem se zeptala...
Při své cestě po krásách naší vlasti jsem ovšem nesměla opomenout místo, kde žije můj vzor- co se týče motorkářské image a zároveň moje tajná (neopětovaná ) láska... Kdo nechápe, nevadí, kdo chápe, ať se nezlobí, ale já jsem si prostě rejpnout musela.
Cesty pěkný, a tu z Mor. Budějovic do Znojma znám jako svý boty, takže to pěkně frčelo.

Ve Znojmě jsem se začala rozhodovat, jestli to obrátit k domovu, zajet jen kousíček zpět na Vranov nebo se vydat ještě dál. Zvítězila možnost C, takže cíl: Pasohlávky.


No dobře, uznávám, žádný extra najetý kilometry to nebyly, ale svezla jsem se hezky...
V půl 7 jsem se ubytovala (motorku jsem dala ke dvěma stromům), dala si večeři v podobě svatý trojice: smažák, hrancle, tatarka,k tomu pivko a zalehla jsem vedle mašiny. Vyspala jsem se parádně, občas mě vzbudil zpěv z okolních hospod, ale zase jsem se brzo ukolíbala. Kolem 3 ráno mě málem pochcal nějakej ožralec, ale naštěstí jsem mu stihla zavčas říct, že tady teda ne.



Ráno vstávačka v půl 8 a hned nasedám s odhodláním dát si Vídeň, buchlováky, Zlín a přes Olomouc, Mohelnici a Svitavy to stočit domů.
Vyjíždím plna nadšení a...

...tududumtum...


Prdlo to asi ve 140, slyšela jsem jen takovej malej pšouk, tak jsem si jela dál. Pak mi to ale začlo vrtat hlavou, tak zastavím...ááá kurva. Odtlačila jsem to na nejbližší benzínku, vytelefonovala pár nutností a po poledni jsem byla doma jak já, tak i mašina.

(Dědek si představuje, že mi ji pojezdil )

Podle tvaru tý díry, nemusím asi nikomu z vás říkat, kam asi vede...


Závěrem: Cesta pěkná, škoda že skončila tak brzo, motorka jede jak drak, já taky. Moje blbost, že jsem nevyměnila gumu, která by za ty prachy na odtahovku byla tak 3x.
Koho moje story nezajímala, soráč, ale já jsem se musela vyventilovat. Pochlubit.
Hodně štěstí (nebo aspoň víc než já) na cestách