Osobnosti paddocku - Oscar Haro

Ve světě Grand Prix od roku 1988

Už v raném věku byly pro Oscara Hara motorky obrovskou vášní. Jeho zájem byl přirozený, nakolik jeho otec doma ve Španělsku příležitostně jezdíval motokros. Pochopitelně to v jízdě na nezpevněné cestě zkoušel i mladý Haro, ale jeho rychlost nebyla dostatečná k tomu, aby soutěžil přímo na velké trati a aby mohl profesionálně závodit. Pokud pomineme pár amatérských závodů, které zorganizoval společně se svým bratrem, o závodění jako takovém nemůže být řeč. Co navíc, náklady na skutečnou závodní techniku byly pro jeho rodinu finančně náročné a výdaje takového druhu si zkrátka nemohly dovolit. Do profesionálního závodu se tak jako jezdec nikdy nepodíval.

Oscar Haro měl k motocyklům blízko již od raného věku

Proto se rozhodl přibližně ve čtrnácti letech opustit motokros nadobro a zasvětit svůj život tomu, kde by mohl piloty alespoň podporovat. Vydal se tedy na dráhu závodního mechanika. S odstupem času můžeme jistě konstatovat, že to byla dobrá volba. Řemeslu mechanika se začal učit už u svého otce a jeho rodiče ho v nově nabytém směřování vřele povzbuzovali. Haro je bojovník a úspěšným se stal i přesto, že trpí výraznějším zrakovým postižením levého oka. S kariérou mechanika začínal ještě doma ve Španělsku, kde byl ochoten vzít jakoukoli pomocnou práci u místního motokrosového týmu. Přes další sbírání zkušeností se postupně dostával i „do světa“. Neváhal cestovat v nákladním automobilu plném pneumatik, jen aby se dostal blíže k vysněným okruhovým závodům. V mladém věku se věnoval také motocyklovému stavitelství a postavil několik tuningových úprav sériových strojů, které byly nominovány do španělského tisku v soutěže o nejlepší přestavbu.

Začátky ve světě Grand Prix, spojované také s pomocí pro mladé piloty

Mladík Oscar Haro se v paddocku Grand Prix definitivně udomácněl od roku 1988. Začínal jako pomocný mechanik ve třídě 125 cm3 aby se během následujících tří dekád vypracoval až na vedoucího posádky v královské MotoGP. Rozený Madridčan vystřídal pozice klasického mechanika, technického manažera či sportovního manažera týmu. Svou práci postupem let spojil se jmény – Herri Torrontegui, Noboru Ueda, Kazuto Sakata, Luis d'Antin, Fonsi, Pablo a Gelete Nieto, Emilio Alzamora a mnoho dalších.

Díky své kamarádské povaze byl nápomocen také při začátcích desítek mladých jezdců, mezi které patřil i Dani Pedrosa. V době, kdy Dani přišel z Movistar Cupu do světového paddocku byl právě Haro požádán Pedrosovým otcem, aby mu podal pomocnou ruku při poznávání parkoviště závodních strojů. Tato důvěra se později zopakovala ještě několikrát, i u dalších rodičů mladých pilotů.

Spolupráce s legendární rodinou Nieto

Dlouholeté přátelství s mentorem Lucio Cecchinellem

Pro Oscara je osoba Lucia Cecchinella mimořádně významná. Jejich blízký vztah začal ještě v roce 2000, kdy Lucio v mistrovství světa stále sám aktivně soutěžil. Oscar Haro se na přelomu tisíciletí k jeho týmu připojil jako mechanik. Tým LCR – Lucio Cecchinello Racing jako takový se zrodil jestě dříve, v roce 1996, kdy se zúčastnil své první oficiální velké ceny kategorie 125 cm3. Cecchinello již delší dobu sledoval obrovský technický a lidský potenciál mladého Oscara a když měl možnost, okamžitě ho zaměstnal do svých řad. Nutno poznamenat, že od jejich setkání v roce 2000 už Haro nepracoval v jiném týmu než u Lucia Cecchinella.

Začátky spolupráce s Lucio Cecchinellem

Po ukončení kariéry profesionálního jezdce v roce 2003 se Lucio rozhodl plně soustředit na roli týmového manažera svého týmu, ve kterém nechyběl ani Oscar Haro. Šest let od jejich prvního setkání, dostal Cecchinello díky tvrdé práci a odhodlání příležitost debutovat v premier class, v roce 2006. A byl to právě Haro, který byl obsazen do čela týmu a byl zodpovědný za řízení celé sportovní části mladé organizace. V boxech nového týmu se v těch dobách objevoval jako jezdec Casey Stoner, se kterým se už Haro důvěrně znal z předchozích let.

Casey Stoner byl prvním jezdcem týmu LCR v MotoGP, na týmové fotografií po Stonerově levici k vidění také Ramon Forcada

Známého „soukromníka“ Cecchinella tak Oscar doprovázel i při růstu satelitního týmu Honda v nejsilnější kategorii světa. Ten postupně získával kredit i díky obsazovaným jezdcům. V jeho řadách se objevila jména jako Toni Elias, Randy De Puniet, Stefan Bradl, Cal Crutchlow, Jack Miller, Alex Marquez, Takaaki Nakagami, ale také Carlos Checa či Johann Zarco. Ti všichni nechali postupně vystoupat tým k nejstabilnějším satelitům v poli. Haro je mezi jezdci mimořádně oblíbený a s těmi se kterými spolupracoval měl vždy velmi blízký vztah. Zajímavé také je, že tým LCR do MotoGP přišel s dosud nevídaným konceptem měnících se sponzorů. V praxi to znamenalo, že tým při každé velké ceně měnil své barvy, v závislosti na obsazovaných titulních sponzorech.

Unikátní koncept měnících se sponzorů přinesl několik neopakovatelných designů

Cal Crutchlow triumfoval pro tým LCR hned třikrát

Odklon od světa Grand Prix

Sportovní ředitel týmu LCR Honda opustil pro rok 2022 svět, který tak dobře znal a rozhodl se v paddocku MotoGP dále nepokračovat. Celkem v kolotoči světového závodění strávil neuvěřitelných 32 let. V novodobé kapitole svého života se rozhodl věnovat čas své rodině a jiným projektům, na kterých už léta pracoval. Mezi ty patří i „Revival Café Madrid“, motorkářský bar na dálnici v La Coruña, jehož je partnerem a ambasadorem. Ten se díky dokonale zrestaurovaným vintage a závodním motocyklům doby minulé stal ve velmi krátké době motoristickým chrámem hlavního města země.

A na své si přijdou i obdivovatelé přileb, vždyť některé z největších legend dvou i čtyřkolových závodů (jakými jsou Lauda, Fittipaldi, Piquet, Sheene, Agostini a samozřejmě Ángel Nieto) zde mají svůj exemplář. Kromě mýtických modelů ze 70. a 80. let, které jsou součástí stálé expozice, se na měsíční bázi objevují také přilby současných jezdců (např. Álvaro Bautista či Marc Márquez).

Revival Café Madrid

Život na boxové zídce

Člověk jako Haro se jen tak nezmění a po stažení se ze světového závodění pokračoval v roce 2022 ve své práci alespoň ve španělském šampionátu s týmem LaGlisse. A byl jako vždy úspěšný, jelikož oslavil společně se svým svěřencem Tito Rabatem mistrovský titul ve španělském šampionátu superbike!

Spolupráce s týmem LaGlisse zakončená titulem španělského šampiona 2022 pro Tita Rabata

Oscar je v paddocku světového šampionátu znám také tím, že se mnohokrát zapojil do spouštění různých druhů charitativních projektů na pomoc těm, kteří to nejvíce potřebují. Největší úspěch zaznamenal v roce 2014, kdy se vydražením růžové solidární přilby (k boji proti rakovině, kterou podepsaly mnohé hvězdy šampionátu), vybralo více než 250 000 EUR.

Díky své osobnosti byl v parkovišti závodních speciálů mimořádně oblíbený. Během let v Grand Prix si vyzkoušel také moderování a krátce se věnoval televizní show pro stanici Tele5 (kolem roku 2004). Jeho nejméně oblíbeným okruhem je Malajsie (kvůli drsným podmínkám) a nejoblíbenějším zase italské Mugello.

Přilba na podporu boje se zákeřnou rakovinou

Od roku 2000 nepůsobil v jiném týmu než LCR

Naše osobnost paddocku - Oscar Haro Tasende

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE