Skyler Howes už na dakarský nezdar nemyslí

Během prvního týdne Rally Dakar 2022 vypadal Skyler Howes dobře. Po čtvrtém dni byl nejlepším Američanem v průběžném pořadí, osmý celkově, hned za Španělem Joanem Barredou (Honda), se ztrátou 15 minut na vedoucího jezdce, kterým byl v té chvíli pozdější vítěz Brit Sam Sunderland (Gas Gas). Pak ale přišla pro něj osudná 5. etapa. Po pádu na konci měřeného speciálu utrpěl Skyler otřes mozku a jeho čtvrtý Dakar pro něj skončil předčasně.

„Co se přesně stalo, je pro mne stále ještě tak trochu záhadou. Ale po etapě jsem si s pár kluky sedl a oni mi připomněli, co se dělo. A mně se vzpomínky trochu vrátily. Vím, že jsem se po pádu hned zvedl, zkontroloval motorku a za necelou minutu jsem byl zase schopen jet. Daniel Sanders byl těsně za mnou. Otočil se, aby našel kontrolní bod, a pak se ke mně vrátil. Podíval se na mě, zeptal se, jestli jsem v pořádku, a já mu zamával, jakože dobrý. Stejně tak to pak udělal i Toby Price. Dojel jsem do cíle speciálu, ale vlastně jsem vůbec nevěděl, jak. Ani kde vlastně jsem. Lékaři mi řekli, že bych se měl nechat vyšetřit. Ale přišel za mnou Mason Klein (americký nováček na Dakaru), zůstal se mnou a snažil se mě přemluvit, abych se vrátil na motorku a dokončil to. Ale s takovým zraněním hlavy je nejlepší zastavit a nechat se zkontrolovat . Ano, sebral jsem se a dokázal dokončit speciál, ale ještě mi pak zbývalo odjet na motorce pár hodin spojovačky. A to už mi bylo fakt zle, šly na mě mdloby, musel jsme vzdát,“ uvedl devětadvacetiletý Skyler pro magazín Dirt Bike s tím, že na dakarský nezdar rychle zapomněl, čeká ho totiž pokračování seriálu MS dálkových soutěží FIM.

Howes si každopádně velmi libuje, že být továrním jezdcem mu neskutečně ulehčilo život. „Minulý rok byla všechna dřina ve snaze dostat se vůbec na závody. Mezi všemi sbírkami peněz, prodejem triček a jezdeckými školami, kde jsem za peníze učil kluky z ulice, jsem vůbec netrénoval. Nejezdil jsem na motorce, ani nechodil do posilovny, celý měsíc před Dakarem jsem bez tréninku. Letos, po podpisu s týmem, to bylo naopak jen o tréninku. Dostal jsem e-mail s letenkama a jediné, na co jsem se musel soustředit, jsem byl já sám. Celý rok byl jen o závodění na světových rally a o přípravě.  A co je nejdůležitější:  Když jsem se vrátil ze závodů domů, nemusel jsem chodit každodenně do práce. Mohl jsem chodit do posilovny a jezdit. A také soustředit se na to, abych si dal život do pořádku. Stres na Dakaru ale nebyl letos o nic menší. Je to největší závod na světě a každý den jsem pořád musel přesvědčovat, že jsem připravený a soustředěný.“ 

Informace o redaktorovi

Petr Šour - (Odebírat články autora)