Getzen rodeo na vlastní kůži

První listopadová sobota začala uplakaným mlhavým ránem, naštěstí mají Němci všechno kvalitnější a za Horou svatého Šebestiána měli počasí jako z Tuzexu (mladším to vysvětlí rodiče nebo Wiki). I ty závody , co tam už pár let místní nadšenci pořádají, jsou poněkud nadstandardní. Pokud jste ještě nikdy neviděli Grahama nebo Jonnyho ve výjezdu zahazovat motorku, tady je ta možnost.

Kapitoly článku

Tu i letos využilo pěkných pár tisíc fanoušků, kteří si chtěli vidět na komfortním prostoru několika set metrů čtverečních světové hvězdy v akci. Závod měl díky statutu posledního, tj. osmého závodu mistrovství světa World Enduro Super Series ještě o něco větší návštěvnost, než obvykle, zde se mělo rozhodnout o titulu v specifickém mixu crosscountry, klasického a hard, nebo - chcete-li, extrémního endura. Nejlépe měl k němu nakročeno mladý Manuel Lettenbichler, syn slavného otce, druhý na letošním Erzbergu a také vítěz Romaniacs. Společnost mu ovšem dělá smečka týmových kolegů ma oranžových a modrobílých strojích, v čele s loňským vítězem Billy Boltem, Jonny Walkerem a Taddym Blazusiakem. Do počtu nechtěl být ani Alfredo Gomez nebo třeba soukromník Pol Tarres, který k enduru „utekl“ z trialu teprve nedávno.

My jsme mohli fandit především Davidu Cypriánovi, jehož jméno je v tomto sportu už velmi dobře známé, a dalším třem zástupcům z Čech – bratrům Nedvědům ( ne,tihle nemají kytary) a Romanovi Körberovi. Formát závodu je stále stejný – dvouhodinová kvalifikace na trati, kterou nedáte bez předního náhonu ani pěšky, a nejlepších dvacet jede tu samou krásu po dvouhodinovém odpočinku v protisměru. V posledním kole čeká na ty nejlepší ještě X-loop, taková vypečená smyčka ještě o chlup ošklivější, než zbytek tratě.

Kvalifikace se startuje výstřelem z historického děla, a jelikož je tu málo míst k předjetí a hodně k ucpání, vcelku záleží na tom, jak se vám tenhle manévr povede. Ve více než 60ti hlavém startovním poli jsou patrné poměrně značné výkonnostní rozdíly, tam, co někteří v potu tváře a tlačí nebo se nechají pořadateli tahat, jiní letí ve stupačkách jakoby nic. Asi jiný gumy. Nebo trénují, těžko říct. Nicméně jsou zde místa, kde i ti nejlepší vysílají své motocykly do prostoru, aniž by na nich seděli. Někdy dobrovolně, někdy ne tak moc...ví o tom své třeba německý závodník Kevin Gallas, jehož Husqvarna v jednom z výjezdů ujela z pod zadku a vletěla do diváků, kterým se jen zázrakem nic nestalo.

Do Top 20, jež pojede finále, se z našich kluků kvalifikoval jen David desátou pozicí, Roman Körber skončil 23 (!), Vašek Nedvěd 27...ve světové konkurenci krásný výsledek. Přesto jsme Davida v hlavním závodě neviděli, důvody vám popíše sám v následujícím odstavci.

Od startu nejlépe odjel vítěz kvalifikace a také hlavní adept na titul Mani Lettenbichler, jeho suverénní jízdu začal stahovat ke konci polský matador Taddy Blazusiak. Nicméně štěstí i domácí půda byly více nakloněny mladému Němci a ten se tak mohl po právu radovat z titulu světového šampiona. Stupně vítězů v tomto závodu doplnil Španěl Alfredo Gomez (druhý i celkově v žebříčku WESS) a výše zmiňovaný polský jezdec, v celkovém pořadí šampionátu pak poláka nahradil Jonny Walker, zatímco loňský vítěz Billy Bolt se musel spokojit s nepopulární bramborovou medailí.


A jak to viděl David Cyprián?
„Letošní Getzen rodeo, stejně jako loňské se mi úplně nevydařilo, ale o tom později. Německá klasika a nejbrutálnější závod se letos jel jako finále World Enduro Super Series. To a mnoho dalších faktorů přilákalo masy diváků, kteří udělali neuvěřitelnou atmosféru a jen díky nim je tento závod tak speciální. No, pojďme tedy k samotnému závodu. Trať je něco, co se nevidí ve světě extrémního endura každý den. Řekl bych, že je to spíše běžná podívaná na závodech světového šampionátu v trialu. Obrovské skály, prudké sjezdy, těsné soutěsky, vertikální výjezdy, a to vše natěsnané na čtyřech kilometrech… A ještě jsem zapomněl dodat, že vše bylo pěkné mokré a slizké. Start byl letos trochu netradiční, jelikož se startovalo „do zatáčky“ podle pořadí ve WESS, tudíž první měl nejblíže do do lesa a poslední to měl nejdále.“

„Já startoval ze 12. místa. Po startu jsem se rychle dostal na 10. místo. Ve druhém kole, když jsem se snažil vyskočit jednu skálu a objet obrovskou řadu lidí, jsem trefil skálu kolenem a okamžitě přišla bolest. Chvíli jsem stal (asi 5 vteřin), jelikož jsem se nemohl skoro hnout z místa. Naštěstí vlna adrenalinu mi pomohla dát se rychle do kupy a vyrazit dál. Probojoval jsem se na 6. příčkou, jenomže koleno se začalo ozývat a dost mě to zpomalilo. Pak jsem ještě spadl a zlomil úchyt na spojce. Podařilo se mi objet kolo bez spojky a v depu jsme to dali do kupy, jenomže jsem se propadl o dost míst. Nakonec jsem ještě zabojoval a ukončil kvalifikaci na 10. místě.“

„Hned jak jsem přijel ke karavanu, tak jsem věděl, že to budu muset zabalit, jelikož jsem nemohl nohu ani narovnat a nemělo smysl to trápit dál. Byla to škoda, ale jediný koho můžu vinit jsem já, takže příště už tu chybu neudělám (nebo jo, kdo ví?) Než jsme vyrazili domů, tak jsme se podívali na kluky tovární v hlavním závodě. Je neuvěřitelné, jak dobří jsou. Každopádně si teď dám krátkou pauzu (14 dní… možná 10) a začnu se připravovat na další sezonu, jelikož není čas čekat.“

Vašek Nedvěd závod komentoval: „Tak a mám za sebou poslední závod letošní sezóny - GetzenRodeo v Německu. Díky zkušenostem ze své loňské účasti jsem už zhruba věděl, do čeho to vlastně jdu, přesto jsem ale před startem měl obavy. Jednalo se totiž o finální závod světové série WESS (World Enduro Super Series); dalo se proto čekat, že trať bude technicky opravdu náročná.“

„Už při procházení trasy se potvrdilo, že pořadatel nic nepodcenil a z místního krásného terénu vytěžil opravdu maximum. A já hned věděl, že pojedu jeden z nejtěžších závodů v tomto roce. Aby toho nebylo málo, v noci nás budil déšť, který bubnoval na karavan až do ranních hodin. Ani počasí ale naštěstí nedokázalo odradit tisíce diváků, kteří začali přicházet na závodiště už brzy z rána.“

„Mezi necelou sedmdesátkou jezdců mi na startu GetzenRace patřila 39. pozice - toto pořadí bylo určováno podle bodů v sérii WESS. Výstřelem z kanónu pak bylo odstartováno. V prvních částech trati nás čekala kamenitá koryta a skalnaté výjezdy, které byly po dešti velmi kluzké, a každému tak vzaly mnoho sil už na začátku celkem dvouhodinového závodu. Pro letošek pořadatel navýšil počet startujících, což se na trati hodně projevilo. V těžkých pasážích byla vždy ucpaná a objet okruh bez něčí pomoci bylo pro mě takřka nemožné.“

„Podporou mi ale byla divácká kulisa, která lemovala skoro celou trasu. Já jsem si nakonec dojel pro 27. pozici, která ještě nestačila na postup do finále - to se jelo v protisměru původní trati a účastnilo se ho pouze prvních 20 závodníků z GetzenRace. Děkuji všem, kteří mi fandili. Příště bude líp.“

Své dojmy popsal Roman Körber slovy: „Závod v rámci MS v extrémním enduru byl pro mě jeden z největších a nejintenzivnějších zážitků a to nejen pro vysokou, snad i nejvyšší  obtížnost tratě, ale posléze i z pohledu diváka a účastníka večerních ceremoniálů jako byly např. společný raut se světovými jezdci, nastoupení jednotlivých států za doprovodu ojedinělé “východoněmecké” živé hudební produkce a slavnostní vyhlášení MS.“

„Intenzita je dána malým prostorem závodiště, pouze jednodenním závodem v podobě cross country, výběrem jen těch nejlepších světových jezdců s kterými se na trati neustále potkáváte, diváckou x tisicovou kulisou a samozřejmě skvělou organizaci s velkou projekcí, profi moderováním a live přenosem na Redbull TV. Závodů jsem se účastnil minulý rok jako divák, tak že jsem měl představu jak těžký závod to je a v mých očích ho vnímám jako jeden z nejtěžších na světě.“

„Letos, když jsem viděl jeden z výjezdů, který byli schopni čistě projet jen 3 z celé světové špičky a ostatní včetně takové legendy jako je Graham Jarvis, skoro bezradně do výjezdu házeli motorky tak, aby ve skále zůstali viset a mohli se k nim posléze vyšplhat a jet dál... tak už nevím kam ta obtížnost dospěje. Když jsem si jejich motorky po závodě prohlížel, bylo to na nich také dost vidět... ulomené kusy páček, ohnutá řídítka a stupačky a výfuk rovnou hodit do popelnice. Největší výhoda pro mě byla, že jsem do závodů nastupoval bez velký nervů a taky bez velkých ambic (na rozdíl např. od strmého vrchu v Chynově), jen si závod užít, zažít a přežít... protože už jsem vystřízlivěl z ambic závodit s jezdci, kteří chodí na motorku místo práce a mají najeto cca 1000mth ročně o proti mým 50... ale to je pořad stejná písnička všech hobby jezdců o nenaježděných hodinách a bolavém předloktí.“


„Samozřejmě v hloubi duše jsem postoupit mezi 20 nejlepších ze 70 jezdců chtěl, což mě o 3 místa uteklo, ale upřímně si neumím představit po 2 hodinách a dojezdu v křečích dalších 80 min v ještě těžším terénu. Nicméně závody v rámci seriálu MS pro mě byly velkou zkušenosti, jezdeckým přínosem, ale také přínosem pro výuku ve Škole extrémního endura, kterou již 7let provozuji, tak že pokud zdraví a okolnosti dovolí, uvidíme se na závodech i v dalších letech. Diky moc všem za přízeň a podporu, bez které bych se takových to závodů účastnit nemohl.“

Máte-li zájem, poznačte si v diářích říjen 2021 – to se pojede další ročník této vypečené akce. Stojí to za to.

Informace o redaktorovi

Marek Vincík - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 8 Kč od 4 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
zabl přispěl 2 Kč
ondrejsed přispěl 2 Kč
Rosička přispěla 2 Kč
mariano přispěl 2 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist