Kawasaki ZL 600 (1986)

Tak už se nám ta sezóna blíží ke konci,přesto ještě občas vyrazíme na nějakou tu projížďku. Tahle byla opravdu vypečená a to už od chvíle kdy jsme našeho Charlieho ustanovili vedoucím zájezdu a zároveň vůdcem. Zodpovědně naklapal trasu do své navigace a vyrazili jsme.
Navigace fungovala bezchybně,jelikož od ní byla vyžadována nejkratší trasa,ukazovala opravdu tu nejkratší a proto jsme se s velkým údivem (mým a Pettasse) vydali z hlavního tahu na Semily,kamsi vpravo do neskutečného kopce s "úžasně vyasfaltovanou" cestou. Navigace správně spočítala že to tudy bude o 0,5Km kratší,ale už jí moc nevadilo že hýždě celkem trpí a jedeme max 20Km/h. No nic i mistr tesař se někdy utne. Vyjeli jsme zpět na hlavní kterou jsme před 25 minutami opustili a hurá dál. Cesta příjemná žádnej spěch,prostě pohoda. Kouknul jsem na svoji navigaci,za chvilku skočíme na dálnici,v klidu ukrojíme 36Km a pak už jen 11 do Pekelnejch Dolů říkám si. To je hned. Můj názor ovšem nesdílela Charlieho navigace a proto opět odbočka z hlavního tahu. Významně jsem se podíval na Pettasse,a z jeho pohledu mi bylo jasný,že hýždě nebudou opět ušetřeny. Nepletl jsem se,silnice super,nebyly to díry v asfaltce ale asfaltové ostrůvky v jedné velké díře. Protrpěl jsem i tuhle "zkratku". Celé to bylo od Charlieho pojato jako zkouška řidičských dovedností naší nepočetné skupinky. Je pravda že jsme všichni uspěli,zvlášť bych chtěl vyzdvihnout výkon děvčat,která se nenechala prapodivnými zkratkami vůbec zaskočit a zručně prokličkovala všemi nástrahami. Bylo načase zastavit někde na pumpě,nadělit plicním sklípkům trochu lahodného kouře a ujasnit si priority. Povedlo se. Vyrážíme konečně na dálnici,kde jsme měli být už asi před půl hodinou.
Pekelné doly,konečně. Moc pěkný prostředí,jsem nadšenej a i když sladký nemusím,dávám si preso a palačinku. Prohlídka,posezení a hurá zpět domu.
Cestou zpět jsem na dálnici skupince trošku ujel a rozhodl jsem se že na ně počkám za sjezdem na Železný Brod. Čekám si tak asi 15 min a je mi pomalu jasný že zbytek jel jinudy. Vyrážím tedy sám k domovu přes Semily a Jilemnici na Vrchlabí kde se asi srazíme u pumpy.
Při projíždění osamoceného úseku lesem před Malou Skálou najednou vidím chlapíka jak stojí na silnici a má prosebně sepnuté ruce. Samozřejmě zastavuji a ptám se co se děje? Došla nafta. Beru od pána kanystr a jedu k 8 Km vzdálené pumpě pro naftu. Zachráněno a teď fofrem směr Vrchlabí,už se stmívá. Tma mě zastihla v Semilech. Nikdy jsem si neuvědomil jak mi ta moje krasavice blbě svítí. Cesta na Vrchlabí je v lesních úsecích utrpením.Zoufale se chytám auta přede mnou a nechávám se více méně vést. Konečně dojíždím na Vrchlabskou pumpu. Pohledy plné úlevy ze kterých se dala vyčíst věta "super,neumřel". Mám i přes to všechno asi jen 10-15 minut zpoždění oproti hlavní skupině,která stihla sotva cigaretu a lok kafe.
Tak posledních 17Km na Špindl a je to za mnou.
Rozloučení se sezonou jak má být.
P.S. Charlieho samozřejmě omlouvá fakt,že byl vedoucím skupiny poprvé,proto ho nechci pomlouvat,to si nechám na příští sezonu
Tak další skopičiny zase po zimě.