Osobnosti paddocku - Lucio Cecchinello

Lucio Cecchinello je jeden z nejpracovitějších osobností paddocku motocyklových závodů. Už jako aktivní závodník založil vlastní tým, ve kterém sám aktivně závodil. Houževnatost a odhodlanost jej postupem let vystřelila do pozice majitele a provozovatele jednoho z nejstabilnějších soukromých týmů MotoGP. Člověk, pro kterého je práce v motosportu tou největší vášní v životě.

Úvod kariéry jako mechanik

Po většinu svého raného dětství získával mladý Lucio motocyklové základy také díky svému otci, který byl sběratel historických motocyklů. Když ve věku sedmi let Lucio rozebral první starý motocyklový motor, byl to jeho úvodní krok do příštího „závodního života“. Avšak kromě lásky k motocyklům samotným pociťoval i obrovskou vášeň k závodění. Tuto vášeň však nesdíleli jeho rodiče a závodění mu striktně zakázali. Nezbývalo mu nic jiného než výhled kariéry mimo závodní sedačku. Rozhodl se tak dostat do dění motocyklových závodů jinak. Zpočátku pracoval jako pomocný mechanik v roce 1986, aby se rok nato představil již na pozici plnohodnotného mechanika pro Team Italia v evropském šampionátu.

V roli mechanika, rok 1987

Touha po kariéře jezdce ho nikdy neopustila. Často neoblomně přemlouval své rodiče, až nakonec povolili a Cecchinello mohl usednout také za řídítka. Rodina mu do závodního světa sice dala svolení, rozhodla se jej však v jeho snažení finančně nepodporovat. I díky tomuto přístupu svých rodičů se začal již v raném věku orientovat ve financích a jejich organizování pro dosažení svého cíle. Aby mohl vůbec začít závodit, musel navštěvovat mnohé letní brigády, a dokonce musel prodat i svůj vlastní silniční motocykl Honda své tehdejší přítelkyni. Nakonec to dokázal a získal dostatek peněz na závodní techniku. Jeho kariéra mohla začít.

Úvodní rok v závodní sedačce italského šampionátu „sport production“

Kariérní začátky v Itálii

První závod absolvoval po dovršení osmnácti let v italském šampionátu 1989 na okruhu Monza. I přes nízkou obsazenost šampionátu začínal v dobré společnosti. V kategorii „sport production“, do které nastupoval, mu byli za soupeře i dnes velmi známí Massimo Meregalli (tým Yamaha MotoGP) a pozdější megahvězda závodní silnice Max Biaggi.

Rok 1990

Brzy se dostavily také první úspěchy

V roce 1991 Lucio debutoval v mistrovství Evropy do 125 cm3. O dva roky později už získal ocenění vicemistra evropské úrovně této kategorie. Zároveň ve stejném roce 1993 debutoval v mistrovství světa (tým Gazzaniga Corse).

Rok 1992

Následující rok 1994 nabídl tým GIVI Luciovi možnost závodit na Hondě RS125 v celém šampionátu. Kariérní vzestup byl citelný a přišly také první světové body. Přesto v roce 1995 na malou chvíli v paddocku mistrovství světa chyběl. Zaměřil se čistě na evropský šampionát a díky svému nadšení a schopnostem ho suverénně ovládl. Jezdil za tým Pileri s Hondou 125 a vyhrál 8 závodů z 11 zahrnutých v kalendáři a stal se oficiálním mistrem Evropy. Za soupeře mu byla další příští legenda jménem Valentino Rossi.

V roce 1995 oslavil titul evropského šampiona

Vznik Lucio Cecchinello Racing

Po zisku evropského titulu v roce 1995 byl čas posunout se do světového šampionátu natrvalo. Tehdejší nabízené sedačky a technické komplety pro sezónu 1996 nebyly podle jeho názoru zcela konkurenceschopné, navíc stále zvažoval v pokračování účasti v evropském šampionátu. U Cecchinella se ale začaly postupně rodit reálnější úvahy vlastního týmu v mistrovství světa. Rozhodnutí padlo. Vlastní tým byl logickou volbou pro zajištění konkurenceschopného balíčku, vzhledem ke stabilitě do budoucna. Času bylo ale velmi málo a celý tým se musel vybudovat za pár týdnů. Do jeho řad postupně obsazoval nejbližší známé a rodinu. Motivací k tomu to zvládnout mu byli i velikáni jako Sito Pons nebo Aspar Martinez, kteří měli v té době také vlastní týmy.

První rok týmu LCR

Jak bylo tehdy zvykem, týmy jezdívaly v často skromných podmínkách. Mezi jeho prvotními sponzory byli hlavně jeho přátelé, malé firmy, mezi kterými byl trochu úsměvně například i jeho holič. Pro naplnění rozpočtu se odhodlal také ke půjčce od jednoho z mechaniků, aby mohl vzniknout úplně první tým Lucia Cecchinella. První LCR (Lucio Cecchinello Racing) tak byl díky ohromnému úsilí zformován již v roce 1996 s Luciem jako jediným jezdcem. Na technice Honda s názvem „Honda Team GP3“ se pustili nebojácně do boje v kategorii 125 cm3. Samotný Cecchinello měl v té době 25 let, což bylo na jezdce nejmenší kategorie poměrně dost (ani nemluvě o dnešním trendu). S přibývajícími zkušenostmi se dostavovaly i pravidelné výsledky v Top 10.

Spojení sil s Noboru Uedou

Tým se rozrostl na dvoučlennou posádku od roku 1998, kdy do něj vstoupil Noboru Ueda. Ve stejném roce přišlo i první vítězství v závodě, ve Velké ceně Malajsie na okruhu Johor. Nově angažovaný Noboru Ueda teprve ve svém druhém závodě za tým získal vůbec první vítězství pro LCR (dočkal se i Cecchinello, ve stejném roce na dráze Jarama ve Španělsku). Angažování tohoto legendárního japonského jezdce byla pro tým jasná trefa do středu terče. Přetrvávající partnerství Cecchinello-Ueda pokračovalo i v letech 1999 a 2000. Ueda byl Cecchinellimu nejen dobrým přítelem a týmovým kolegou, pomáhal mu také v oslovování sponzorů v Japonsku.

Noboru Ueda a Lucio Cecchinello

Týmové partnerství Cecchinello-Ueda trvalo od roku 1998 do 2000

Luciovy výsledky stoupaly. V letech 2001 a 2002 už na technice Aprilia RS 125 dokončil šampionát třídy 125 cm3 dvakrát na celkovém 4. místě. Přestože se jeho tým účastnil i třídy 250 cm3 (od sezóny 2002), on sám nikdy neokusil vyšší kategorii. Jeho osobní podmínkou pro přestup bylo, že pokud někdy skončí v konečném hodnocení 125 cm3 v Top 3, přesune se výše. K přestupu mu tedy výsledkově chyběl opravdu jen kousek. Co nesmíme opomenout je, že jeho tým kategorie 250 cm3 má na svém kontě jeden velmi hluboký historický zářez motorsportu. Umožnil totiž budoucímu šampionovi MotoGP Caseymu Stonerovi jeho první angažmá na plný úvazek v paddocku (rok 2002).

První rok s Aprilií, 2001

Nenaplněná touha po titulu světového šampiona

Luciovým velkým snem byl zisk titulu mistra světa. Vyhrál několik závodů a mnohokrát stál na pódiu, na titul však nedosáhl. Definitivním koncem jeho závodní kariéry byl rok 2003. V roce své derniéry měl za týmového kolegu jím objeveného Caseyho Stonera (ten se po úvodním roce ve střední kategorii přesunul do třídy 125 cm3, aby se stal Cecchinellovým týmovým kolegou). Z úvodu to byl pro Lucia skvělý rok. Dvaatřicetiletý zkušený Ital dokonce chvíli vedl celý šampionát, jeho tehdy šestnáctiletý kolega ho ale začal postupně porážet. Lucio slibně rozjetou sezónu nedotáhl do úspěšného konce. Přišlo několik klíčových pádů a sen o titulu se rozplynul. To vše byl pro něj jasný signál, že přišel čas konce aktivního závodění.

Roky 2002 a 2003

Po jeho odchodu do závodního důchodu pokračovali v roce 2004 u LCR s Randym de Punietem, Robertem Locatellim a nováčkem Mattiou Pasinim jako hlavními jezdci. De Puniet i Locatelli měli úspěšnou sezónu a (poprvé bez Cechinella jako jezdce) bojovali o titul mistra světa. V sezóně 2005 tým soutěžil pouze ve třídě 250 cm3 na továrních motocyklech Aprilia. Roberto Locatelli přešel do 250 cm3 a Casey Stoner se vrátil z ročního působení v KTM. Stoner dokázal zaznamenat 5 vítězství, 10 pódiových umístění a sezónu ukončil jako vicemistr za Danim Pedrosou. Stonerovy výsledky byly tehdy nejlepšími v historii týmu. Casey byl také prvním jezdcem LCR, který vyhrál více než 3 závody v sezóně.

Po odchodu na závodní odpočinek se věnoval naplno vedení týmu

Kariérní cesta týmu v MotoGP

Cecchinello po ukončení závodních aktivit pokračoval ve vedení vlastního týmu už jen čistě jako manažer. Zajímavé je, že tato role pro něj nebyla vůbec novou. Už během jezdeckých let ho po závodním víkendu pravidelně čekala komunikace ve vedení týmu a meetingy se sponzory. Byla to pro něj intenzivní doba – zastávat dvě funkce nebylo nic jednoduchého. Historie se může oprávněně ptát, zda by nebyl úspěšnějším jezdcem, kdyby se zaměřoval pouze čistě na závodění... Nicméně, v takovém případě by historie zřejmě později nepoznala ani novodobý tým LCR MotoGP. Ten vznikl v roce 2006 a jejich jediným jezdcem nemohl být snad nikdo jiný než Casey Stoner.

Úvodní rok mise MotoGP

Stoner je podle Cecchinella největší talent motocyklové historie na moderní úrovni, o čemž svědčí i fakt, že už do druhého závodu vstoupili okamžitě na pole position. Pravda, jeho výkony byly často nevyrovnané. V těch letech se Caseymu říkalo i „Rolling Stoner“ (v překladu „valící se kámen“) kvůli počtu pádů, které absolvoval, ale zároveň také kvůli počtu závodů, v nichž dokázal nečekaně uspět. Svůj talent rozhodně naplno ukázal v následujících sezónách. Stoner na konci sezóny 2006 odešel do týmu Ducati a v týmu LCR ho nahradil španělský veterán Carlos Checa.

Na fotografiích s Carlosem Checou a Eugenem Lavertym (v roce 2007 se představili naposledy v nižší kategorii, kde Laverty ve 250 za LCR nastupoval)

Od roku 2018 MotoGP tým definitivně rozšířil své řady na dva závodníky (dva jezdci byli v týmu ještě v roce 2015). V jeho řadách se historicky představili mnozí další skvělí jezdci – Randy de Puniet (který se v týmu objevil po úspěšných společných letech v nižších kategoriích), Toni Elías, Cal Crutchlow, Stefan Bradl, Jack Miller, Roger Lee Hayden, Ben Bostrom, Kousuke Akiyoshi, Johann Zarco, Alex Márquez, Takaaki Nakagami a nově to bude Alex Rins. První týmové vítězství v nejsilnější třídě získal v roce 2016 na mokré Grand Prix České republiky Cal Crutchlow.

Stefan Bradl

Randy De Puniet

Jack Miller

Tým se hlavně v úvodních letech představoval v nevídaném sponzorském konceptu. Sponzoři objevující se na kapotážích byli mnohokrát mezi závody rozdílní a LCR tým se často ukazoval v jiných barvách. Dělo se tak kvůli záměru poskytnout možnost prezentace firmám i v menším objemu (budget sponzoringu na celou sezónu bývá ohromný). Až v pozdějších letech se tým prezentoval ve stálých barvách (GIVI, Playboy, CWM FX, Castrol a Idemitsu).

První triumf v závodě pro LCR získal Cal Crutchlow

Pracovitý perfekcionista

Svou práci miluje nade vše. Když začínal závodit, obdivoval Wayne Gardnera a Wayne Raineyho. Před ukončením své závodní kariéry si Lucio splnil jeden ze svých snů, když vyhrál Velkou cenu Itálie 2003 v Mugellu.

Spolupráce s HRC trvá po většinu jeho kariéry

I v dnešních dnech je třiapadesátiletý Cechinello stále dobře známým a vysoce ceněným týmovým manažerem týmu LCR Honda. Vedle vedení týmu MotoGP a MotoE je také členem výboru IRTA (International Road Racing Teams Association), asociace, která zastupuje technicko-sportovní rady týmů při dohodách s organizátory MotoGP (Dorna) a institucemi (FIM). Žije v Monte Carlu, má rád teplé počasí a moře, ale zároveň ho můžeme často vídat na lyžařském svahu. Stále jezdí na motocyklech, čistě pro zábavu. Častokrát se věnuje také práci ve své domácí dílně a epizodně se tak vrací ke svým začátkům mechanika.

Něco ze soukromí

Na okruhu a v komentátorské kabině MotoGP

Lucio Cecchinello a Alex Rins

Náš tip

Fonsi Nieto - Osobnosti paddocku

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist