Hafizh Syahrin: Bral jsem tátovi peníze z kasy, abych mohl závodit

Hodně jezdců v MotoGP pochází z bohatých, nebo přinejmenším dobře zajištěných rodin. Pokud vím, váš příběh je trochu jiný. Jaké tedy byly vaše začátky?
Hafizh Syahrin: „Je to tak. V době, než jsem se závoděním začal, což bylo někdy okolo mých osmi, devíti let, jsme neměli ani dům. Spávali jsme u táty v dílně, kde jsme měli malý pokoj. To byl náš domov, kde jsme jedli, chodili odsud do školy, dělali úkoly, zkrátka všechno. Když jsem pak začal závodit na minibiku, znamenalo to hodně cestování po celé Malajsii. V kufru jsme měli motorku a byly chvíle, kdy jsme ani neměli peníze na hotel, tak jsme prostě spali v autě. Od té doby jsem věděl, že takhle žít nechci. Říkal jsem sám sobě, že se musím stát profesionálním jezdcem, chtěl jsem být nejlepším závodníkem v Malajsii a pomoct rodině. Teď jsem v kategorii MotoGP. Nikdy jsem si nepředstavoval, že se dostanu až tak daleko.“

Táta vás tedy od začátku podporoval?
Hafizh Syahrin: „Vůbec ne. Začátky byly dost krkolomné. Táta mi motorky zakazoval. Stejně jako asi všichni rodiče chtěl, abych byl dobrý hlavně ve škole. Jednoho dne vybudovali v jednom obchodním centru minibikovou dráhu, což táta nevěděl, ale já se tam chtěl hned projet. Vzal jsem tátovi nějaké drobné z dílny, abych si tam mohl zajezdit. Hrozně mě to bavilo a začal jsem tam chodit pravidelně. Pokaždé jsem si na to musel vzít peníze z tátovi kasy, protože v tom věku jsem si nemohl vydělávat a jak už jsem říkal, táta neměl pro moji motocyklovou vášeň pochopení. Nebyly to žádné velké částky, v přepočtu tak pět až deset dolarů každý týden, takže mi to nějaký čas procházelo, ale pak mě tam uviděl kamarád mého táty, řekl mu o tom a bylo zle. Táta se samozřejmě hrozně naštval. Motorky mi zakázal, já jsem z toho byl zklamaný a několik dní jsme spolu téměř nepromluvili slovo. Pak jednoho dne přišel, ať s ním jedu do obchodu, mně se nechtělo, ale nakonec jsem se nechal přemluvit. Přijeli jsme do obchodu a tam byl minibike, on ho naložil a jeli jsme zpátky. Zeptal jsem se ho, proč ho koupil a on řekl, že to je pro mě. To byl úplně první moment, kdy jsem si řekl, že se chci stát profesionálním závodníkem a tátovi to jednou vrátit. Táta se v tu chvíli zároveň stal mým prvním trenérem a později manažerem. Dnes jsem v MotoGP a jsem mu za to všechno moc vděčný.“

Měl sám nějaké zkušenosti s motoristickým sportem?
Hafizh Syahrin: „Ne, neměl zkušenosti. Všechno se učil za pochodu. Ohledně samotné jízdy jsem byl tedy spíš samoukem. Zkoušel jsem různé věci, třeba jezdecké stopy, a zjišťoval, jak fungují. Nebylo to tak, že by mi táta říkal, tuhle zatáčku víc střihni a tady choď později na brzdy. Snažil jsem se tedy hlavně odkoukávat věci od jiných jezdců.“

Řekl bych, že v Malajsii jsou motorky docela populární. Grand Prix se tam jezdí už dobrých dvacet let a motorku, přinejmenším skútr, má doma skoro každý, takže i pro výrobce to může být docela atraktivní trh. Proč podle vás trvalo tak dlouho, než se první Malajec dostal do MotoGP?
Hafizh Syahrin: „Nemáme v mistrovství světa tolik jezdců jako evropské země z mnoha důvodů. Jedním z těch nejvýraznějších je ten, že u nás děti obvykle začínají závodit na mopedech, zatímco v Evropě už mladí teenageři jezdí na prototypových motorkách. Proto hned od začátku na evropské jezdce trochu ztrácíme, a proto pak ve výsledku nemáme tolik talentovaných jezdců, kteří by měli šanci prosadit se v mistrovství světa. Ale snad se to časem změní.“

Třeba tomu pomůžete právě vy.
Hafizh Syahrin: „V to doufám. Je pravda, že motosport je v Malajsii velmi populární. Na Sepang chodí vždy spoustu diváků a letos jde prý předprodej vstupenek bláznivým tempem. Zřejmě právě proto, že má Malajsie poprvé svého zástupce v MotoGP. Budu rád, když můj příběh namotivuje další děti a jednoho dne nebude nic výjimečného, že má Malajsie v MotoGP jezdce.“

Nabídka na přestup do MotoGP vás zastihla během přípravy na sezónu Moto2. Změnil jste od té doby nějak svůj trénink?
Hafizh Syahrin: „Ano i ne. Děláme pořád ty stejné věci, ale děláme je častěji. Trénink mám teď většinou dvoufázový. A musíme se také víc zaměřovat na celkovou sílu.“

MotoGP přináší také více povinností směrem k médiím, sponzorům i různé předzávodní akce pro fanoušky. Užíváte si to, nebo byste měl raději více klidu a času na trénink a sám sebe jako v Moto2?
Hafizh Syahrin: „Jak kdy. Záleží na výsledcích. Když se mi daří, dělal bych cokoliv. Povídal bych si s novináři hodiny a donekonečna se podepisoval fanouškům. Když se nedaří, je to složitější. To mám chuť hned někam zalézt a přemýšlet o tom, co příště udělat lépe. Letos jsem ale víceméně pořád v tom dobrém rozpoložení.“

S první polovinou sezóny jste tedy spokojený?
Hafizh Syahrin: „Ano, mám z ní dobrý pocit. Držím se na prvním místě v hodnocení nováčků. Je pro mě výzva tuto pozici udržet. Doufám, že se mi tady podaří náskok ještě navýšit.“

Co očekáváte od příští sezóny, kdy tým po mnoha letech přejde z Yamahy na KTM?
Hafizh Syahrin: „Těžko říct. Je to pro všechny velká neznámá. Budu se muset učit nejen já, ale i celý tým. Ale věřím, že tento tým s takovými dlouholetými zkušenostmi si s novou výzvou poradí. Moc se na tu sezónu těším a uděláme vše pro to, aby KTM byla vidět na předních pozicích.“

Jaké sporty si rád dopřejete, když zrovna nejste na závodním okruhu?
Hafizh Syahrin: „Zbožňuji futsal a cyklistiku. Jsem rád, že si i přes nabitý program na oboje stále najdu čas. Navíc jsou oba tyto sporty vhodné i jako zpestření fyzické přípravy. Baví mě i běhání.“

Zrovna chystám svatbu. Vy s tím máte docela čerstvou zkušenost. Můžete mně a dalším mužům v podobné situaci dát nějaké svatební tipy a rady do manželství?
Hafizh Syahrin: (směje se) „No, nevím, zda jsem ten vhodný na nějaké rady do manželství. Přece jen jsem v tom spíš nováček.“

Tak třeba budete nováček roku i v této oblasti.
Hafizh Syahrin: „Pracuji na tom (směje se). Každopádně pokud mi manželství něco dalo, tak větší jistotu. Opravdu cítím, že už se nemusím tolik bát, když spolu zrovna nejsme. Ale člověk samozřejmě nikdy nesmí usnout na vavřínech. Na mé manželce se mi nejvíc líbí, že má stejně bláznivou povahu jako já. Jezdí se mnou i na závody do Evropy, což je také super. Dřív jsem byl během závodních víkendů v Evropě docela osamělý. Takhle jsem v ještě větší pohodě.“

Zpátky na trať. Letos v Brně panuje extrémně horké počasí, podobné jako v Malajsii. Může vám to třeba trochu pomoct? Nebo byste potřeboval ještě vyšší vlhkost, abyste se cítil jako doma?
Hafizh Syahrin: „Je pravda, že pro navození domácích podmínek bych vyšší vlhkost potřeboval. Tady je to horko dost suché. Ale ano, tyhle vysoké teploty mi nedělá žádné problémy. Těžká bude spíš práce s pneumatikami. V tomto počasí je opravdu umění správně vybrat a pak s nimi správně pracovat během jízdy.“

Informace o redaktorovi

Radek Babička - (Odebírat články autora)