Adam Peschel: Dakarské dozvuky

Ahoj Adame, v první řadě moc děkujeme, že sis ve svém nabitém programu na nás udělal čas.
Adam Peschel: „Ahoj Tome, naprosto v pohodě. Rád si s vámi z webu motorkáři.cz vždy pokecám. Ptej se, co Tě zajímá.“

Úvodem bych se rád vrátil ještě před samotný Dakarský start. Řekni nám, jakou cestu musí urazit závodní technika, než vůbec může odstartovat do první etapy.
Adam Peschel: „Jsem moc rád, že se na to ptáš, protože tohle je věc, kterou lidé nevědí. Ono to může na první pohled vypadat, že motorky, automobily či kamiony jsou na startu připraveny tak nějak automaticky, ale není tomu tak. V mém případě to byla v první řadě strašná hromada papírování. Všechno má totiž systém a musí být správně zaevidováno. To s sebou nese značnou dávku byrokracie a zabere Ti několik měsíců práce.“
„Až následně, když máš všechny papírové záležitosti hotové, je potřeba dostat dodávku s naloženou motorkou a materiálem včas do přístavu v Barceloně, odkud se celý ten cirkus přesouvá na cílové místo. O přepravu motorky jsem se staral sám a pro mě to znamenalo sednout do naložené dodávky a fyzicky ji dopravit až na místo určení ve Španělsku. Tam absolvuješ různé projímací procedury a organizátor si už následně techniku naloží. Motorky zůstávají v dodávce, což je v pohodě. Zajímavé ale je, že s motorkami se souběžně nakládají všechna auta a kamiony. A jak víme, jsou to čistokrevné speciály, takže častokrát musí tým nechat organizátorům dokonce návod jak auto či kamion nastartovat a jak s ním zacházet. Vše výše zmíněné tedy předchází momentu, než v prosinci konečně nasedneš do letadla a přepravíš se na Dakar samotný.“

Jak vypadala Tvá fyzická příprava a kde ses připravoval?
Adam Peschel: „Připravoval jsem se úplně sám, neměl jsem žádného trenéra nebo něco podobného. Jak říká moje sestra, jsem „samorost“ a jinak to nebylo ani v tomto případě.“
„Dovolím si také tvrdit, že díky tomu, že sportuji celý život, nějaké základy fyzičky už mám. Svůj trénink jsem pak rozděloval do dvoufázového až třífázového tréninku v posilovně, kde jsem se ráno zaměřoval na fyzičku a odpoledne na sílu. Cvičení jsem samozřejmě překládal jízdou na motorce do takové míry, jak jen to šlo. Ve výsledku jsem se cítil připraven dobře a také druhá půlka Dakaru, které jsem se možná vzhledem k náročnosti soutěže trochu obával, tak i ta byla naprosto v pohodě. Možná bych naopak řekl, že jsem se právě ve druhé půlce cítil fyzicky ještě lépe než v té první.“

Atmosféra Dakarské Rally

Tvou přípravu a vlastně i následné soutěžení ovlivňoval vleklý problém s pravým loktem. Řekni nám, jak ses vypořádal s tímto problémem a zda ruka vydržela.
Adam Peschel: „Je pravda, že jsem se s tímto problémem setkával už v přípravě. Během Dakaru jsem na ruku sice párkrát spadl, a i když to bolelo, ruka naštěstí vydržela celou zátěž. Těch pár pádů a bolestí, které jsem měl, to neřeším.“
„Ono paradoxně, nejvíc mě mrzel pád těsně před samotným startem Dakaru, během testování. Tam jsem totiž spadl tak nešťastně, že jsem byl blízko zranění – spadl jsem na kamenech a plácnul sebou i na zmiňovanou pravou ruku. A právě tady jsem si uvědomil, že může být celá snaha zmařena ještě před tím, než to začne. Dovolím si tvrdit, že právě tady se lámal chleba celého Dakaru a teprve po tomto pádu jsem si konečně vyčistil hlavu a naladil na to co mě čeká. Nebyl to těžký pád a zdaleka nebyl takový jako ten z poslední etapy. Celou situaci bych směle nazval milníkem, který změnil můj Dakar.“

Přibliž nám, jak vypadal Tvůj denní rytmus před startem do etapy.
Adam Peschel: „U mě to bylo vždy stejné – budíček, hygiena, finální kontrola věcí, které jsem si nachystal už večer. Ono zde platí víc než jinde, že musíš mít věci zautomatizované do takové míry, abys na nic nezapomněl. Nechat si něco důležitého na základně, to nechceš. Já osobně jsem měl připravený seznam, který jsem ze začátku procházel každý den, a později ho znal už nazpaměť. Na co ale nesmíš zapomenout je cyklistická vazelína, musíš mazat a pořádně (směje se). Ale vážně, mnohokrát už někdo odstoupil kvůli opruzeninám, fakt to není legrace.“

Příprava věcí na další den probíhá ještě večer

To jsou rutiny běžného rána, něco, co se dá, jak říkáš zautomatizovat a připravit se na to. Než však vyrazíš do ostré etapy, té předcházejí dosti náročné přejezdy. Řekni nám k tomu něco.
Adam Peschel: „Skvělá otázka Tome, protože to v televizi moc vidět není. K přejezdům, představ si to tak, že musíš před samotným startem denně urazit něco k tři sta kilometrům po dálnici. Jeden den to bylo dokonce pět set dvanáct kilometrů. Nejprve musíš ráno urazit tyto vzdálenosti, poté závodit a následně ještě absolvovat podobnou porci kilometrů zpět do bivaku. Je to náročné.“
„Myslím si však, že právě tady jsem měl proti ostatním motorkářům výhodu – na motorce jsem totiž zvyklý sedět prakticky pořád, ať už v rámci kaskadérských vystoupení, motoškol nebo s klienty na okruhu. Přejezdy jako takové mě paradoxně i bavily a užíval jsem si je. Ale i o tom je Dakar, nejen o závodění ale také o logistice kolem. Absolvovat to jeden den nebo dva dny je v pohodě, ale dva týdny v kuse, to je už jiná písnička. I proto je to tak náročný podnik.“

Mnohé motocyklisty potrápil letos elektronický Road Book. Řekni nám, jak si vnímal jeho výhody, ale i nevýhody.
Adam Peschel: „Co se týká Road Booku, já jsem s papírovou verzí startoval jen párkrát takže nemám moc s čím srovnávat. Je pravda, že s tím elektronickým měli všichni motorkáři problémy a nevyhnul jsem se jim ani já. Mně se stávalo, že mi místy nefungoval „joystick“ na rolování a musel jsem si navigační body posouvat ťukáním přímo do displeje. To ale v terénu není úplně optimální, takže si to umíš asi představit. V několika etapách mě právě tento problém stál i několik pádů. Co však u dnes používaného Road Booku vnímám jako výhodu je, že pokud naviguješ správně, velmi Ti pomáhá střelka, která se tam objevuje a směřuje Tě například. do „way pointu“. To Ti papírový Road Book nikdy nedá. Rovněž velmi kladně hodnotím tzv. „collision alert“, který tě upozorní jak na blížící se vozidlo vzadu, tak i na nebezpečné úseky. Do budoucna by se možná mohl změnit a rozšířit rozsah tónů „sentinelu“, alespoň mně by to přišlo lepší – použití různých tónů na konkrétní situace by rozhodně mým pohledem pomohlo. Každopádně elektronická navigace přispívá díky tomu, co dokáže jednoznačně k bezpečnosti celé soutěže, tady bych nic neměnil.“

Elektronický Road Book nejednou potrápil všechny startující

Soutěžení na Dakaru není pouze o jedné osobě, vždy se jedná o týmovou práci. Řekni nám, jak to fungovalo právě ve vašem týmu.
Adam Peschel: „Jak už párkrát před Dakarem zaznělo, já a moji mechanici Jakub Kykal a Jarda Janovský jsme byli součástí Fesh Fesh týmu. Díky tomu jsme sdíleli i část zázemí a byli poněkud mimo hlavní motocyklové depo, což vnímám jako výhodu. Zároveň jsme však působili trochu jako Vatikán v Itálii – byli jsme sice součástí velkého týmu, ale zároveň jsme byli dost autonomní.“
„K naší spolupráci s Kubou i Jardou se dá říci jen to, že to jsou skvělí lidé a nemohl jsem si vybrat lepší parťáky. Ono, říkal jsem to už mnohokrát, neměl jsem možná nejlepší mechaniky z oboru, na takto náročné akci ale musíš stavět i na jiných věcech. Na charakterech, vazbách a důvěře jednoho k druhému. A toto nám fungovalo perfektně. Rád bych dopřál i někomu jinému, aby s nimi mohl spolupracovat, ale to se nestane, protože je nikomu nikdy nedám (směje se). Kluci mě mnohokrát podrželi nejen svými výkony při opravách, ale také v nastavení mysli, za což jim ještě jednou touto cestou děkuji.“

V posledních etapách soutěže se Ti dostalo i speciální dávky podpory.
Adam Peschel: „Máš naprostou pravdu, v jedné v posledních etap mě dorazil neohlášeně podpořit brácha Patrick, kolega Chmelda ze „Special Brothers“ týmu a pár dalších lidí. Ono to vlastně jen podtrhuje celou filozofii našeho kaskadérského uskupení, jak jsme na sebe napojeni a jak se podporujeme, za což jsem neskutečně vděčný. Byl to zážitek, který si nikde nekoupíš. Kluci mě čekali na jednom z rychlostních zpomalení a já jsem nemohl uvěřit vlastním očím, že je tam vidím. Vykolejilo mě to natolik, že jsem daným místem profrčel rychlostí asi třikrát větší, než jsem měl. Vůbec mě to však nemrzí.“

Závěrečná otázka, kvůli čemu by ses na Dakar vrátil, a naopak kvůli čemu bys tam už nikdy necestoval?
Adam Peschel: „To je zajímavá otázka a jsem rád, že jsi ji takhle poslal ven. Začnu asi tím, kvůli čemu bych na Dakar už necestoval a popravdě, neřeknu nic. Ten zážitek a atmosféra je tak intenzivní, že to si musíš prostě zažít a stane se tvým motorem. Jistě, že přežiješ i těžké chvíle, únavu, naštvanost, ale to k tomu zkrátka patří.“
„No a na Tvou první část otázky zatím nemám odpověď. Kvůli tomu, proč jsme na Dakar 2025 jako tým cestovali jsme dosáhli, jsme první tým motocyklových kaskadérů, který soutěž dokončili, a to nám už nikdo nevezme. Co bude dál, uvidíme.“

Adame, díky za Tvůj čas a budeme se zase někdy těšit při dalších zajímavých tématech.
Adam Peschel: „Tome já díky, že jsi dorazil a také se budu těšit. Zdravím všechny k vám na web a také všechny čtenáře.“

Adam „Special“ Peschel jako první stunt rider historie, který pokořil bájný Dakar

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE