Rival Trophy 2022: titul obhájil Popov

Pitbikový seriál Rival Trophy ukončil třetí sezónu svojí existence a během závěrečného klání ve Vysokém Mýtě se rozhodlo o titulech tohoto šampionátu. Jak letošní ročník probíhal? Rozšířil se počet tříd, objevili se noví, velmi rychlí piloti a celý seriál tak výrazně porychlil, zprofesionalizovalo se zázemí, z každé akce byly k dispozici livestreamy… Bylo toho zkrátka dost a ani tentokrát u toho nechyběl ani náš web. Pojďte se tedy podívat na to, jak letos tento šampionát vypadal.
 

Kapitoly článku

Také v letošním roce se uskutečnilo pět závodních „víkendů“, kdy se volné tréninkové jízdy a kvalifikace odjely během pátku a sobota pak byla vyhrazena dalším tréninkům a dvěma závodním jízdám – během sezóny se tedy rozdělovaly body v deseti závodech. Výrazným prvkem, který letos tenhle seriál posunul po organizační i marketingové stránce, je spolupráce se společností Sport Marketing System, která se starala o mediální prezentaci seriálu včetně zajištění přímých přenosů všech závodů i kvalifikačních jízd. Šampionát Rival Trophy se stejně jako v předchozích ročnících představil na pěti okruzích, když zahajovací i závěrečný závod proběhl ve Vysokém Mýtě a po jednom klání se odjelo na moderním areálu třineckého Steel Ringu, nádherném a zároveň náročném okruhu Hradiště v Písku a také v chebské Kartaréně. Během roku v šesti třídách bodovalo celkem 134 závodníků, kteří využívali jak motárdové pitbiky, tak stroje spadající do třídy MiniGP.

V nejprestižnější třídě Pitbike PRO se před začátkem sezóny očekával největší souboj mezi obhájcem loňského prvenství Miroslavem Popovem a jeho vyzyvatelem, kterým byl italský pitbikový specialista Leonardo Barberis. Ten se do jednotlivých závodů tohoto seriálu zapojoval už od prvního ročníku a hlavně při jeho předloňské premiéře všem domácím závodníkům s velkou převahou ukazoval záda. V loňském roce už jeho převaha nebyla tak výrazná a Míra Popov mu byl již vyrovnaným soupeřem, ale že pro něho bude letos tuzemský šampionát takhle „tvrdej chleba“, Barberis rozhodně nečekal! Popov směrem k obhajobě titulu vykročil dvěma vítěznými jízdami v úvodním Vysokém Mýtě, kde mu byl nejzdatnějším soupeřem dvakrát druhý Jakub Horyna. Barberis dojel v Mýtě třetí a druhý závod nedokončil, ale velmi výrazně se do hry vrátil na třineckém Steel Ringu, kde spolu s Horynou a Popovem předváděli nervy drásající souboje. V polovině seriálu se k tomuhle trojlístku připojili další střelci a v Chebu to platilo pro mladého Slováka Bruna Kisse, který se dvěma bronzovými příčkami dotáhl na průběžně třetího Barberise a ještě větší poprask ve zmoklém Písku způsobil Marek Pavelek, který po dvou vítězných jízdách v průběžném pořadí jak Barberise, tak Kisse odsunul za svá záda. Právě v Písku došlo k tomu, že se na stupně vítězů nedostal žádný z favorizované dvojice Popov – Barberis a ukázalo se, jak výrazně se domácí špička rozšířila a vyrovnala. O celkovém prvenství se tak rozhodlo až v závěrečném závodě ve Vysokém Mýtě, kde Miroslav Popov vyhrál obě jízdy a svůj loňský titul tak obhájil s výrazným náskokem 65 bodů před druhým Jakubem Horynou. Bronz získal Marek Pavelek a nadějný Bruno Kiss skončil na celkovém čtvrtém místě. Ital Leonardo Barberis na závěrečném závodu chyběl a zbyla na něho pátá příčka. Ve třídě Pitbike PRO bodovalo celkem třiadvacet jezdců, tři z nich (Popov, Barberis a Pavelek) dokázali zvítězit, dalších pětice (Štěpán Leoš Kohoutek, Bruno Kiss, Jan Skoupý, Adam Havlín a Zdeněk Klimeš ml.) pak získala aspoň jedno umístění na stupních vítězů.

Ve třídě Pitbike FAST Under se během celé sezóny odehrávaly největší bitvy mezi Zdeňkem Stádníkem a Tomášem Polívkou, o jejichž dominanci hovoří to, že z deseti jízd získali všech deset vítězství a k tomu přidali sedm druhých míst! Deset prvenství si mezi sebou spravedlivě rozdělili pěkně napůl, ale zatímco Polívka během sezóny třikrát chyboval a po pádech se připravil o cenné body, tak Zdeněk Stádník ke svým pěti prvenstvím získal ještě pět druhých míst a zcela po právu s náskokem jednačtyřiceti bodů získal titul. Za druhým Tomášem Polívkou skončil bronzový Viktor Dlouhý a jeho jmenovec Marek Dlouhý skončil na místě čtvrtém. Elitní pětici uzavřel Pavel Marek a desítku této třídy, v níž se během sezóny představilo dvaadvacet jezdců, pak pekelně rychlá Jaroslava „Yaruna“ Kubištová, která zároveň zvítězila v podkategorii Pitbike LADIES.

Pokud předchozí kategorie měla dva vládce, tak ve třídě Pitbike FAST Over byl dominátor zcela jediný a to Aleš Novotný st. Ten ke svým sedmi vítězným jízdám připsal druhé, třetí a čtvrté místo a o jeho titulu bylo rozhodnuto už po předposledním závodě v Písku. Jednaosmdesát bodů na druhého Romana Šimčíka, to je opravdu výkon hodný smeknutí klobouku! Jeho pronásledovatelé sice předvedli také velikou rychlost a Aleše v jednotlivých jízdách dovedli pěkně potrápit, ale jenom on dokázal skloubit rychlost i vyrovnanost svých výkonů. O druhé místo až do posledního závodu bojoval již zmíněný Šimčík spolu s Milošem Strouhalem, který se na celkový bronz propadl až po bodovém výpadku v předposlední jízdě sezóny. Skvělou rychlost v jednotlivých závodech předváděl i celkově čtvrtý Pavel Tesárek, který (v případě že ji skloubí s pravidelným dojížděním) bude patřit k největším favoritům této třídy. Páté místo získal Tomáš Pavelek a pouhé dva body za ním zaostal šestý Tomáš Zvala, jenž se blýsknul hlavně skvělým výkonem v náročném závodě na zmoklé písecké trati. V této třídě během deseti jízd dokázalo bodovat celkem osmnáct jezdců a vedle Aleše Novotného st. si dokázali prvenství v jednotlivých závodech připsat i Roman Šimčík, Miloš Strouhal a Pavel Tesárek.

Přestože v kategorii Pitbike OPEN Under zvítězil Michal Svačina s náskokem pouhých osmi bodů na druhého Martina Křivohlávka, tak tomu bylo hlavně kvůli jeho absenci v chebském závodě. Jinak ale během osmi jízd nasbíral pět vítězství, druhé, třetí a osmé místo a zcela jasně ukázal, že titul je v těch správných rukou. Za stříbrným Křivohlávkem skončil na třetím místě Michal Douda s jednobodovým náskokem před Agátou Kohoutkovou a příliš neztrácel ani pátý David Jaroš. V této třídě se představilo celkem šestadvacet jezdců od teenagerů až po veterána Zdeňka Klimeše st., který skončil těsně za elitní desítkou. Nejvíce vítězství během roku získal Svačina, po jednom prvenství si připsal Křivohlávek, Douda, Kohutková, Jan Botek a Martin Augusta.

V poslední „dospělé“ kategorii Pitbike OPEN Over se nejvíce radoval Michal Pivec, který všechny dokončené závody dojel na stupních vítězů a paradoxně si body nepřipsal jen v závěrečné jízdě sezóny, kdy už bylo o jeho titulu rozhodnuto. Přesto zvítězil s výrazným náskokem jednasedmdesáti bodů před velmi rychlým Mikhailem Konovem, který však o velké množství bodů přišel po některých chybách a haváriích. Na dalších dvou místech skončili David Havel a Martin Douda, kteří nasbírali shodný počet bodů a o jejich konečném pořadí tak muselo rozhodnou lepší umístění, kterého druhým místem v Mýtě dosáhl právě Havel. Nejrychlejší pětici uzavřel Jan Novák, který dokázal vyhrát závěrečnou jízdu letošní sezóny a spolu s ním si aspoň jedno prvenství připsal i Michal Pivec, Mikhail Konov, Marek Bartolšic a také Drahomír Hodás, který má zajímavou bilanci – tři vítězství, jinak samé nuly! V Pitbike OPEN Over se představilo celkem devětadvacet pilotů a stala se tak nejpočetněji zastoupenou kategorií.

Ve třídě Pitbike JUNIOR, vypsané pro mladé naděje ve věku 10 – 16 let, zvítězila Justýna Císařová, která zároveň vyhrála i v podkategorii Pitbike LADIES JUNIOR. Na druhém místě skončil Václav Balvín a Adam Havlín, který dokázal zvítězit ve čtyřech ze šesti jízd, jichž se zúčastnil. Po dvou prvenstvích získal také Viktor Čech, Václav Balvín a po jednom vítězství si připsali Justýna Císařová a Richard Seidler. V juniorské tabulce figuruje cekem šestnáct závodníků.

Od samého začátku jsem byl součástí tohoto seriálu, když jsem na našem webu nejenom informoval o jeho průběhu, ale v sedle pitbiku připravovaném týmem PBS Motorsport jsem se v prvních dvou sezónách utkával se soupeři ve třídě Pitbike FAST. V ní (konkrétně FAST Over) jsem absolvoval i úvodní dva letošní závody, ale moje účast v nich byla dobrá jen k tomu, abych zjistil, že bez adekvátního tréninku zde nelze na rovnocenné souboje ani pomýšlet. Čtvrteční volné jízdy ani páteční tréninky jsem nestíhal a moje představy o tom, že vše doženu během sobotních závodů, se daly nazvat velmi naivními. Proto jsem pro závěrečná dvě klání přestoupil do kategorie Pitbike OPEN Over. Také tam mi soupeři jednoznačně ukázali, že se zde body rozhodně zadarmo nerozdávají, ale po dvou nepovedených „fastových“ kláních jsem si aspoň trošku spravil chuť a zlepšil pochroumané sebevědomí. Stejně jako v úvodních dvou závodech, tak i v Písku a Vysokém Mýtě jsem neabsolvoval kvalifikace a startoval tedy z konce startovního roštu, ale (naštěstí pro mne) v obou závodech pršelo a já jsem se tak mohl posunout do první desítky. Souboje mi opět vrátily chuť do ježdění a mne tak po projetí druhé vysokomýtské jízdy zachvátila nostalgická nálada… Skončila pro mne totiž nejenom letošní sezóna, ale já se po třech sezónách v sedle pitbiku rozhodl vyzkoušet opět něco nového. Už teď mi je ale jasné, že s partou semknutou kolem šampionátu Rival Trophy budu vídat i nadále – ať už při volných ježděních, vytrvalostních závodech nebo na Flat Ringu – a už se na všechny tyhle akce těším!

Kompletní výsledky a další informace najdete zde.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 10 Kč od 1 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist