Velká cena Argentiny očima Karla Haniky
Text: Petr Czyž | Foto: Hanika Fans | Zveřejněno: 5.4.2016 | Zobrazeno: 8 037x
Český závodník Karel Hanika nastoupil do druhé Grand Prix sezony s odhodláním se v rámci možností posunou o něco víc dopředu než tomu bylo v Kataru. V kombinaci tří volných tréninků byl dvaadvacátý, což určité zlepšení bylo, ale už tolik se mu nedařilo v kvalifikaci, kde znovu zlobila technika a nakonec byl z toho devětadvacátý čas. Den závodu ovlivnilo počasí. Ráno na vodě ve warm upu zajel Hanika výborně, ale samotný závod už probíhal na postupně osychající trati, kde český jezdec Mahindry bojoval ve skupině o devatenácté místo.
V neděli jeli jezdci nejnižší kubatury zahřívací trénink na vodě a tam Karel Hanika předvedl, že pokud panují podobné podmínky a síly na dráze jsou tím pádem srovnané, dokáže dostat svoji Mahindru mnohem výš. Brněnský závodník skončil devátý a všichni netrpělivě očekávali jaký bude závod, protože voda by Hanikovi samozřejmě vyhovovala víc. Bohužel jelo se na osychající trati a český závodník nakonec cílem projel dvacátý čtvrtý.
Jak to v Argentině probíhalo nám podrobněji popíše samotný Karel Hanika, který pro Motorkáři.cz na téma argentinské Grand Prix uvedl: „V pátečních trénincích motorka fungovala stejně jako v Kataru, což znamená nefungovala. Nepodařilo se nám vůbec najít správné nastavení. Ve třetím volném tréninku, v sobotu dopoledne, jela motorka o trochu líp a zrychlil jsem o dvě a půl sekundy, ale odpoledne v kvalifikaci, při vyšší teplotě, jela zase stejně jako v pátek.“
„Navíc se nás ke konci na trati nakupilo hodně, takže se mi nepodařilo zlepšit čas a ještě ke všemu jsem se v posledním kole zapletl do pádu. Jelikož nás jelo hodně pohromadě z jednoho nesmyslného předjíždění španělského jezdce jsme byli na zemi čtyři.“
„Ve warm upu se mi jelo dobře, protože zapršelo a trochu se smázly rozdíly. Bylo fajn vidět najednou i Mahindry na bodovaných místech. Na závod bohužel mokro nezůstalo, takže se jelo na polosuché trati, což mám rád ze všeho nejméně.“
„Měl jsem špatný start, ale pak jsem se držel se skupinou od devatenáctého po dvacáté šesté místo, kde jsme se celý závod předjížděli. Bylo to dost riskantní, protože jsme tím pádem neustále vyjížděli ze suché stopy. Na poslední asi tři kola jsme v naší skupině trochu zvolnili, protože už nemělo cenu riskovat pád, když jsme nebojovali o body.“