Sebastien Guillaume končí, nesehnal tým
Text: Petr Šour | Foto: fim.ch | Zveřejněno: 5.3.2013 | Zobrazeno: 2 085x
Endurový svět to označil za nejpřekvapivější zprávu roku. Dvojnásobný vicemistr světa a čtyřnásobný vítěz Šestidenní Francouz Sebastien Guillaume ukončil závodní činnost. V pouhých 35 letech, a jak upozorňuje zahraniční odborný tisk, ve chvíli, kdy ještě mohl zaznamenat mnoho významných úspěchů.
Co stálo za Vašim nečekaným rozhodnutím?
Sebastien Guillaume: „Je to jednoduché! Nemohl jsem najít žádný tým, za
který bych mohl letos závodit! Na konci roku 2011 jsem podepsal dvouletý kontrakt s továrnou Gas Gas, ale už během poslední Šestidenní mi sdělili, že z ekonomických a technických důvodů nebudou moci smlouvu dodržet. Snažil jsem se oslovit všechny možné týmy, ale řekli mi, že už jednají s někým jiným. Na konci listopadu jsem se rozhodl, že zkusím zajistit si vlastní rozpočet na účast v mistrovství světa 2013, ale v dnešní krizi je to marné. Tak jsem se soustředil na to sehnat si něco pro francouzský šampionát nebo pro nějakou klasiku, ale i tak potřebujete nějaký objem peněz, a ten jsem nesehnal. Tak jsem se rozhodl ukončit svou profesionální kariéru. Musím být sám k sobě upřímný, nebyl jsem schopný zajistit si služby nějakého týmu a to mě společně s postojem Gas Gasu donutilo odejít."
Co přesně se u Gas Gasu stalo?
Pro ně bylo ekonomicky nemožné pokračovat v placení mých služeb. A bez jakéhokoli výdělku jsem si já nemohl dovolit pro ně celý rok jezdit.
Údajně se pokoušel zajistit Vám místo v nějakém týmu i Váš soupeř, mistr světa Antoine Meo. A manažer Fabio Farioli kvůli Vám prý jednal o nějakém místě ve stáji podporované KTM?
Ano, to je pravda. S Antoinem jsme mluvili o tom, že by mi zajistil motorku a asistenci během závodů. Řekl mi, ať zkontaktuju Fabia. K tomu už ale nedošlo, protože mezitím Fabio už zavolal Antoinovi, že tým, o kterém by se dalo uvažovat, už jezdce má. Byla to víc diskuse mezi kamarády, než vyjednávání nějaké smlouvy.
Musí to bý těžké končit v nejlepším enduráckém věku...
To je jasné! Doufám, že toho nebudu litovat do konce života. Vím a bylo mi to i potvrzeno od lidí z mistrovství světa, že bych stále mohl v enduru dokázat velké věci. Musím ale také přiznat, že poslední dvě sezony jsem byl zklamaný, protože jsem nejezdil na té nejvyššší úrovni. Tím se také asi stalo, že ty týmy, které jsem oslovil, neprojevovaly tak velký zájem.
Chcete zůstat u endura, nebo chcete začít úplně nový život?
Když jsem se rozhodoval o konci kariéry, chtěl jsem pochopitelně nějakým způsobem zůstat u motocyklového sportu, ale najít nějaký job je velmi obtížné. Mám snad nějaké schopnosti a zkušenosti, tak bych byl určitě dobrý u motorek, ale zatím nemám žádnou práci a pokud to tak bude pokračovat, budu si muset začít hledat obživu někde jinde.
Jak byste shrnul svou profesionální kariéru?
Třináct sakra krásných let. Byla to dlouhá jízda! Z toho jedenáct let jsem jezdil v mistrovství světa. Mám na svém kontě dvě celková druhá místa a čtyři třetí. Deset let jsem se účastnil Šestidenní, z toho mám čtyři vítězství. Teď jsem samozřejmě zklamaný, ale kdyby mi někdo řekl, když jsem začínal, že na mně čeká tolik triumfů, nevěřil bych tomu. Každopádně mi chybí individuální světový titul. Myslím, že bych na něj pořád ještě měl, ale teď už to bohužel nebude možné. Asi začnu hrát šachy, nebo poker! Dělám si legraci, pokeru vůbec nerozumím.
V posledních letech jste také trpěl různými zraněními..
Zrovna nedávno jsem na to myslel. Je pravda, že jsem měl dost smůlu. Na začátku sezony 2010 jsem měl spoustu zranění, vloni před jihoamerickou šňůrou mě postihl pneumotorax. V roce 2011 jsem v tréninku havaroval a tvrdě upadl na hlavu. Trvalo to měsíce, než lékaři zjistili, že mám jeden hnutý obratel v krční páteři. V roce 2009 jsem si zase zlomil ruku...
Jakým způsobem se podle Vás změnilo enduro za těch 13 let?
V roce 2000 jsme měli pět různých tříd. Pak přišel Alain Blanchard a zasloužil
se o to, že se to zredukovalo do tří kubatur. To byl dobrý krok. Pomohlo to veřejnosti vyznat se lépe v našem sportu. Od roku 2004 se také k lepšímu změnilo mistrovství světa, příchodem promotéra ABC se zlepšila organizace a návaznost na televizní přenosy. Teď se všechno horší díky ekonomické krizi, ale struktura závodů je myslím fajn. Xtreme Test, Cross Test a Enduro Test, je to různorodé a každý si najde to, co mu vyhovuje. Mně osobně vadí jediná věc – zkrácení závodů. To jsem nikdy neměl rád, dával jsem přednost starým časům, kdy se jezdily dvojnásobné vzdálosti. Ale chápu, že kratší tratě byly asi nezbytné. Kvůli zelené politice není pro pořadatele snadné vymyslet a postavit dostatečně dlouhé trasy.
Poznal jste tři různé generace francouzských enduráků, jaký je mezi nimi rozdíl?
Poznal jsem generaci okolo Germaina, Eesquirola, Bernarda, ale také tu okolo Nambotina, Mea a teď ty mladé pušky, co mají jednadvacet let: Bellina a spol. Myslím, že kluci jako Meo, Renet a Aubert, to jsou všechno lidé, co příliš neuspěli v motokrosu, dobře ale vědí, co chtějí a co si mohou dovolit. Mají respekt, chĺadnou hlavu a jsou vysoce profesionální. Makají od rána do večera. Ale takový Bellino, to je opravdový blázen. Já taky jezdil enduro v jednadvaceti, ale neměl jsem nikdy takovou jezdeckou techniku a schopnosti, jako má on. To je tím, že začal hrozně mladý a hned endurem. Jednou bude možná nejlepší na světě, ale musí se trochu zklidnit. Co se týká té starší generace, oni nebyli takoví přátelé, jako jsme my v depu teď. Netestovali společně, nepomáhali si, dělali všechno sami.
Sebastien Guillaume: „Je to jednoduché! Nemohl jsem najít žádný tým, za
který bych mohl letos závodit! Na konci roku 2011 jsem podepsal dvouletý kontrakt s továrnou Gas Gas, ale už během poslední Šestidenní mi sdělili, že z ekonomických a technických důvodů nebudou moci smlouvu dodržet. Snažil jsem se oslovit všechny možné týmy, ale řekli mi, že už jednají s někým jiným. Na konci listopadu jsem se rozhodl, že zkusím zajistit si vlastní rozpočet na účast v mistrovství světa 2013, ale v dnešní krizi je to marné. Tak jsem se soustředil na to sehnat si něco pro francouzský šampionát nebo pro nějakou klasiku, ale i tak potřebujete nějaký objem peněz, a ten jsem nesehnal. Tak jsem se rozhodl ukončit svou profesionální kariéru. Musím být sám k sobě upřímný, nebyl jsem schopný zajistit si služby nějakého týmu a to mě společně s postojem Gas Gasu donutilo odejít."
Co přesně se u Gas Gasu stalo?
Pro ně bylo ekonomicky nemožné pokračovat v placení mých služeb. A bez jakéhokoli výdělku jsem si já nemohl dovolit pro ně celý rok jezdit.
Údajně se pokoušel zajistit Vám místo v nějakém týmu i Váš soupeř, mistr světa Antoine Meo. A manažer Fabio Farioli kvůli Vám prý jednal o nějakém místě ve stáji podporované KTM?
Ano, to je pravda. S Antoinem jsme mluvili o tom, že by mi zajistil motorku a asistenci během závodů. Řekl mi, ať zkontaktuju Fabia. K tomu už ale nedošlo, protože mezitím Fabio už zavolal Antoinovi, že tým, o kterém by se dalo uvažovat, už jezdce má. Byla to víc diskuse mezi kamarády, než vyjednávání nějaké smlouvy.
Musí to bý těžké končit v nejlepším enduráckém věku...
To je jasné! Doufám, že toho nebudu litovat do konce života. Vím a bylo mi to i potvrzeno od lidí z mistrovství světa, že bych stále mohl v enduru dokázat velké věci. Musím ale také přiznat, že poslední dvě sezony jsem byl zklamaný, protože jsem nejezdil na té nejvyššší úrovni. Tím se také asi stalo, že ty týmy, které jsem oslovil, neprojevovaly tak velký zájem.
Chcete zůstat u endura, nebo chcete začít úplně nový život?
Když jsem se rozhodoval o konci kariéry, chtěl jsem pochopitelně nějakým způsobem zůstat u motocyklového sportu, ale najít nějaký job je velmi obtížné. Mám snad nějaké schopnosti a zkušenosti, tak bych byl určitě dobrý u motorek, ale zatím nemám žádnou práci a pokud to tak bude pokračovat, budu si muset začít hledat obživu někde jinde.
Jak byste shrnul svou profesionální kariéru?
Třináct sakra krásných let. Byla to dlouhá jízda! Z toho jedenáct let jsem jezdil v mistrovství světa. Mám na svém kontě dvě celková druhá místa a čtyři třetí. Deset let jsem se účastnil Šestidenní, z toho mám čtyři vítězství. Teď jsem samozřejmě zklamaný, ale kdyby mi někdo řekl, když jsem začínal, že na mně čeká tolik triumfů, nevěřil bych tomu. Každopádně mi chybí individuální světový titul. Myslím, že bych na něj pořád ještě měl, ale teď už to bohužel nebude možné. Asi začnu hrát šachy, nebo poker! Dělám si legraci, pokeru vůbec nerozumím.
V posledních letech jste také trpěl různými zraněními..
Zrovna nedávno jsem na to myslel. Je pravda, že jsem měl dost smůlu. Na začátku sezony 2010 jsem měl spoustu zranění, vloni před jihoamerickou šňůrou mě postihl pneumotorax. V roce 2011 jsem v tréninku havaroval a tvrdě upadl na hlavu. Trvalo to měsíce, než lékaři zjistili, že mám jeden hnutý obratel v krční páteři. V roce 2009 jsem si zase zlomil ruku...
Jakým způsobem se podle Vás změnilo enduro za těch 13 let?
V roce 2000 jsme měli pět různých tříd. Pak přišel Alain Blanchard a zasloužil
se o to, že se to zredukovalo do tří kubatur. To byl dobrý krok. Pomohlo to veřejnosti vyznat se lépe v našem sportu. Od roku 2004 se také k lepšímu změnilo mistrovství světa, příchodem promotéra ABC se zlepšila organizace a návaznost na televizní přenosy. Teď se všechno horší díky ekonomické krizi, ale struktura závodů je myslím fajn. Xtreme Test, Cross Test a Enduro Test, je to různorodé a každý si najde to, co mu vyhovuje. Mně osobně vadí jediná věc – zkrácení závodů. To jsem nikdy neměl rád, dával jsem přednost starým časům, kdy se jezdily dvojnásobné vzdálosti. Ale chápu, že kratší tratě byly asi nezbytné. Kvůli zelené politice není pro pořadatele snadné vymyslet a postavit dostatečně dlouhé trasy. Poznal jste tři různé generace francouzských enduráků, jaký je mezi nimi rozdíl?
Poznal jsem generaci okolo Germaina, Eesquirola, Bernarda, ale také tu okolo Nambotina, Mea a teď ty mladé pušky, co mají jednadvacet let: Bellina a spol. Myslím, že kluci jako Meo, Renet a Aubert, to jsou všechno lidé, co příliš neuspěli v motokrosu, dobře ale vědí, co chtějí a co si mohou dovolit. Mají respekt, chĺadnou hlavu a jsou vysoce profesionální. Makají od rána do večera. Ale takový Bellino, to je opravdový blázen. Já taky jezdil enduro v jednadvaceti, ale neměl jsem nikdy takovou jezdeckou techniku a schopnosti, jako má on. To je tím, že začal hrozně mladý a hned endurem. Jednou bude možná nejlepší na světě, ale musí se trochu zklidnit. Co se týká té starší generace, oni nebyli takoví přátelé, jako jsme my v depu teď. Netestovali společně, nepomáhali si, dělali všechno sami.
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?