Kdo vyhrál X-trial národů? To byste neuhodli…

Poprvé se jel halový Trial národů v roce 2002 na Tenerife a tehdy se mu ještě říkalo Trial Indoor. Vyhráli Španělé ve složení Cabestany, Raga a Freixa, před Brity a Italy. V hledišti sedělo pět tisíc diváků. Trať obsahovala deset sekcí, a jak bylo tehdy zvykem, nechyběl mezi nimi kaskádovitý vodopád a skok do výšky. Nemohl se zúčastnit jakýkoliv národní tým (např. český), týmy byly nominovány a byly jen tři.

Tehdy tedy byly národní týmy tříčlenné, ale jezdci nejeli všechny sekce, nýbrž každý jen některé. Zda o tom, kdo pojede kterou sekci rozhodoval los nebo něco jiného, je záhadou. A také se nepočítala šlápnutí jako v klasickém trialu, ale za nejlepší projetí sekce byly tři kladné body, za méně úspěšné dva, třetí jezdec dostal jeden.

Abych vám tento systém lépe objasnil, vyhrabal jsem svůj starý článek o Trialu Indoor národů z roku 2007, z něhož cituji: „FIM nebo nějaký jiný chytrák asi nemohl přenést přes srdce, že v trialu, podobně jako v golfu, vyhrává ten co má nejméně bodů. A tak si vymysleli novinku, kterou nenajdete ani v pravidlech FIM: v každé sekci dostane ten nejlepší tři body, druhý dva a třetí jeden bod. Když si všichni tři natlučou, mají všichni po třech bodech. Aby totiž byl halový Trial národů ještě záhadnější a nepřehlednější, každou sekci jede za svůj “národ” jen jeden z trojice, pokaždé jiný. Nevím jak to funguje, jestli si kluci střihnou, nebo někdo řekne “téhle se bojím, jeď to ty” nebo tak nějak.”

Pro ty, kteří trialu alias šlapačkám trochu rozumějí, tedy řeknu, že španělská trojice nasbírala v prvním kole jen jeden trestný bod, zatímco Britové 21 a Italové 50 (možné maximum bylo 65), ve druhém kole chytil Raga jedinou španělskou pětku, čímž zvedl skore svého týmu na sedm, Britové se zhoršili na 32 a Italové na 52. Celkově tedy vyhráli toreadoři s pouhými osmi trestnými body před Anglány s 53 a Taloši se 102.

A teď pro ty ostatní, kteří trialu moc nerozumějí a mají také rádi, když má vítěz nejvíc: oficiálně vyhráli Španělé s 59 body před Brity se 38 a Italy s 26. Zdá se vám tato klasifikace pro poražené milosrdnější? Možná právě to byl důvod pro změnu, aby si ti “nešpanělé” nepřipadali moc trapně…“

Vraťme se tedy k letošnímu ročníku. Co se od té doby změnilo? Stále se této soutěže národních družstev účastní poue nominované národy, kterých je nyní pět, což je umožněno tím, že družstva jsou jen dvoučlenná. Dalo by se tedy říct, že se jedná o soutěž dvojic. Stále platí, že každý jezdec jede jen některé sekce, kterých je pouze šest, stejně jako v tzv. mistrovství světa X-Trial jednotlivců. Chybí kaskáda i skok vysoký. A boduje se (skoro) normálně, tedy 0, 1, 3 a 5 trestných bodů. Letos byly kromě Španělů nominovány týmy Velké Británie, domácí Francie, Itálie a Norska. Šanci nedostali např. Japonci ani Němci. Ani naši…

Místo očekávaného vicemistra světa Ragy nastoupil s Bouem mladý Busto, Francouzi nasadili svou jedničku Bincaze spolu se zkušeným Ferrerem a Britové vsadili na mládí Jacka Price a Tobyho Martyna. Do souboje o finále mohli zasáhnout ještě Italové Petrella s Grattarolou, od Norů s mladíkem Hagou a veteránem Pedersenem se zázrak nečekal.

Nejprve se jela dvě kola, z nichž měly dvě nejlepší dvojice postoupit do finále. Busto jel v obou kolech sekce 1, 2 a 3, Bou sekce 4, 5 a 6. Po dvou kolech měli Španělé všechny sekce projeté čistě, nula trestných bodů. U Francouzů jel v prvním kole Bincaz sekce 3, 4 a 5, Ferrer sekce 1, 2 a 6. Každý si jednou šlápl. Ve druhém kole jel Bincaz sekce 2, 3 a 4, Ferrer 1, 5 a 6. Na rozdíl od Španělů měl tedy každý jednu sekci novou. Chytli dvě pětky. Z Italů jel Grattarola sekce 1, 3 a 6 v prvním kole a 2, 4 a 6 ve druhém. Jel tedy dvě nové sekce. Zajel šestkrát za nula. Petrella jel sekce 2, 4 a 5 v prvním, 1, 3 a 5 ve druhém a třikrát spadl. Podobně na tom byli Britové, z nichž Price dostal jednu pětku, ale našlapali dalších osm bodů.

Po dvou kolech tedy bylo pořadí: 1. Španělsko 0, 2. Francie 12, 3. Velká Británie 13, 4. Itálie 16, 5. Norsko 41. Od třetího místa to bylo i pořadí konečné, Britové, Italové a Norové už se mohli jen dívat na finále mezi Francií a Španělskem. Každý ze Španělů sice ve finále jednou spadl (jeli opět každý ty „své“ sekce), přesto bylo jejich vítězství přesvědčivé, neboť Francouzi spadli na čtyřech sekcích: 12 ku 22 trestným bodům ve finále, celkově 12 ku 34. Asi by to dopadlo stejně, i kdyby se Bincaz nezranil při „warm-upu“. Busto zajel ve finále dvě sekce čistě, Ferrer jednu, Bou ani jednu, Bincaz neprojel ani jednu ze svých tří finálových sekcí.

Ale stejně… zdá se vám systém této soutěže férový?

Informace o redaktorovi

Petr Hájek - (Odebírat články autora)