Jarní cena Brna 2017: mnoho otazníků a hororová odpověď

Po taškařici ve Frohburgu, při které se podařilo na maděru rozbít pozadí nejrychlejší babičky ve střední Evropě, zlomit si kotník a dva obratle, prostě přišla zima vhod. 

K procesu obnovy a rehabilitace bylo potřeba přistoupit zodpovědně a rozhodně nic nepodcenit.
Podsedlák vyléčil chirurg Šuli, polámané kapoty nahradily nové od Motoforza a obě Yoshimury, vypadající ze všeho nejvíc jako zmačkané plechovky od piva si vzal do péče MIG/MAG/TIG mág a plastický chirurg Petr Kulhánek von Tenax … super práce.

Ránu doslalo i krásné kované zadní kolo PVM, ze kterého tím pádem budou hodiny. Tady nezabrala ani nejsilnější kouzla…
Transplantací prošla kůže, protože když jsem ležel ve Frohburgu na ponku, přišel pán, povídá gutntág a krásnou zánovní kombošku od Hubíků ze mě sestříhal…. a šmiknul při tom i páteřák.
Pro tentokrát mi v tomto ohledu vyšel vstříc Venca Jiruš a ve skříni přibyl přeparádní smoking od 4SR.
Poslední položkou která se musela vyměnit byla bohužel i přilba, protože hlavou asfalt neprorazíš a to ani v karbonovém Sharku …
Trošku jsem se lehkým sportováním snažil poopravit i já, jakože sám sebe mě. Sněhové podmínky byly příznivé a volání prkna se odolat nedalo, ale je fakt že doktor šílel… a asi měl pravdu, jenže čekej se snowboardem do léta…

No nic, čas si z nás všech dělá legraci, koukneš na hodinky a je jaro a s ním i něco povinností. Doktor, žádost o licenci, pojištění, první přihlášky… Teoreticky by v ničem neměl být problém, jenže neobyčejně vstřícný Antimotoklub ČR prostě nepřekvapí…
První nepříjemné překvapení skrývalo pojištění. Vždycky to bylo tak, že sis vybral pojistku, zaplatil ji a měl vystaráno. S novým vedením i přístupem přišly změny.
Nový makléř, nová pojišťovna, ale jelikož předložený formulář zůstal velmi podobný, nikdo nic neřešil a vesele se vyplňovalo a platilo. Až trochu dodatečně nám bylo sděleno, že pojistka platí po novu jen pro podniky vyhlašované AČR. Zavládla všeobecná panika, protože taková pojistka je naprosto na psí šišku a Šmejdem roku.
Na přístupu: blbečku zaplať členství a víc nevotravuj, se tedy nic nezměnilo…. jo, a vlastně ani nechtěj licenci. Někteří příkladní závodníci si zodpovědně zažádali fakt hodně brzy, ale i cca dva měsíce jsou někomu pro vytištění pitomých plastikových kartiček málo…
Projevil jsem zvídavost a vyvolal dialog na téma pojistka a licence. No, dozvěděl jsem se, že:
nejsme malé děti
autoklub není holubník ani sociální zaopatřovna
nic se měnit nebude
řešením je zvednout prdel, vzít si dovolenou a pro tu licenci si dojet osobně
motokrosaři a plchodrážníci nepláčou
… no mělo to celé takovou jakoby nakyslou pachuť a nic nově pozitivního do budoucna se mi v tom najít nepovedlo.

Ale dost realismu …
Zima ustoupila, termín Jarní ceny se přiblížil a lehká nervozita zaťala drápek. Jenže jak na odpočítadle ubývaly dny, pod vlivem předpovědí ubývala i chuť.
Zima ústup jen škodolibě simulovala a prognózy slibovaly spíš závody ve stavění sněhooláků.
No nechtělo se, jakože vůbec.
Jenže ve čtvrtek večer, pro jistotu, se začala přemísťovat dyshromada všeho z garage do auta, přeci jenom, co kdyby ráno vysvitlo slunce…. V půl druhé bylo naloženo, hybaj na chvíli do pelechu a v 7 nebo tak nějak směr Brno.
A slunce opravdu svítilo, jenže nad Žebětínem ležel v lese sníh a zajícům šla pára od huby… No a?

Pátek

Formálka, technická, stavba stanu a stanu ve stanu a tadáá do tréninku. Úkol zněl jasně, nezahodit a oba dnešní (páteční) tréninky jen tak prošmudlat…
Vyjížděl jsem s velikým respektem, přece jen kosa spíš na tulení pásy a pak, první vyjetí po kreši, tak raději moc neblbnout. Ale jako vždycky, ukázalo se, že je všechno docela v pohodě a jen hlava si to musí přebrat.
Gumy jsem tam nechal ty zajeté frohburgské, vpředu SC2, vzadu SC1. Minimálně zadek by neměl být pro arktické podmínky úplně ideální, jenže pokrok nezastavíš a dnešní gumy jsou neskutečně dobré.
Vůbec všechno vlastně bylo ok. Motorka fungovala výborně, mě se také celkem dařilo držet směr, tedy samá pozitiva a nakonec ani čas prvního vrknutí, nějakých 15´ nebyl úplně jalovina… Po příjezdu do stanu mě znovu překvapily gumy, tím, jak se tropicky zahřály i ideálně zvrásněným povrchem …. nechám je tam.
Překvapilo mě, i když ne tolik, i to, že jsem doma v garage nechal tu nejvíc nejdůležitější bednu s nářadím … díky za půjčování všeho, sousedi.
Prohlídka motorky neodhalila nic vysloveně špatně, jen kyvka za tlumičem byla lehce zakekelená nějakou tekutinou. Nevypadalo to nijak dramaticky a pár přesných pohybů hadrem připomínalo řešení.
Mezitím se přiblížil druhý trénink a nic nebránilo dalšímu lehkému vyklusávání. Po čtyřech kolech, spíš rehabilitačních než závodních, jsem to jen pro dobrý pocit vzal přes boxy, kvůli kontrole úniku tajemné kapaliny.
Kyvka vypadala jako očúraná organizovaným zájezdem malejch psů, stejně jako zadní blatník .. ok, pro dnešek konec.
První indicie směřovaly k nedotaženému šroubu na tlakovce ovládání předpětí pružiny - dotaženo, pro jistotu hadérkem obaleno, odškrtnuto.

… a padala tma a z lesa vylézaly mrazivé stíny, kosa si brousila zuby a možná bylo slyšet vlky, a noc, ta čůza studená, slibovala peklo...
… ale! … protože už pan profesor Běhounek říkal : "… když na točnu, tak se zapnutým topením…" bylo nakonec nečekaně fajn.

Sobota

nás probudila ledovým dechem, ale na nezdolného ducha si nepřišla.
Když jsou ke snídani smažená vajíčka se šunkou a hermelínem + caffeé, je svět krásný místo i s noodlí u nosu.
Před polednem se jela první kvalda a legrace šla stranou. Teď už to chtělo maličko potáhnout.
Pár kol na rozkoukání a jdeme na to...

… jenže asi v šestém kole, na výjezdu ze švoncovky, rána, kopanec od zadního kola, polovýsed a přistání jak s ukradnutým érem. Alda jedoucí kousek za mnou to měl z první ruky a taky asi netušil, která bije.
Po zvážení všeho jsem raději zajel do depa ... a byl to dobrý nápad. Docela nepochopitelně chyběla objímka pravé koncovky výfuku. Ta rána byla od toho, jak spadla pod zadní kolo a prorazila bok galusky.
Sumasumárum, galuska v háji, objímka v háji a jediné rychlejší kolo za 12´ …
Do druhé kvalifikace je potřeba přezout, zbastlit výfuk a jak se ukázalo, vyřešit i mokro na kyvce. Teď už evidentně to nebyl tlumičový olej, ale brzdovka. Za vším byla mikrotrhlina na odvrácené straně bendža brzdové hadice od zadní pumpy…. Fajn, dáme gumu, soustavou plechů, drátů a šroubů objímku zbastlíme a hadici zaslepíme…
Nebylo to tak hned jak se to napíše, čas druhé kvaldy klepe do hodin.

Komboška, boty, páteřák, přilba, rukavice, otevřít stan, vycouvat … aha, leje … tak nic a v opačném pořadí všechno zrušit. Karty do závodu jsou rozdané, ale nejspíš se na všechno vykašlu. Polooslizlo, ani voda ani sucho, z toho nekouká nic příjemného.
A protože je motorka nachystaná, dotankovaná, na nahřívácích, mokré gumy v pohotovosti a závod se má jet podle vzoru Kataru až někdy okolo půl sedmé v noci, jdu se svalit.
Jenže dubnové počasí má dokonale vytříbený smysl pro zvrácený humor a budík mě prací do uřvaného světa zalitého sluncem, chladem a suchem…

A teď to začíná být zajímavé.
Do startu chybí asi čtvrt hodiny a možná by stálo za pokus, rychle přezout místo mokré gumy novou SC2.
Martin u zouvačky zakmitá, na kolobrndě spěchám zpátky do stanu a rychle měním kolo … tímto posílám díky Hamaňa teamu za pomoc.
Kolo je dotaženo … jenže se netočí. Bleskem dolů, kontrola, ale všechny distance jsou na svých místech.
Není čas ztrácet čas. Nazouváme původní kolo, skáču do kůže a vyjíždím.
Protože spěchám, je to takový polozávodní start… a hnusně skřípavý zvuk od spojky mě vrací zpátky do Frohburgu … no není to úplně super pocit.
Taky jsem asi trochu prokaučoval první zaváděcí kolo, nebo co, to ve kterém jsem chtěl trochu ohřát gumy, protože když přijíždím ke startu, rovnou nás staví pod světla … co se dá dělat.
Trvá to dlouho než se všichni sjedeme … ale už jsme na svých místech, červená světla svítí … raději hodně plynu
… světla zhasínají, pouštím spojku
... a někde pode mnou to zakvičí, jako když ocelovou svini pícheš vidličkou
... motorka poskočí a zhasíná a další vteřiny jsou očistec
… ok, žádnou paniku, rychle znovu nastartovat a hlavně odtud co nejrychleji vypadnout.
Kolem lítají ti co stáli za mnou, ale nakonec jedu.
Odjíždím prakticky poslední, ale pro teď všechno co se stalo jde stranou, protože teď je potřeba závodit. V první zatáčce objíždím dav venkem, potom pár soupeřů na Áčku i na další rovince z kopce k Béčku.
Už nejsem skoro čtyřicátý, ale s body na dohled... Ke Stadionu najíždíme ve vláčku, žádné zmatky ani krizovky, na pohodu.
Koukám na něj, když kousek přede mnou, na předek, letí do kačera Štěpán Valíček.
Je to fofr a než si řeknu adopsímufny, letím na stejném místě taky.
 

Jsem děsně sprostej ještě než dopadnu pořádně na zem a protože tečnu kreslím výhradně zadnicí a v elegantní sáňkařské pozici, mám ideální výhled na motorku, poměrně rychle střídající polohy …
Jo, babča podle toho vypadá. Kapoty, opět výfuky, plégo, lešení, řídítko ty kráso ohnuté na bumerang… a do tanečních už v tomhle do teď krásném 4SR obleku taky asi nepůjdu.
Dovezli mě do depa a pořád jsem byl děsně sprostej…
Takže balit a co nejdříve vypadnout.
Už jen třešničkou na kočkopsím dortu plném červů bylo nestartující auto, poryv větru odnášející stan i se stanem ve stanu do jiné městské části a objížděk plná noční cesta domů….

Dopadlo to jak to dopadlo.
V tuhle chvíli je nejdůležitější vyřešit spojku, která při běžném civilním startu funguje jak má, ale když tam dáš plyn, reaguje špatně. Přikousne se a pak povolí ... někdo nějaký nápad???
A všechno ostatní je, zdá se, kosmetika.
Tak, dost bylo Brna a tímto vás všechny zvu do Hořic, na 300 Zatáček ;)

Privátně tedy chci poděkovat všem, kteří mi pomáhají.
Všichni víte, že postavit se na start není vždycky úplně samozřejmé a že každá pomoc je doslova k nezaplacení.
Proto speciálně díky
JR Bureš autoservis 
ESAB svářecí technika Vamberk
Nokamoto Hradec Králové - SHARK 
Geladrink
4SR 
RST
Contra - Tsubaki 

PS: ale nedá mi to a ještě se do Brna vrátím, protože pořadatelé zaslouží poděkování za fajnově zmáknuté závody .. za zvláštní zmínku pak stojí návrat divácky vděčných sajdkár … dobrá práce a klobouček

Výsledky tady

Galerie
motorkari 1, motorkari 2
czechroadracing
silnicnimotorky
motohouse

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)