Shrnutí Ceny města Jičína tak trochu netradičně

Sice jsem slíbil že budu chválit, ale najednou nevím, jak začít a koho si vzít „na paškál“ jako prvního… Ale vezmu to od těch, kteří jsou vidět nejvíc – od účastníků, pilotů a kopilotů. Jsem staromilec a miluju atmosféru let minulých, takže podobné závody klasických strojů mám pochopitelně hodně rád. Nejde jen o historické motorky, ale celá atmosféra depa je krásně prosycena vůní starých časů. Časů, kdy o tom, jestli se budete věnovat motorkaření nerozhodovaly tolik peníze, či to, zda chcete být „in“ a „cool“ a na mašinu sedáte prostě proto, že je to „trendy“. Z lidí, kteří se kolem těchhle veteránských závodů pohybují, přesně tohle také cítím – jsou to týpci, co mají rádi motorky a všechno co k tomu patří, včetně neustále špinavých rukou od šmíru a oleje – a je jedno, jestli se jedná o patnáctileté puberťáky, nebo bombarďáky v důchodovém věku! Tady se opravdu nesetkáte s pozéry, kteří svoji mašinu radši dají vyladit do servisu, zatímco sami si před závodem nechají vytunit svůj zevnějšek v oblíbeném barbershopu, aby měli pod svými víkendovými fotkami co nejvíc lajků…

V depu tak potkáte nadšence, kteří rozhodně neomdlívají ve chvíli, kdy jejich nachromovaného miláčka, uloženého doma v obýváku, zneuctí nějaká moucha nebo přibude nějaký ten šrám. Naopak – jejich stroje stále jezdí, žijí a dýchají – vždyť kvůli tomu byly vyrobené! Je ale skvělé, že se tyhle závody nestaly uzavřené pouze pro pár vyvolených s exkluzivními mašinami s dlouhosáhlou závodní historií, ale jsou otevřené také pro motorky postavené s klasických cestovních strojů ve třídách clubsport a tzv. katalogy. Pokud by tomu ale tak nebylo, staly by se tyhle závody pouze setkáním pro úzkou skupinku lidí a postupně by určitě zašly na úbytě…

Určitě musím smeknout klobouk i před lidmi, kteří tvoří „týlové zázemí“ – všemi mechaniky, manželkami, partnerkami nebo dokonce rodiči. Sám nejsem žádný technický génius a kromě základní údržby svých motorek se do žádných větších akcí nepouštím – o to větší respekt chovám vůči všem borcům, kteří se o tyhle skvosty starají bez toho, aby si sami měli možnost vyzkoušet ten opojný pocit jízdy na závodní trati či slávu na stupních vítězů. Stroje v depu občas vypadají tak, že jsou v polovině generální opravy, ale za pár minut se už prohání po okruhu. Nemůžu si pomoct, ale vůči mechanikům já zkrátka chovám ještě větší úctu nežli k pilotům… Zmínil jsem manželky, partnerky a rodiče - ani ti to rozhodně nemívají lehké – vždyť celý dlouhý víkend obskakují „ty svoje blázny“ aby pak při závodě trnuli strachem, jestli se vrátí v pořádku do depa.

Poděkování pořadatelům jsem si nechal (témeř) až nakonec, ale o to bude pochvala větší! Plno lidí se drží hesla „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ a paradoxně v případě, že se aktivnějším nadšencům něco nepodaří, bývají naopak proslulými „generály po bitvě“. To ale rozhodně neplatí pro pořadatele podobných akcí, a nemusí se jednat právě o motoristické závody. O fous snazší to při pořádání těchto událostí mají organizátoři už zaběhlých akcí, ale i když silniční motorky v Jičíně měly velikou tradici, tak tamní pořadatelé před šesti lety začínali vlastně od nuly a to byla jejich pozice těžší. Už jen sehnat ohromné množství “traťáků“, kteří se dva dny nepřetržitě smaží na slunci, musí být neuvěřitelná fuška! Týden před akcí musí natahat ozvučení tratě, zajistit navození balíků slámy, stejně jako jejich úklid ve chvíli, kdy diváci už jedou v poklidu domů a zajistit nejmíň milión dalších nezbytných věcí. Protože sám nesnáším lítání po úřadech, radši si ani nepředstavuji jejich nekonečné vyřizování veškerých žádostí! To máte povolení o uzavírkách silnic, povolení městského úřadů, povolení ekologů, povolení ONV, SNB, OVÚ, malý hrábě, velký hrábě… Musím se přiznat, že jsem nikdy nebyl velkým fandou Autoklubu ČR (coby organizace), ale tady smekám před všemi autoklubáky, kteří tuhle akci dali dokupy.

Na úplný konec jsem si nechal poděkování všem lidem, kteří bydlí v okolí tratě, a statečně snášejí a zvládají sousedství téhle velké akce. Co si budeme nalhávat – my z ní jsme více či méně nadšení, ale sedmdesátiletá důchodkyně takové nadšení sdílet nemusí… A byť se prý připravuje petice za zrušení těchto závodů, já pevně věřím tomu, že zdravý rozum zvítězí, jičínští pořadatelé opět vyhrají nekončící bitvu se všemi nepřejícími a pojede se i v letech dalších. Vždyť tolerance a respekt je důležitá nejenom na závodní trati, ale i zde - stejným způsobem by se mohli rozčilovat lidé kdekoliv jinde. Pokud mluvíme o Jičíně, tak například zářijová velkolepá a skvělá akce s názvem „Jičín město pohádek“ určitě omezuje mnoho lidí v okolí náměstí, ale Jičín díky ní zkrátka dýchá a žije. Stejně jako ty mašiny, které jsem zmínil v úvodu – žádnému městu by totiž neslušelo, aby skončilo sterilní, nudné a „neživé“.

Teď si uvědomuju, že jsem úplně zapomněl popsat průběh víkendových závodů… Ale jak už jsem zmínil v anotaci – dramatických soubojů, stejně jako skvělých výkonů bylo opravdu nepočítaně a o perfektní atmosféře navíc určitě lépe napoví fotky v galerii. Všechny jízdy byly opravdu skvělé a diváci neměli nejmenší možnost se sebemenší chvíli nudit. Každý si našel své - jak fanda předválečných čtyřtaktních skvostů, stejně jako dvoutaktních pil, které ještě před nedávnem bojovaly o světové body. Akrotobaté na sajdkárách nemůžou nechat chladného ani toho největšího odpůrce motosportu a vynikající byly i jízdy pekelně rychlých fichtlů, které se jičínskými ulicemi proháněly rychlostí až 120 km/h! Na své si přišli i milovníci současných strojů při závodě "dakšnů" či ukázkových jízd čtyřtaktních superbiků.

Veškeré výsledky Ceny města Jičína pak nejdete na webu AMK Jičín.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE