Osobnosti paddocku - Paolo Ciabatti

Okouzlení sportovními automobily

Dnes pětašedesátiletý Paolo Ciabatti se narodil v roce 1957. Vyrůstal mezi Ligurií a Toskánskem, kde měli jeho rodiče dům. Otec Paola Ciabattiho byl povoláním ředitel farmaceutické společnosti. Nic tedy nenasvědčovalo tomu, že by malý Paolo mohl v budoucnu propadnout lásce k motosportu. A asi by to tak i zůstalo, nebýt závodu Buenos Aires 1000 km – vytrvalostního závodu sportovních aut, konajícího se v okolí argentinské metropole. Psal se rok 1971, kdy měl tento legendární závod svůj nelichotivý zářez do historie – smrtelnou nehodu hrdiny mladých let Paolo Ciabattiho, Itala Ignazia Giuntiho. Hořká příchuť dodnes kontroverzních událostí, kdy Giunti tlačil automobil bez benzínu do boxů a byl fatálně zasažen jiným automobilem, hluboce zasáhly i mladého Ciabattiho. Byla to velká tragédie. Ciabatti „díky“ této události začal zakupovat časopis autosprint, aby si přečetl vše o tom, co se stalo a zjistil o této kontroverzi co nejvíce. Od tohoto momentu už kupoval následně všechny výtisky, které si po ročnících i svazoval. Se značnou mírou nadhledu lze tedy tvrdit, že i tato tragická epizoda automobilového závodění ho přivedla začít se zajímat o motosport do hloubky.

Hrdina mladých let Paolo Ciabattiho – Ignazio Giunti

Paolo v sedle motocyklů

Zcela neplánovaně se u něj postupně zrodila i láska k motocyklům. Tam ho jako mnoha dalších inspiroval Giacomo Agostini. A jak to celé vzniklo? Paolo se díky svému spolužákovi v roce 1974 dostal celkem náhodně jako divák na závod 200 mil Imola. V paddocku mohl tedy vedle Agostiniho pozorovat jména jako Barry Sheene, Johny Cecotto, Kenny Roberts či Steve Baker... Asi málokdo by po takovém zážitku odolal volání jedné stopy.

Díky této zkušenosti, začal tedy i on, podobně jako všichni jeho vrstevníci z okolí Turína, pociťovat vášeň pro motorky a obzvláště pro motokros. Všichni kluci, kteří si mohli za pomoci svých rodičů dovolit koupit motokrosové motorky trávili v sedle mnoho času. Stejně tak mladý Paolo. Toužil však také po měření sil s ostatními. Krátce po zakoupení motocyklu o objemu 50 cm3 tedy v roce 1974 odjel také celý lokální šampionát kadetů. O rok později pokračoval na kubaturu 125 cm3. Při přípravě na druhý závod sezóny se však těžce zranil a strávil šest měsíců v péči lékařů, v místní nemocnici. Zřejmě tam jeho cesta k profesionálnímu ježdění v jedné stopě nabrala úplně jiný směr. Jeho otec měl ve stejném období také motocyklovou nehodu a společně se shodly, že motocykly nechají chvíli stranou.

Regionální motokrosový šampionát 50 cm3, rok 1974

Když měl Paolo Ciabatti osmnáct let, podařilo se mu přesvědčit sebe sama, že na motocyklech ještě může soutěžně jezdit. I za výrazné pomoci své mámy tedy zakoupil další motocykl. Hodně výsledků na něm však nezískal a definitivně přesedlal už jen na čtyři kola.

Kariérní cesta ve dvou stopách

Paolo si zažil úspěchy hlavně v automobilovém závodění, konkrétně v rally. Vzorem do světa závodu na nezpevněné silnici mu byl turínský pilot Carlo Capone, který byl svého času mistr Evropy a býval nedaleko Ciabattiho rodiny. Paolo se po jeho vzoru také toužil prosadit jako jezdec, stal se ale nakonec navigátorem. Nabídnutou šanci účasti v rally závodech nezastavitelně poháněla jeho pevně vybudovaná vášeň pro motorismus a soutěžení. Celkově absolvoval tři sezóny v italském šampionátu, s vozem Renault 5 a Lancia Stratos. Poslední závod absolvoval v roce 1982. Sice ještě následně absolvoval několik epizodních závodů, stále se ale více a více začínal věnovat motosportu jinou cestou. Nastávala jeho postupná profesionální obměna na manažerskou dráhu.

Prvá rally v roku 1979

Paolo Ciabatti jako navigátor Bruna Grandini, s vozem Renault 5 Alpine

1982 a Lancia Stratos, v rally naplno působil v letech 1980 až 1982

Manažérská sféra

V manažerské sféře a řídících pozicích začal působit od roku 1981, kdy začal pracovat pro italského dovozce SAAB v Turíně. Na pozici PR a tiskového manažera švédské automobilky pracoval osm let, až do konce roku 1989. Tato práce mu také dala možnost poprvé vstoupit do světa profesionálních závodů z organizátorské úrovně. Jeho první vzpomínky na závodní tým se vážou na rok 1986 a automobil série F3 (F3000 International Championship). Skvělá zkušenost a mnoho nabitých vědomostí se stali skvělou základnou na které mohl začít stavět. Po ukončení práce pro SAAB, obsadil na dalších sedm let (1990 až 1997) pozici obchodního manažera pro Mazda Motor Italia.

Ciabattiho první zkušenosti co by manažera týmu

Po dlouhém období stráveném u automobilů cítil, že potřebuje novou výzvu. Psal se tedy rok 1997, kdy začínaly jeho kariérní kroky spojené s motocykly a Ducati Corse. U vyhlášené italské značky se objevil počínaje zmiňovaným rokem devadesát sedm. Z úvodu byl manažerem logistiky pro závodní týmy, aby se následně od roku 1999 stal ředitelem superbikového programu (na pozici ředitele týmu SBK působil od roku 1999 do roku 2007). Carl Fogarty, Troy Bayliss, Neil Hodgson nebo James Toseland, ti všichni za toto krásné období na strojích Ducati pod jeho vedením jezdili a vyhrávali světové tituly. S celkovým ziskem pět jezdeckých titulů, co by manažer týmu stoupal i Paolo Ciabatti.

Na dalších pět let (2007 až 2012) na chvíli opustil řízení závodního týmu Ducati jako takového a věnoval se práci pro styk s médii. Stal se ředitelem mediálního uskupení „Infront Motor Sports Championship“, pro celý šampionát SBK. Se značkou Ducati ovšem ostal i nadále blízce spjatý. Bylo taky nadmíru jasné, že jeho mise u Ducati, co by manažera ještě neskončila.

Roky ve světě SBK

Psal se rok 2012, kdy mezi ním a vedením Ducati proběhly opětovné kontakty o jeho možném návratu do struktur závodního týmu. Konkrétně se jednalo o vstupu rovnou do Grand Prix. Sice šlo pro něj o zcela nový svět, ovšem výzva pro restrukturalizaci problémy zmítaného závodního programu MotoGP byla velká. Dohoda byla definitivně uzavřena pro rok 2013, ve kterém si historie zapsala první oficiální vstup Paola Ciabattiho do světa MotoGP. Už od úvodu zastával hlavně netechnické aspekty závodního programu Ducati (sponzoři, marketing, kontrakty jezdců – vše v čem byl jako doma už dlouhá léta).

Zachránce závodního programu Ducati MotoGP

Rok jeho příchodu byl pro značku mimořádně náročný a Ciabatti nastoupil do velmi složité situace. Během období éry Valentina Rossiho (2011 a 2012) se týmu vůbec nedařilo. Motorka se často měnila od základu a nelichotivé výsledky dovedly technického guru značky Filippo Preziosiho k rezignaci. Ani tehdejší německý management celé značky situaci moc nezvládal. Plánem Ducati bylo vrátit se na výsluní, společně se jménem Paolo Ciabatti.

Od roku 2013 se napevno udomácnil ve světe Grand Prix

Chová velkou úctu k pilotům jako Capirossi, Bayliss a Stoner hlavně za to, co pro Ducati udělali v úvodu cesty MotoGP projektu. Jeho historie se ale pevně spojuje s úplně jiným pilotem – Andreou Doviziosem, jelikož do Ducati dorazili společně a společně se pustili do nesnadného úkolu ozdravení závodního programu. Motorka roku 2013 byla vlastně identická s tou z roku 2012. Jejich úkol byl pokusit se zkrotit divokou techniku a přetransformovat ji na ovladatelnou motorku, při zachování obrovského výkonu. Spolupracoval úzce i s Andreou Iannonem, který se k Ducati v roce 2013 také připojil, jako budoucí superhvězda (tehdy do satelitního Pramac Racing, v továrním týmu se představil od roku 2015).

Transformace nabírala správný směr a zlepšující se forma byla na spadnutí. Ambiciózní plány a postupně se dostavující výsledky přilákaly od Aprilie i jméno Luigi Dall'Igna (příchod pro sezónu 2014). Do té doby neřiditelný motocykl se díky důsledné práci celého týmu stal jedním z nejoblíbenějších motocyklů v poli. Vždyť v uplynulé sezóně se motocykly Ducati představily s úctyhodným celkovým počtem osmi strojů na startu. Svou postupnou cestu budování týmu v sezóně 2022 zakončilo tovární uskupení ziskem světového titulu! A jakou roli zastává Paolo Ciabatti dnes? U Ducati Factory i nadále vykonává pozici sportovního ředitele, stará se o finance, komunikaci a marketing, kontrakty se sponzory ale i jezdci.

Práce pro Ducati Corse v novodobé éře týmu

Spolupráce se satelitními týmy znamenala celkem osm motocyklů na startu sezony 2022

Nepoznaná tvář Paolo Ciabattiho

V soukromí je klidný, vyrovnaný člověk a obrovský nadšenec pro armádní letectvo a armádní tématiku. Měl několik možností proletět se v armádních speciálech a opakovaně absolvoval tandemový seskok padákem. Dokonce v roce 2013 strávil 8 dní na italské vojenské základně v Afghánistánu. Svůj symbolický návrat k rally závodům zaznamenal v roce 2019, kdy společně s Andreou Doviziosem nastoupili společně do závodu „Rally Legend“ s vozem Audi A3.

Nadšenec pro armádní letectvo

Rally Legend

Jeho blízkým přítelem je legendární Troy Bayliss se kterým společně získali tři tituly mistra světa v SBK a fantastické vítězství ve Valencii 2006, při posledním MotoGP závodu v roce. Mezi nejkrásnější okamžiky své manažerské dráhy v Grand Prix řadí vítězství Andreu Doviziosa v Sepangu 2016, při kterém mohl stát na pódiu (členové týmu si účast na pódiu rotují) a také jeho vítězství na domácí půdě v Mugellu 2017 (vítězství Itálie na italské motorce na domácí půdě se tehdy uskutečnilo po mnoha letech čekání). Do sbírky výjimečných okamžiků nesmíme rozhodně opomenout korunovaci úřadujícího šampiona Pecca Bagnaii.

Mezi jeho blízké přátele patří také Troy Bayliss

Rok 2022 znamenal pro značku zisk titulu šampiona MotoGP

Osobnosť paddocku – Paolo Ciabatti

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)