Hed

Zveřejněno: 03.09.2014 00:08,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 832x,Komentářů: 3x,Hodnocení: 5.00 od 7 uživatelů

Krátká zpráva o jedné velmi vydařené akci.

V pátek na motodromu v Sosnové u České Lípy proběhla skvělá akce "Učme se přežít" | Projekt ke zlepšení stavu nehodovosti motocyklistů. Měl jsem možnost se zůčastnit a jsem tomu velmi rád. Nejen proto, že nejezdím moc dlouho. Ale zejména proto, že tato akce pomáhá nejen motorkářům v každodenním životě na silnicích. Teoretické i praktické poznatky jsou aplikovatelné nejen za řidítky motocyklu. Samozřejmě hlavní bod dne byly praktické jízdy na motorce v různých situacích. Pokud pominu rovněž skvělou teorii, tak na motorkách se jezdilo: [b]přímé brzdění[/b] [b]zatáčení a brzdění v náklonu[/b] [b]nestabilní režim,[/b] [b]výhybný manévr[/b] [b]jízda po zkrácené trati[/b] a na závěr bylo možné si zajezdit na celé trati ve třech rychlostních skupinách. Akce probíhala od 8 ráno až do cca 17 hodin. Vyrazil jsem relativně brzo ráno od Prahy. Bylo 6° a později 9°. Takovou zimu jsem naposledy zažil na vojně. Posledních 20km jsem myslel že nedojedu. Uvítání na místě s občerstvením a teplým čajem (kávou) přišlo více než vhod. Ještě že akce pro naši skupinu (byly celkem 3) začínala teorií "Technika jízdy". S čajem v ruce jsem roztál. Později začalo vykukovat sluníčko a bylo fajn. Pořadatelé zřejmě na počasí mají protekci, protože lépe už nemohlo být. Následovalo 2 stanoviště - přímé brždění. Z cca 50km/h nejprve zkusmo kdo jak umí. Potom jenom zadní, jenom přední a nakonec oběma. Vždy na co nejkratší vzdálenosti. Občas instruktor jel paralerně a stejně i když začal brzdit až po té co uviděl že někdo brzdí, dokázal vždy zastavit dříve. Na dalším venkovním stanovišti opět trochu teorie - základní nastavení motocyklu. Pak učebna a zde první pomoc zaměřená speciálně na ošetření zraněného motorkáře. Taká byla možnost vyzkoušet si masáž srdce a umělé dýchání na figuríně. Dopoledne uběhlo jako nic a byla tady pauza 30 minut na oběd pro 2 skupiny. Výběr nebyl velký (ze dvou jídel), ale dalo se. Káva, čaj, voda neomezeně po celou dobu kurzu. Po obědě se naštěstí nezačalo hned jezdit. Byl zde prostor pro dopravního psychologa. Tuto část hodnotím jako nejméně přínosnou (pro mě). Od 13 hdiny jsme opět měli praxi na okruhu. Tentokrát bylo na řadě zatáčení a brždění v náklonu. Cílem bylo držet pořád stejnou stopu jako bez brždění. Při brždění se měl motocykl rovnat a tak "táhnout" ven ze zatáčky. Já měl pocit že na čopru je to přesně naopak a při brždění (ne extrémním, ale při  udržení žádoucího plynulého projetí zatáčky zároveň se zpomalováním) se spíše řidítka zavírají a jde více do zatáčky. Zkoušel jsem to při různých rychlostech a různé intenzitě brždění. Maximálně bylo chování neutrální, ven ze zatáčky to nikdy netáhlo. Další jízdy na dalším stanovišti slibovali docela pěknou porci zábavy a hlavně užitečný  nácvik - vyhýbací manévr. To měli někteří trochu obavy z průběhu (zbytečně). Situace byla následující: terénní nerovnost simulovaná malý asfaltovým půlkulatým výstupkem (brzdit tedy nebylo možné dříve než po přejetí), krátký rovný úsek cca 4m ukončený kužely, zde bylo potřeba intenzívně brzdit z cca 50-60km/h (jak kdo zvládl rozjet motorku v daném úseku), a pak s odstupem asi 2m byla "překážka" dlouhá min. 3m sestavená jako čára z malých míčků na krajích ohraničená opět kužely, které se měly objet z libovolné strany. Po vyhnutí se bylo potřeba co nejdříve se zařadit opět do svého jízdního pruhu. Toto se zkoušelo několikrát s vymáčklou spojkou a také párkrát bez vymáčknutí, kdy dále brzdil ještě motor. Toto bylo mnohem obtížnější. Zvládli všichni ve skupině. Pak opět přišla na řadu oddechová pasáž. V hlavní budově vedle jídelny přednáška na téma hlavní příčiny dopravních nehod. Klasika většině známá. Rychlost a přednosti. Ale co mě dostalo byl borec (ne nakonec), co byl svého času špičkový přeborník v stunt ridingu, špičkový kaskadér a jednou mu někdo v autě nedal přednost. 14 v kómatu, nevěděl kdo je kde je. Že má syna atd. Znovu se učil chodit a mluvit. Kromě polámaných kostí byl asi největší průser poškození mozku. Dnes má sešroubovanou krční páteř, neotočí hlavu. Prostě neštestí nechodí po horách ale po ..... | V této souvislosti mě napadá výrok jednoho motrokáře (už nevím kde jsem  to slyšel):" jezdím jako  neviditelný". Přeloženo: nepočítám s tím že mě někdo vidí.....a to mu několikrát zachránilo krk.... No a pomalu jsme se dostali do finále. Následovala jízda po zkrácené trati. To byl víceméně nácvik správné jízdy po silnici. Tedy v pravé polovině vozovky... Poslední bylo téma nestabilní režim. Simulovaný slalom  a zatáčka v co nejmenší rychlosti. Laťka byla velmi vysoko. Téměř každý si alespoň jednou šlápnul na zem. Po malé pauze bylo rozdělení do skupin podle rychlosti. Každý se tak nějak ohodnotil jak na tom je. Voli jsme raději nejpomalejší skupinu. A pak jednotlivé skupiny měly volnou jízdu po závodní trati. Platily trochu jiná pravidla než na silnici. Dá se říct, že zrcátka nejsou a každý si jede svoji stopu. Tedy kdo chtěl někoho předjet musel si počínat tak aby neohrozil sebe ani předjížděného. Držel jsem se na čopru dobře. Borci na "silničkách" byli samozřejmě rychlejší, ale jedno enduro jsem si držel a nakonec 2-3 motorky i předjel. Ale stejně jsem zjitil že je to hrozná dřina, nic pro mě. Plný plyn a už je tu zatáčka, brzdit co to jde, vykroužit zatáčku a plný knedlík. A hned další brždění do zatáčky a zase plyn a pořád dokola. Docela makačka. Naštěstí byl docela brzy konec. Stejně bych už zamířil do "depa". Po odstavení stroje jsem se šel podívat jak to krouží na okruhu rychlejší borci a potom ti nejrychlkejší. Docela dobrá podívána. Na videu jsou "prostřední borci". Musím tímto ještě jednou poděkovat  všem co se na akci podíleli a přát si do budoucna jen houšť a víc takových prospěšných  kurzů. Okruh v Sosnové je ideální pro pořádání zdokonalovacích kurzů, ale i pro "vyblbnutí se" na okruhu s kámoši. Rád se sem budu vracet. Info by mělo být také na " www.ucmeseprezit.cz " Organizace byla na 1*. Každý po zaregistrování dostal nálepky na moto a ještě jednou totéž zalisované ve fólii. Jedna strana plánek a popis stanovišť   a druhá strana časový harmonogram. Každý tak věděl v každém okamžiku kde má být a co se bude dít. Pro 80- 100 účastníků docela zásadní věc. Ale zde to klapalo jak švýcarské hodinky. Nikdo na nikoho nečekal, nikde se netvořily fronty. Prostě pořadatelé to mají zmáknuté. Už se těším na další pokračování...