Janu Brabcovi se v dunách líbí čím dál víc

I v osmé etapě Rally Dakar na jezdce čekaly záludné duny, které měly prověřit síly závodníků a pevnost jejich strojů. Český jezdec Jan Brabec na Husqvarně v barvách týmu Big Shock Racing měl dobrý den. Náročná písečná etapa ho neunavila, naopak, mrzí ho, že se bude končit, když se zrovna rozjezdil. Duny Honzovi vyhovují a včera si v nich vysurfoval pěkné 26. místo.

Jan Brabec na motocyklu Husqvarna, kterému říká Maruška, prosvištěl 8. etapu bez větších komplikací a zaparkoval na cenném 26. místě. V celkovém hodnocení dakarské rally Brabec aktuálně drží 40. pozici. Duny jezdci týmu Big Shock Racing evidentně svědčí a doufá, že podobný terén zůstane i v následující 9. etapě. „Konečně se mi jelo v pohodě. Myslím, že bych potřeboval, být tady ještě aspoň týden, protože se teď začínám rozjíždět a jede se mi dobře. Jenom jednou jsem to dost zahodil. Duny mě baví, doufám, že zítra to bude zase dunoviště, abych to mohl ještě stáhnout. Ale kluci mi říkali, že jsem byl dneska celou dobu 16., 18. A já jsem si kousek před cílem zajel 10 nebo 15 km. Takže čas, který jsem celou dobu stahoval, jsem na konci zase probendil,” hlásil Brabčák bezprostředně po dojetí etapy.

Také pilot týmu Big Shock Racing Martin Macík si uměl s dunami poradit, navigátor František Tomášek se ani jednou neztratil, mechanik Lukáš Kalanka neměl co opravovat a žlutá liazka zvládla bez problémů projet i nebezpečnou mlhu. Nakonec z toho bylo 2. místo v „malém“ Dakaru a také 2. nejrychlejší etapový čas mezi všemi kamiony. Etapu dlouhou 360 km, z nichž bylo 200 v dunách všemožných velikostí, si posádka české liazky užívala, i když byla opět hodně drsná. „Fakt pěkná trasa, náročná, technická, s výjezdy do hor, kde přišla brutální mlha. Taková, že nebylo vidět na 5 metrů. Fakt hrůza. Motorkáři měli zapnuté alarmy, které nám pípaly, ale nikde jsme je neviděli. Takže jsme museli mít oči na šťopkách. Znovu vidět na cestu bylo až když jsme sjeli z hor dolů,“ popisuje Macík. Česká posádka také po cestě pomáhala. „Vytahovali jsme zapadnutého Van Den Heuvela. Strávili jsme u něj 20 minut, ale přetrhli jsme kurtu, takže mu nešlo pomoci,“ popisuje Macík. A pak přišly veliké duny, po kterých se jezdí jako na tobogánu. „Tam nesmíš za žádnou cenu zastavit, musíš topit. Zastavíš jen jednou a už tě odtamtud nikdo nedostane. Nádherné výjezdy. A my jsme je dali. Neudělali jsme žádnou větší chybu. Jsme spokojení,” říká v cíli Martin Macík.

 

Informace o redaktorovi

Petr Šour - (Odebírat články autora)

Autor článku obdržel prémii 4 Kč od 2 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
zabl přispěl 2 Kč
wossa přispěl 2 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist