300 ZGH Hořice 2010 – Tentokrát to vyšlo

300 ZGH

Technické parametry tratě
Délka tratě:       5.150 m
Šířka tratě:        7 - 9 m
Počet zatáček:  11 levých, 15 pravých
Převýšení:         90 m 

Pátek

Člověk může jezdit na motorce víc nebo míň, může jezdit poháry agentur, vytrvalostní amatérské závody CEC,  může jezdit republiku, ale nikdy to nebude stejné jako jet Hořice. 
Už samotné přihlášení sebou nese, dlouho před termínem, prazvláštní rozpoložení spojené s těšením se ale také s mírnou nervozitou. Navíc od té chvíle, někde vzadu v hlavě, začne poblikávat kontrolka ... pak jedeš Brno a myslíš na Hořice, jedeš Lausitz a je to stejný ...

A jednoho dne je to tady, pohádka se stejným začátkem, s koncem rozepsaným ... 
Čas se krátí a zbývá jen doladit pár maličkosti. Tzn. prakticky jen rozebrat a zase složit motorku, pěkně se při tom vyvztekat, taky objednat gumky, desky, vyměnit kapkaliny, na nic nezapomenout ... a nakonec, až na bezvýznamné zpoždění, podle plánu vyrazit s pátečním večerem do Kempu.
Už samotný příjezd sebou nese plno otázek i očekávání, možná i trochu víc tlaků a pulzů ;-) Město je jiný, obrubníky do bíla a červena, rohy obložené balíky, sítě, pneumatiky ... a taky stany a stánky, pivo a párky.... 
A u Věže? Kdo tam nebyl nepochopí. Stany, karavany a přívěsy šťastnějších vítězů dávno dopředu vybojovaných bitev o pozemky :-), fronta motorek u technické přejímky, fronta u administrativy, všude hlava na hlavě. 
Příjemnou nutností je obejít sousedy a pozdravit staré známé ... Zatáčky začínají žít. 

Sobota

Pátek se překulil do soboty a jede se definitivně naostro. Není ani moc čas sledovat dění v ostatních třídách, řeší se poslední detaily a první měřený trénink je tady. Ten ukazuje že všechno je tady jinak. 
Motorka, která ještě v pondělí a v úterý fungovala v Německu při závodech CECu naprosto skvěle, je najednou k neuřízení. Nejde kloudně zatočit, táhne to ven a v zatáčkách se houpe víc než služební Křeček. 
Po prvním kole nezbývá než zajet do „boxové uličky“, kde úřaduje Honza Halbich. Snažím se mu vysvětlit co motorka dělá a nedělá a Honza v rychlosti mění nastavení a znovu vyjíždím. Změny se ukázaly jako krůček správným směrem ... takže to takhle zopakujeme ještě dvakrát ... zatím ale, protože jsme v Hořicích, začíná poprchávat. 

Pak na minutku přestane, aby krátce po vyjetí ze „servisní zóny“, začalo napřed pršet, o malou chvilku později i přeukrutně chcát. Jsem ale přesvědčený, že i děda Komárek by volil ještě mnohem přesnější, zaručeně nepublikovatelný termín. 
Výsledkem prvního měřeného tak bylo zoufalých 6 kol, naprosté rozčarování, tragické časy o parník za těmi loňskými, 22. místo a prodojené boty, rukavice, komboška ...
Nicméně po přechodu mokré fronty přišli oba kluci Halbichovi, táta i syn, a začalo se hodně šroubovat. Motorka se pouštěla dolů ve vidlích, vzadu se přitahovala pružina, měřilo se, pružilo se a klikalo se ... ale bylo jasný, že celá situace je zatím, vzhledem o okolnostem, hodně na levačku.
Takže o něco později další voda a příděl krup, peřeje, valící se po místní Champs KempElyssé a kaňonek vymletý přívalem pod stanem, mezi předním a zadním kolem GéeSiXeRa, neznamenaly nic víc, než jen dobarvení pohlednice z výletu. 

Ono to do sebe vlastně zapadalo. Bylo hnusně, a jediným rozumným řešením bylo zalézt do hospody. Pomalu končil hokej, pár vteřin do konce, stav korespondoval s venkovním počasím. 
Posadil jsem se na jediné volné místo – na zemi před bednou – a konec týhle pohádky všichni znáte. Jen si myslím, že provozovatel hospody by měl, ve vlastním zájmu, nechat prohlídnout budovu statikem. A vypadl jsem ven a slunce naše jasné zářilo a obloha do modra.
Čas druhého tréninku se přiblížil, bylo jasné že v lese to dneska neuschne a tím pádem že jsou, bez nejmenší šance na zlepšení, startovní pozice pro zítřejší závod rozdané  :-(. 
Na trať jsem vyjel jen proto, že jsem doufal někde potkat pár suchých míst a vyzkoušet tak to, co Honza naklikal. Jenže tam, kde motorka fungovala nejmíň, bylo mokro, a tak jsem dal jen tak blues cca 3 kola, a sem tam něco pro diváky, protože si to zasloužili a protože bez nich by ani Hořice nebyly nic.
A byl večer, a piva sudy, a grily do červena a další nekonečná noc právě začala. 

Neděle

Neděle sebou přinesla ledovou sprchu. Pořadatel jaksi vypustil warm-upy! 
Pravda, v programu to bylo avizované, ale kdo by předem hledal, že NEBUDOU?!
Mělo to ale i jednu světlou stránku. Poprvé co tady jezdím, jsem viděl hned dva celé závody. Dvacky, ve kterých letěl jak šíp se známkou punku i spolupachatel našeho areálu Jirka, i sousedka od vedle, Any #21, co si po přeparádní jízdě, v předposledním kole, vytáhla smolíka ... 

A samozřejmě vynikající „nahoru – dolu“ šestky. Nahoru Pearson, Indi a Kamil, dolu taky Indi a ještě víc taky Kamil ... jsme s tebou chlape.

Závod

Dál už to bylo jen o nervech a relaxování a teoretizování o tom, jestli motorka vůbec pojede. Pro sichr ještě přeběhnout všechny šrouby a šroubky v brzdičích, vidlích, brejlích, brzdičích, vidlích ... ;-)
HU, a jde se na to. 
Pusu od doprovodu, trochu sluneční smaženice při čekání u brány ... a jedeme. 
Zaváděcí kolo spíš piánko, nekonečné čekání na roštu, naštěstí pěkně ve stínu ... a zelená vlajka nás pouští do zahřívacího kola. 
Kromě toho, že jsem v Borku jen o fous nedostal přetrženým řetězem z modrý eR1 (fakt první myšlenka byla, že frajer přejel užovku), je jasný že něco není dobře. 
Jenže už není čas ... 3 min... atd ... červená ... zhasla ... start. Docela povedený, ale jinak nic-moc. Předek na rozdíl od soboty v pohodě, ale zadek motorky při výjezdech stále hodně houpe a z rychlých zatáček mně to táhne ven ... Pak v lese poházený motorky, v zatáčce před vracákem komisariátní auto ... a naštěstí už i červený vlajky. 
Tak tedy znovu na rošt - a rychle sehnat šroubovák. Jenže co s ním? Povolit? Utáhnout? Panna nebo vorel? Tak vzadu povolit, jen tak trochu, nahoře i dole o půl otáčky ... Pan Murphy sice říká že: „vždycky může být hůř, a pak taky je“ ale výjimečně může být, třeba, i líp. 
Po dlouhém čekání, doplněném vtipným úprkem k nejbližšímu křoví za účelem snížení vzletové hmotnosti, se tedy opakovalo zahřívací kolo a nový start. 
Ani ten nebyl špatný a přesto, že jsem do první zatáčky letěl radši pomalu a nízko, vypadalo to na mírně mírné vylepšení jízdním vlastností. 
Faktem ale zůstává, že první kola jsem jel hodně neslaně nemastně. Přede mnou startoval významný orientační bod – tímto zdravím Petra Holance, a přesto že jsem se snažil, on a spol. mi odjížděli. Byl jsem i potupně předjet ... Bída. 
Nakonec jsem si řekl, že to takhle nejde, že tu motorku přeci přeperu. Byl to tělocvik, ale šlo to. 
Dojel jsem a předjel jednoho soupeře a za tři kola umazal obrovský náskok skupiny Petr+2. Už byli vpředu jen o vrknutí plynem, kdo ví co mohlo být, kdyby ... kdyby tam nemával pán se šachovnicí. 

A zazvonil zvonec.
Kolo s trochou blbnutí pro diváky a jeli jsme domů. Všichni celí, víceméně zdraví. 
Nevím jak ostatní, ale já docela spokojen a nabit, protože když je v Hořicích „plnej barák“ tak se s tý síly ježej chlupy. 
A když se povede tu sílu neuzemnit ... je to přeparádní pocit.
To pozitivní nakonec přebije i nelichotivé 16. místo, které je tentokrát docela zklamáním. Vloni bych ho bral všemi deseti, letos byly plány vyšší.
Taky brácha, co to kdysi celý spískal, konečně dojel do cíle - a za to jsem rád.
 
Chtěl bych poděkovat všem jezdcům za neuvěřitelný divadlo (Jura - jsem tady dobře pro zlato?; Mára - pujčte mi motorku a uvidíte; zatraceně živej Mrtvola; Michal, dítě okruhů ;-) ; Indi ...a vůbec všichni)  divákům, protože tak je to správné, mechnikům, protože kde bysme bez nich byli, pořadatelům, tady hlavně těm mnoha bezejmenným, za obrovský kus práce na zabezpečení trati i všem těm kteří stojí v pozadí všeho dění. 


Letos poprvé ale budu i kritizovat.
Víc tříd NEROVNÁ SE lepší závody, argument, že přijde víc diváků je naprostá hloupost. Byli to sami diváci kteří hodně nadávali na "vylepšený" program. A pro jezdce, kvůli další třídě zrušené, resp. vůbec nenaplánované warm-upy, to už je dost průser. 
Pořád se řeší bezpečnost na přírodních okruzích a výsledkem je, pěkně po úřednicku, od stolu, vyškrtnutí možnosti vyzkoušet motorku, v klidu, nedlouho před vlastním závodem. 
Tohle nebylo jen šlápnutí vedle, tohle bylo šlápnutí někam úplně jinam.
Ze všech stran je slyšet názor "jedny Hořice ostrý, jedny TT". Mám rád krásné staré stroje, rád se na ně přijdu podívat, ale s výše uvedeným názorem začínám po tomto víkendu souhlasit.. Za dva dny nakroužit cca 17 kol ...
A jako reakci dokolečka poslouchat, že se to takhle dělá protože pro diváky a pro jezdce, když se to ani jedněm, ani druhým nelíbí ... 
Chtělo by to udělat zasedání u kulatýho stolu, pozvat i pár jezdců napříč polem a vyříkat si to.


Ještě poděkování Petře za nekonečnou trpělivost a Míše za upatlanou pusu, Sváťovi a Čermákovic klanu a Jirkovi za zázemí, Kubovi, Kubovi a Vítkovi za šroubování, mnoha kamarádům za podporu ... spešl thenx Honzovi Halbichovi, Alešovi a Milhauzovi a nejvíc Jardovi protože díky němu to zase bylo o něco jednodušší. 

Tak zase za rok!

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE