52. Frohburger Dreieck, der letzte Rennkaffee dieser Saison

... tak hybaj na něj do Němec.

Prolog

Letos naposled bylo potřeba všechno nacpat do kombíku a vyrazit za kofeinem do saského Frohburgu.
V Á plánech bylo něco o čtvrtečním odjezdu, poklidném naladění se na tamní vibrace a pátečním poctivém studiu neznámého okruhu, na bicyklu nebo na Křečkovi. .. ze čtvrtka nebylo nic, hledám obálku označenou Plán B.
Psalo se tam, že odjezd bude v pá, v 15.00, že pojedeme s Kimurou v konvoji a že to bude na pohodu. Tuto variantu se povedlo splnit z 50%. Kimura a spol. vyjeli ve tři a byli tam na pohodu.
Vyjíždím po páté a na pohodu to bylo do té doby, než jsem někde u Lovosic začal cvičně hledat navigaci... nic .... pak alespoň papírovou navigaci ... že by? ... aha, Slovensko... a pak už jsem jen švihnul s telefonem bez navigace a na první německý pumpě si dal gebratene Kabeljau, divnou, a kafe, taky hnusný.
Trochu jsem si pamatoval, že je potřeba jet nahoru na Drážďany, pak doleva na Chemnitz a pak zase nahoru, ale jen kousek a ne až k Göteborgu. Tma zatím na ex polkla zemi východoněmeckých soudruhů.
Hele Drážďany .. gut, Chemnitz ... sehr gut, teď tipnout správný Ausfahrt.... znáte to, takový divně nejasný pocit někde vzadu v hlavě, že teď už jedete špatně? Tak přesně tam se rozblikala červená kontrolka, když jsem jeden ze sjezdů minul. Ještě rád jsem našel telefon a volal Kimuroucom .... jo, bylo to už za velikým mostem ... aha, takže zpátky ... A pak už to konečně bylo na tu pohodu. Tma, kosa, déšť, ale definitivně na místě.
Zbývalo pár minut do zavření das Büro, jako první věc jsem tedy řešil formálku. Damen tam sedící mi nesrozumitelnou řečí daly srozumitelně najevo, že dokud nevyplním všechny offizielle Formen, nebudeme v rozhovoru pokračovat... no ja, kde zas mám tužkastelle ...
Pak už zbývalo jen vyměnit hromadu €ček za jiná lejstra, v poměrně nevýhodném kurzu, a bylo to.
Zpátky na výsostně českém území jsme postavili stan, dali si niečo do pohárika, postavil jsem stan ve stanu, dali jsem si nějaká pivka, uklidil motorku .... a zjistil že nemám víčko od nádrže... der Prekäre Situation.. Shánění po depu bylo na pytel, protože co výrobce, to jiný uzávěr a čínský 在欧洲狗屎 neměl nikdo. Jasné kontury očekávaného víkendu začaly zlehka ztrácet ostrost ... Možná pomůže R2R, ale radši se mám stavit až zítra ... vzhledem k rozjetému pátku a nutnosti fakt brzy ráno projít technickou to byla naděje z kategorie kačenky pro utopence... Schönheit, es ist ein Anfang.....
Dali jsme si pivko, do stanu ve stanu jsem zavedl elektřinu, zapojil topení a šlo se spát.

Samstag

Ráno byla mlha jako na Dartmoorských vřesovištích, ale nepršelo a předpověď slibovala zázrak.
Pochlapil se i Maxx z R2R. Aniž by vylezl z pelechu, nebo otevřel oko, našel uzávěr (... danke schön!) a svět znovu dostal die Farben. Technická pak už byla opět jen formalitou a nic nebránilo prvnímu tréninku.

1. kvalifikace
Vzhledem k trati, po nočním dešti furt polodurch, byla volba pneu jasná a víc není co řešit. Motorka je hergerichtet vlastně už od minula a natankováno je, konečně tedy přichází to nejdůležitější ... caffeé time, oujee.
A pak z amplionu štěkne letzten Appell a je čas vyrazit. Díky domluvě s Kimurou byla už první kola relativně svižná, stačilo jet za ním, koukat kde brzdí a jak si najíždí. Postupně jsme lehce zrychlovali, až pár kol před koncem jsem si řekl und genug a ujel jsem mu. On už totiž následkem velkého dymokurského radování moc přidat nemohl. Po odmávnutí tam nechal v první zatáčce vzorku asi tak za 150 Ojro. Bylo stále víc vlhko než sucho, to se velmi často hodí, bylo to zábavné a nakonec z toho byl čas 2.0 a třetí místo.
Až jsem si říkal, že by víkend klidně mohl prochcapršet celý. Kromě jiných jsem si odnesl i skalpy Mattiho Seidela, Didiho Gramse a Michaela Dunlopa. No jo, prokaučovali gumy, ale na to se der Geschichte neptá...
Slunce začalo definitivně rozpouštět poslední mlžné cáry a dopíjelo vodu z posledních louží a bylo jasné, že tenhle trénink byl vlastně k ničemu. Jo, vím kudy se jezdí, jenže odpoledne na suchu se bude jezdit úplně jinak a učení začne znova skoro od nuly.
Druhý trénink začínal už v jednu, bylo tak potřeba ze všeho nejdřív dolít benzín, nasadit suchá kola a dát jim psí dečky, vyčistit brzdy a změnit převod na nejtěžší možný.
Když jsme u gum, vpředu jsem měl pravděpodobně nesmrtelnou pryž Dunlop KR106 343 a vzadu novou Pirellku SC2 ze starých zásob. No, uvidíme co ta kombinace provede. Jinak se tady prý dost padá na předek, protože je málo zatáček pro ohřátí gum a hodně dlouhých rovinek pro jejich ochlazení ... Príma.

2. kvalifikace
Druhá runda začala a podle očekávání to byl hukot, až v lese padaly šišky. Brzdné body z rána jsou pochopitelně k ničemu a motorka se s Pirellkou chová jinak, je ... nějak víc free. Bude legrace...
Na okruhu je pár složitějších míst, ale po několika průjezdech se většinu z nich povedlo, alespoň teoreticky, vyřešit. Nejvíc na pytel zůstává dvojková zatáčka na konci cílovky a navazující dlouhý a ďábelsky rychlý úsek.
Tam se pod plným řadí, dokud je co. Motorka ječí, vříská, kvílí a řve jako lady Anna Macbeth Netrebko a ty na tu vytočenou šestku nalétáš levou zatáčku ... jsou úseky, kde se bike vzteká a dělá všechno aby se tě zbavil, ale tady naštěstí ne, tady se přikrčí, zakousne se do dráhy jako Tolgado do udidla a letí ...  Jen tu zatáčku, vzhledem k rychlosti, prostě musíš trefit naprosto přesně, jinak je problém a ty si koleduješ minimalně o hnědopruh.
Začínal jsem to jezdit tak, že jsem se s uklapnutím rovnal, pro pocit sucha a bezpečí s prstem lehce na brzdě, celkem daleko před zatáčkou. Otáčky spadly z nějakých 12ti na 9 tisíc, pak fofrem švihnout s KáOsmou na koleno, okamžitě na moment znovu full, aby tě to vytáhlo do druhé půlky zatáčky, proletět navazující mírnou pravou a na plných brzdách odřadit až na dvojku. Psychopaticky kouzelný místo.
Trénink ubíhal svým zběsilým tempem, a já se snažil postupně prodlužovat úseky jeté pod plnou parou, odkládat brzdy a pilovat průjezdy. Na ty brzdy to není špatné, ale na rovinách má smečka baworáků a Zet-ix desítek výhodu. Většinu trati je volume nedoraz a víc pferde je prostě víc pferde. Zatím také dost ztrácím na výjezdech. V každém kole se stane, že ne úplně přesně trefím nájezd a rychlost do některé ze zatáček a vteřiny v tu ránu lítají.
Kvalda končí 18. časem za 1.46´1
V depu je třeba ale schnell se postarat o motorku a ještě víc schnell něco polknout, protože už po páté odpolední se jede první závod.
Výbornou vychytávkou je systém tří hlášek, svolávajících jezdce k výjezdu z depa. Fungovalo to výborně a není mi jasné, proč to nefunguje u nás.
Český systém, založený za a) na vytištěném jízdním řádu který se zhroutí zpravidla už po první rundě kvůli zpoždění, a za bé) na tiché poště, šířící neozvučeným depem mnohdy i dost důležité informace ... je za cé) úplně k ničemu.

Race 1
Ale zpátky do prostoru výjezdu z depa. Před námi jely sajdy a kontakt dvou strojů skončil poměrně vážnou havárií. Dlouho se čekalo, gumy chladly a když vychladly úplně, zajeli jsme zpátky ke stanům a znovu nasadili nahříváky. Restart byl nakonec až ve 3/4na7. Slunce natřené týmově oranžovou barvou už mělo rozestláno, byla kosa a prd vidět a závod se zkrátil na 8 kol.
Start a první zatáčka mě stály asi pět míst. Povedlo se pár předjetí, pár lidí nedojelo, sumasumárum, 16. místo a čas 1.46´3 ... Zítra musí alespoň dvě tři vteřiny dolů ... už proto, že soused Kimura dojel 11., s časem 1. 43.7 ... pěkná práce kámo, ale v neděli po tobě půjdu.

Večer se lehce popilo, popovídalo a všichni se, tak nějak hromadně, snažili něčím přispět k resuscitaci Aldovy motorky. Alda na výjezdu z retardéru vyrobil hajda, během kterého napřed nabral výšku a pak střemhlav jako Stuka skončil daleko v poli.
Když se padá na příroďácích, je deštěm mokrá, krtkem a žížalou načechraná hnědozem asi tím nejlepším, co tě může potkat. Aleš zaplaťpánbůh odešel po svých, no fároš byl pomuchlaný jako prázdná pixla po RedBullu.
S opravami se začalo dost pozdě, protože Herren Kommissare drželi bike poměrně dlouho kdo ví kde, kdo ví proč. A jako na potvoru, protože v depu všichni svítili, grilovali a topili, začala elektrika stávkovat. Ke slovu přišly displeje telefonů, mdle osvětlující operační sál ... punk's not dead.
Motorka, zabalená do trojobalu bahno, kapustový listí a bahno, šla v první řadě pod wapku. Nebyl to hezký pohled před umytím, nebyl ani po. Ze všeho nejvíc vypadala jako cvičný terč pro A-10.
No nic, zkusit se to musí. Začalo se tím vším utrhaným - řídítky, páčkami, elektrikou ... já si vzal nádrž, placatou jako baret Bundeswehru. Jenže po nějaké chvíli někdo sundal airbox a bylo jasné, že je konec. Operační sál se lusknutím proměnil na der Seziersaal... Přes prasklý airbox se kolem otevřených ventilů dostala voda s bahnem až do válců. Dopsímufny.

Sonntag ...

... je od slova ležet,pítcaffeé,koukat,koukatnamotorky,vychutnatsimodrouluckystrikeatoceléfurtdokola. Bylo krásně a na další závod na tomhle střeleným čtyřbokým trojúhelníku jsem se těšil jako hungrig Wolf zu Hühnerstall.
No a protože start byl plánovaný až na samý závěr, někdy okolo 1/2pátý, dalo se těšení po libosti kombinovat se zevlováním, odchytem ziegenmelkerů a flákáním se po depu.
Někdy po obědě se bohužel Kimura nedobrovolně rozhodl nestartovat. Pravá vidle přestala sáknout a začala chctýct jako Elbe u Aussigu. Stírací vychytávka z kusu trička omotaného okolo trubky pod guferem už nestíhala a olejem bylo zakydané všechno okolo. Při představě, kam všude by se ještě mohl za jízdy dostat ...
A tak, zatím co jsem se šťoural v brzdách, sousedi vyrazili pokoukat na závody. Když se zhruba za hodinu vrátili a znovu přišla řeč na vidle, shodli jsme se, že by stálo za pokus rychle je shodit a k opravě nadělit některému materiálně lépe zabezpečenému německému teamu. Jenže pak si Péťa vzpomněl na těch šest kousků které potkal cestou ...
A šlo se na start.
Kluci mechanici nezaváhali a někde někomu hijacknuli sličnou hostesku s vlastním deštníkem ...
... hi ... it´s beautiful brolly ... what´s your name?
... aaa, ja, gut ...
no ... tak ... snad radši pojedeme.

... a teď už najednou ani není moc o čem psát. Závod jsem si strašně užil, ale tentokrát ne pro dog fighty od začátku do konce, spíš pro pohodu, pro endorfiny, pro thrash metalový rytmus, pro sunny day a wonderfull world, prostě jen tak, pro radost z toho jak motorka pod plným letí, pro to, jak se kroutí na brzdách a vzteká na výjezdech, a taky pro to, že dymokurská fajn tečka za sezónou byla neočekávaně trumfnutá tady, ve Frohburgu.
Race 2
Ale dobrá tedy ... za devatero horami o všem znovu rozhodl start.
Napoprvé byl na poslední moment přerušený pro poruchu motorky někoho vpředu a přestože trvalo jen pár vteřin než zmizel z tratě, poslali nás ještě jednou do zahřívacího kola. Napodruhé už bylo všechno ok, vlastně víc než ok. Tomasovi se povedlo pár míst vydělat a pak už to bylo nadzvukový blues až do konce. Všem ze sebou jsem ujel a toho pacholka Holtze před sebou nedojel. Sice to vypadalo dlouho docela nadějně, na brzdách jsem ho sjížděl o všechno o co mi rovně ujel, ale po jednom neuváženém experimentu, kdy jsem byl dlouhý v první zatáčce, mi definitivně cuknul. Spiel ist aus ...

Po odmávnutí nás za prvním vinglem čekala obdoba vodojemské párty, jen se místo piva pil sekt. Profesor Didi se sice v tomhle posledním závodě musel sklonit před Michaelem Dunlopem, ale tahle maličkost mu radost z obhájeného titulu šampióna IRRC, už pátého, zkazit nemohla. Stylově v zástěře nás všechny oběhl, každému dal pohárek, nalil boobliny, přiťukl si ... myslím že s posledním už musel mít lehounce předchystáno na večer.

Herzlichen Glückwunsch, Didi.


Sumasumárum
10. místo, čas 1.43,0 ... no co bych dělal herečku, na poprvé spokojenost ... JO!

... a ještě podpis před stanem a jelo se domů



Special thanx:  R2R za pomoc v materiální nouzi, Zuzce za niečo na zub a taky Kostisovi ... trochu jsem laboroval s foukáním zadní Pirellky a radši jsem šel pro kolektivní rady...
Jenže víš co - když nevíš, tak se snad ani neptej - co člověk, to názor ... ale pak přišel Kostis a zahulákal tak, že se příslušníci německých záloh postavili do pozoru: "1,9 wolové, to je ale přeci jasný" ... proti tomu nebyl argument a navíc to fungovalo. Takže tak.

Co dál?

Všechny nás čeká relaxační pauza, během které si každý po svém bude řešit budoucnost. Mě, po zkušenostech s TT v Hořicícch a teď tady, docela zachutnala atmosféra IRRC. Jednoznačně by to byl posun od občasného sem-tam svezení se na motorce, je ale jasné, že tohle už se bez sponzorů neobejde. Takže kdyby třeba někoho něco napadlo  ;) ...

---

pod čarou, v bodech, bez ladu a skladu

Všem, kteří si z letošních závodů odnesli šrámy na těle nebo na duši, přejeme všichni co nejrychlejší srůstání, hojení a vůbec ...

Proběhnou slavnostní akce, na kterých budou předány poháry. Těm všem oceněným patří gratulace a uznalý úklon ...

... a je úplně jedno, od které z našich dvou asociací ten pohár zrovna bude. Jako jezdci totiž bohužel nemáme jedinou možnost zákulisní dění ovlivnit, vlastně jen nosíme startovné tam, kde jsou zrovna závody.
V kuloárech se už rozeběhly plamenné diskuze k tomuto tématu.
Pro nezasvěcené: jde o to, že celý seriál českého Roadracingu je roztříštěný mezi dvě asociace. Jedna nemůže přijít druhé na jméno, každá si vyhlašuje svého mistra za své závody a celkový mistr prostě není, protože AČR a CAMS se neumí / nechtějí domluvit.
Je to nedůstojné tak atraktivního seriálu, kterým příroďáky jsou.
Mě osobně byla neviditelná existence asociace dlouhou dobu poměrně ukradená. Ta doba je pryč. Arogance a přehlížení jezdců došlo tak daleko, že se ptám proč ji vůbec potřebujeme, když defacto nedělá kromě ostudy nic a jen nám pije krev?
Ono se to trošku otočilo. Logicky by to mělo být takhle - na začátku jsou jezdci, ti prostě jezdí, na ně se nabalují diváci, reklama, sponzoři, tedy peníze ... a proto jsou pořadatelé - ti pořádají, vybírají startovné, vstupné, dotace, příspěvky, vítězům rozdávají čepice ... a až na konci by měla být asociace, tedy jakási servisní organizace, zajišťující nezbytně nutnou administrativu. Pružná, vstřícná, hájící zájmy těch, díky kterým má oprávnění k existenci.
Jenže to už dávno neplatí, oháňce se zachtělo vrtěti psem.
Někde v kanclech za obzorem vyrostl byrosaurus, který už jen žere, ani hubu si neutírá a který by byl nejraději, kdybychom ho nechali bez povšimnuti cpát se dál ze státem plněného koryta, nic po něm nechtěli a sakra už konečně přestali jezdit, protože to už by nemuseli dělat ale vůbec nic..
Pašík nám rozvalil chlívek, tak proč mu nedat ránu?
Drtivá většina jezdců stejně jede jen Roadracing, tak si řekněme, že asociace v téhle podobě nepotřebujeme a pošleme je do kopru. Vznik asociace jezdců je asi na spadnutí, tak proč si nejet i vlastní Cup.
S organizátory závodů, kromě občasné povýšenosti a někdy mylného přesvědčení, že líp už to dělat nejde, problémy nejsou a společnou řeč bychom našli. Stejně za jednotlivými závody stojí konkrétní lidé a nikoli prapodivně fungující organizace. Dál ať si je pořádá pořadatel pod hlavičkou koho chce, s výjimkou KSČ a IS.
Licence za splněni standardních podmínek si můžeme vystavit sami a pokud někdo má licenci jinou, bude mu akceptovaná.... Tak kde je problém?

... a poslední díky patří vám, čtenářům těchto pokleslých a neobjektivních reportů za dlouhodobou přízeň :)

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE