Osobnosti paddocku - Toni Elias

Následování rodinného vzoru

Toni (celým jménem Antonio „Toni“ Elías Justicia) jezdíval na motocyklech již od raného věku. Není se čemu divit, vždyť závodění měl díky svým předkům doslova v krvi. Směrování mladého Toniho k motocyklovým závodům bylo vlastně nevyhnutelné. Vzorem mu byl jistě jeho dědeček, který se také věnoval silničnímu závodění, v dávných dobách ještě na úrovni road racing. Rovněž i jeho otec byl závodníkem a byl velký motokrosový šampion. Za svou kariéru získal celkem deset titulů španělského mistrovství. Na silniční závodní dráhu se však kvůli zákazu rodičů nikdy nepodíval.

Toniho otec byl mnohonásobným motokrosovým šampionem Španělska, v pozdějších dobách kariéry jezdil Toni s replikou designu přilby po jeho vzoru

Toni měl díky otci velmi rád motokros, a byla by to zřejmě také dráha motokrosového závodníka, po které by se vydal. Byl zde však jeden velký problém – motokros se mu zdál moc pomalý. Navíc jeho pár pokusů o závodění na nezpevněné cestě skončilo umístěními mezi posledními. Nakonec se tak vydal ve stopách dědečka. Hned svůj první závod na asfaltu vyhrál a mladý Elias tak měl o své další kariéře naprosto jasno. Jistě, z úvodu se jednalo většinou o amatérskou úroveň závodění. Když však dovršil třináct let, musel se rozhodnout, zda se vydá na profesionální dráhu, nebo zda závodění opustí. Rozhodl se pokračovat ve svém snažení a postupem času trénoval své schopnosti v mnoha lokálních i republikových mistrovstvích – Pocketbike Cup či Scooter.

Mladý Elias měl závodění v krvi od raného dětství

Závody kategorie scooter a v sedle jedenáctiletý Toni Elias

Vstup do mistrovství světa

Na „velké závodní okruhy“ se dostal přes španělské mistrovství značky Honda v roce 1998. Po úvodním roce a dvacátém třetím místě celkového hodnocení, už tu následující sezónu 1999 Toni zakončoval jako celkově třetí. Jeho rostoucí rychlost neunikla ani hledačům talentů z prostředí Grand Prix. Stále výraznější Elias tedy dostal příležitost startu na divokou kartu, během celkem tří závodních víkendů sezóny 99, v týmech R.A.C.C. a Polini (Jerez, Katalánsko a Valencie). Nabídnuté šance se bravurně chytil a už svůj třetí start úrovně mistrovství světa proměnil v zisk dvou světových bodů za čtrnácté místo.

Do světa motocyklového závodění už se stálou smlouvou vstoupil od roku 2000, s Hondou týmu Chupa Chups Matteoni Racing. Tam si ho, jako mnoho dalších talentů všiml Alberto Puig a dal mu příležitost ukázat co v něm je. Po nováčkovské sezóně učení se tedy strávil sezonu 2001 v týmu Telefónica Movistar Junior Team. Toni byl schopen pod Puigovým vedením vyhrát dva závody a v celkovém hodnocení skončil třetí za Manuelem Poggialim a Youichim Ui.

Dva roky strávil v kategorii „malorážek“ 125 cm3

Docela rychle se přesunul do střední kategorie 250 cm3 (již v roce 2002 s Aprilií - Telefónica Movistar-Repsol týmu Aspar) a hned ve své nováčkovské sezóně potvrdil svou rychlost. Během sezóny vyhrál jeden ze závodů a zakončoval ji celkově čtvrtým místem. Ve své druhé „čtvrtlitrové“ sezóně Toni vyhrál pět závodů – více než kterýkoli jiný jezdec. V sezóně také získal i pět pole positions v řadě. Nebýt nešťastné havárie v jednom z posledních závodů sezóny (sezóny kterou tehdá vedl), mohl být v roce 2003 mistrem světa. Místo toho mu patřilo „pouze“ třetí místo (před ním skončil věčný rival Manuel Poggiali a Robby Rolfo).

Kariérní roky v kategorii 250 cm3 se spojují s Aprilií a Hondou

Ostatně mezi ním a Poggialim to vždy výrazně jiskřilo a Toni Elias považuje právě Manuela Poggialiho za největšího rivala své kariéry. Jak však uvádí v jednom z novodobých rozhovorů, s odstupem let k němu chová velkou úctu a respekt.

Pro rok 2004 přestoupil znovu na značku Honda a sice vyhrál závod v Portugalsku, výsledkově nedokázal navázat na předchozí dva úspěšné roky. Z titul sezóny se radoval suverénní Dani Pedrosa.

Rok 2004 i s podporou sponzora Fortuna už nebyl tak výrazný, v týmu jezdíval s Robertem Rolfem

S rivaly Pedrosou a Poggialim

Lákadlo jménem MotoGP

Po nevydařené sezóně 2004 přijal novou výzvu s názvem Fortuna Yamaha Tech3 MotoGP. Eliasův agresivní styl se rychle přizpůsobil čtyřtaktu MotoGP o objemu 990 cm3 a šesté místo v předposledním kole úvodní sezóny MotoGP roku 2005 bylo jasným důkazem jeho talentu. Týmovým kolegou mu byl zkušený superbiker Rubén Xaus.

V roce 2005 debutoval v MotoGP

Sezóna 2006 měla být přelomovou sezónou, jelikož Eliasova podpora od sponzora Fortuna mu umožnila přestoupit do Yamahy do špičkového týmu Gresini Honda. Tam vytvořil dvojičku se stále silnějším Marcem Melandrim. Jeho čtvrté místo z úvodního závodu sezóny jen potvrzovalo velká očekávání. Nicméně, stejně jako ve svém úvodním roce začínající kariéry MotoGP, měl opětovně smůlu na zranění. Poté co znovu nuceně vynechal dva závodní víkendy, postupně získával pověst nestálého jezdce. Jeho budoucnost MotoGP vypadala rázem velmi nejistě a nový potencionální kontrakt na rok 2007 byl velmi nepravděpodobný...

Tedy až do doby, než Toni Elias odjel svůj životní závod v Estorilu. Z jedenáctého místa na startovním roštu se dokázal prokousat celým startovním polem a v nečekaném boji o vítězství v posledním kole závodu, těsně před šachovnicovou vlajkou předjel o neuvěřitelné 0,002 sekundy i Valentina Rossiho. Eliasovo jediné vítězství v MotoGP bylo na světě. Zmíněný rozdíl je jeden z nejnižších rozestupů v celé historii MotoGP. Jak se nakonec ukázalo, Eliasovo vítězství přepisovalo také historii sezóny. Rossiho pětibodová ztráta z tohoto závodu, byla totiž přesná hodnota ztráty bodů, o které Rossi skončil za tehdejším šampionem Nicky Haydenem v hodnocení šampionátu 2006 v konečném účtování.

Rok 2006

Tato nezapomenutelná jízda nakonec zachránila Eliasovi kariéru a tým Gresini mu nabídl kontrakt i na rok 2007. Toniho naděje na další hvězdné závody opět zmařilo, jak jinak, zranění – tentokrát nehoda se zlomeninou nohy, opět v Assenu. I přes zranění, byli on a Marco Melandri jedinými satelitními jezdci Hondy, kteří se objevili v nabité sezóně 2007 na pódiu.

Rok 2007 strávil znovu v týmu Gresini

Toni byl od doby jeho příchodu do královské kubatury pokaždé jezdcem satelitních týmů. Historicky nejblíže tovární sedačce byl právě po výsledcích roku 2007, kdy měl nabídky od továrního týmu Kawasaki i Suzuki. Ovšem vlivem zmíněného zranění nechtěly netrpělivé fabriky čekat na jeho uzdravení a Suzuki nakonec podepsalo Lorise Capirossiho, Kawasaki zase Johna Hopkinse. Věčná to škoda.

Ztroskotaná jednání s tvárnými týmy Suzuki a Kawasaki

Pro rok 2008 a ztroskotaných jednáních o tovární sedačce se tedy Toni rozhodl nakonec pro přechod do týmu Alice (Pramac) Ducati. Přestup přinesl Eliasovi v té době zřejmě nejlepší materiál, jaký se dal získat v satelitním týmu. Toni získal pódiová umístění v Brně i Misanu a díky tomu byl jediným jezdcem kromě Caseyho Stonera, který v tom roce dovedl Ducati Desmosedici na pódium. Historicky byl také vůbec prvním jezdcem na satelitní Ducati MotoGP, který získal více než jedno pódium. Jeho dalším výraznějším výsledkem v závodě však bylo jen sedmé místo, a kvůli této nekonzistentnosti dokončil sezónu na dvanáctém místě v celkovém pořadí.

Alice (Pramac) Ducati

V sezóně 2009 se vrátil do týmu Gresini, společně s Alexem de Angelisem, jako týmovým kolegou. Jeho cílem bylo naladit se opět na vítěznou notu. Přestože skončil jako nejlepší jezdec netovárního týmu RCV, s celkovým sedmi místem (jeho nejlepším v historii), v týmu o svou sedačku přišel (Gresini podepsal na rok 2010 Melandriho a Marca Simoncelliho). Toni byl otevřeně frustrován z nedostatku možností získat sedačku v MotoGP a nakonec se rozhodl zůstat v týmu Gresini, ale vstoupil do nové třídy Moto2 (která nahrazovala 250 cm3), s pevným cílem vrátit se do MotoGP co nejdříve.

Sezóna 2009 opět v týmu Gresini

Cesta přes Moto2 znovu do MotoGP

Elias se prezentoval jasnou dominancí úvodní sezóny Moto2 a se sedmi vítězstvími jasně ovládl celý úvodní ročník nové třídy. Dorna v té době garantovala šampionovi střední kategorie sedačku v MotoGP. Plán Tonimu tedy vyšel do puntíku a pro sezónu 2011 získal opětovnou sedačku v premier class, tentokrát s týmem LCR Honda. Nešlo však o snový návrat, jak by se dalo očekávat. Toni se s Hondou RC213V nedokázal sžít a katastrofální sezónu 2011 ukončil pouze na patnáctém místě. Pro sezónu 2012 a 2013 se tedy vrátil do kategorie Moto2 (postupně s týmy Aspar, Italtrans a Blusens Avintia). Dominantní forma z úvodního roku Moto2 ale byla nenávratně pryč, a ani záskoky za Hectora Barberu v roce 2012 nebyly o nic lepší.

Stal se šampionem Moto2 z roku 2010

Protrápený rok 2011 v týmu LCR Honda

V Moto2 pak nastupoval postupně s posádkami Aspar, Italtrans a Blusens

Dočasný náhradník za Hectora Berberu

Pro závěr roku 2013 a rok 2014 zkusil restartovat svoji kariéru v šampionátu SBK do které přestoupil s týmem Red Devils Roma, s technikou Aprilia RSV4 Factory (nejlepším umístěním v závodě bylo čtvrté místo). Epizodně se ještě párkrát objevil v MotoGP sezóně 2015, šlo však pouze o roli náhradníka (AB Motoracing a Forward Racing). Pro úplnost je třeba dodat, že se ještě v roce 2015 zúčastnil prestižního závodu Suzuka 8 Hours za tým TOHO Racing with Moriwaki.

SBK s týmem Red Devils Roma

V roli náhradníka, rok 2015

TOHO Racing with Moriwaki během závodu Suzuka 8 hours

Hvězda AMA Superbike

Mohlo by se zdát, že se Toni po nezdařených sezónách stáhl ze závodění, ale to je jen zdání. Jeho pověstné hvězdy z přilby nezhasly, ba naopak, naplno se znovu rozzářily za oceánem. Po nešťastných letech v Grand Prix a SBK uskutečnil Toni přestup svého života a přesedlal do americké série MotoAmerica AMA Superbike Championship.

Do tohoto kvalitního národního šampionátu vstoupil od sezóny 2016, s týmem Yoshimura Suzuki Factory Racing. V týmu tvořil dvojičku s týmovým kolegou Rogerem Haydenem. V úvodním roce skončil celkově na třetím místě se šesti vítězstvími. Jeho etablování šlo velmi rychle a hned v následující sezóně 2017 se už těšil z mistrovského titulu. Není se popravdě čemu divit, s deseti vítězstvími a osmnácti pódiovými umístěními, ve kterých nikdy neskončil níže než na druhém místě závodu o jiném výsledku ani nejde mluvit. I následující rok 2018 byl velmi výrazným jezdcem a v sezóně skončil jako druhý za šampionem Cameronem Beaubierem. V roce 2019 skončil stejně druhý, 5 bodů za vítězem šampionátu, opět Beaubierem. Jeho týmový kolega byl nově Josh Herrin (Roger Hayden, se rozhodl ukončit kariéru).

Rok 2016 a jeho vstup do AMA

Po skvělém etablování se na nové podmínky slavil v roce 2017 titul šampiona

Do roku 2020 byl věrný značce Suzuki

Na konci sezóny 2020 oznámil Toni Elias oficiální konec své bohaté kariéry. Sice jsme ho nakonec měli možnost ještě vidět v sezóně 2021, šlo vždy jen o krátkodobé působení. Určitě je třeba zmínit, že díky svým výsledkům v AMA dostával i nadále nabídky do satelitních týmů MotoGP. Toni však chtěl však vyhrávat závody, a proto setrvával v AMA až do konce kariéry.

Toni Elias v sezóně 2021 ještě v USA epizodně nastoupil za Ducati a Yamahu

Lektor jezdecké školy a ambasador přileb HJC

S rokem narození 1983 si dnes už devětatřicetiletý Toni žije pěkným a spokojeným rodinným životem, většinou v USA. Během celé kariéry se věnoval výchově mladých talentů ve své jezdecké škole „Toni Elias School“ a této činnosti se věnuje dodnes.

Toni Elias School

Také se během své pozdější fáze kariéry, od roku 2014, stal ambasadorem značky HJC a mnoho nových grafický designů závodních přileb této značky jsme mohli vídat jako prezentaci i na jeho hlavě, během závodních víkendů v AMA.

Jako ambasador značky HJC často prezentoval nové grafiky přileb HJC přímo v závodě AMA Superbike

Poslední dva vítězové závodu týmu Gresini Racing v královské kubatuře

Elias v rodinném kruhu, kterého můžeme stále vídat v sedle během různorodých prezentačních jízd

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE