Suzuki DR-Z400S (2001)

Tak jsem dneska konečně vyzved číslo a hned jsem včelku Máju vzal na 213km projížďku. Nejdřív mě začal srát hlasitej řev vejfuku, že i když nechám motorku vklidu 4 minuty stát se zaplym motorem, tak jen čekám až na mě začnou řvát sousedi. Pak jsem nemotorně vyšplhal na vysoký sedlo, opatrně sjel k silnici a konečně jsem mohl zažadit jedničku, dvojku a WRRRR traktor na steroidech jede Prahou. Hned mě nadchnul parádní záběr, že jsem měl pocit, že s každym zatáhnutim za plyn mi ze zadních špalků odcházej 2mm gumy. Rychlý předjíždění hračka, až nato, že mám pocit, že vejfuk vysklí okna okolních baráků. Najíždim na Strakonickou a po chvilce už marně zkoušim zařadit nahoru. Těch pět kvaltů je málo a s pětkou mám už při 90km/h pocit, že to víc nejede. Ale kdybych měl malý péro, uspokojil by mě aspoň hromový zvuk.
Projíždim Zbraslaví a sleduju, jak na mě školáci obdivně koukaj. Jedu podel vody do Vranýho, ale cesta je zaterasená stavbou, tak mi nezbýva nic jinýho, než to vzít do Zvole lesní cestou, kterou mám projetou na kole a usuzuju, že jí s včelkou projedem taky bez poblémů. Chatovou osadou projíždim s přánim být neviditelnej. Spíš neslyšitelnej. Vjíždim na lesní pěšinu, nademnou skála, 10m podemnou potok a na bahně to s drapákama klouže víc než jsem zvyklej z MTBčka. Nevadí, zvládám. První dřevěná lávka, první brod. Ve Zvoli navazuju na polňačku, kde jsem YBRku dorážel vidlim na limit. DRZko výmoly a louže vklidu, nepovšimnutě přelítá. Zajíždim na pole. Jde to, ale nijak mě to nenaplňuje. Možna kdybych měl koule na drifty. Ze Psár už jedu do Krňan po asfaltu a musim uznat, že lehká motorka se v zatáčkách cejtí jak ryba. Jen mám pocit, že zadní kolo, každou chvílí odjede do strany. Nestalo se a tak to asi byl jen pocit. Ale už chápu v čem spočívá kouzlo motardu. Střídám asfalt s polňačkama a lesňačkama. Na těch nemám zatim moc co vytknout, jen asfaltu bych si užil víc, kdyby motorka jela 130 místo 90ti a tolik se nevlnila. Projíždim Benešovem, zase si připadám jako namachrovanej debil. Na louce fotim včelku mezi pampeliškama. Postupně se dostávám do Šternberku a pak už rychle uhánim po asfaltu do Mnichovic a po dálnici domu. Tam si držim na tacháči 110km/h s dobrou vírou, že 140km/h na techničáku snad nebude kecat. Občas na předjíždění zaberu trochu víc, ale přes 120 se nedostanu a stejně, motorka se pak už dost nepříjemně vlní. Na jížní spojce už jsem zase já ten rychlejší. Tak aspoň tak. Domu přijíždim včas, máma nevěřícně kroutí hlavou, že už je motorka zablácená.
Zejtra namontuju origo vejfuk!