Moto Morini Corsaro 1200 Veloce (2012)

Uf, tak jak to popsat?! Došlo i na mě a pořád se mi nedaří se s tím nějak srovnat.
Vždycky když jsem jezdil na motorce, předpokládal jsem, že ostatní mě chtějí zabít. Když jsem jel po hlavní, koukal jsem jestli to auto co je na vedlejší mě vidí a pokud mi tam třeba vjede, už jsem měl připravenou únikovou cestu (kam to v krizi pošlu, jestli můžu brzdit do plna a podobně). Vždycky jsem počítal s tím rizikem, že mi to může na šterku uletět nebo že si někdo zkrátí zatáčku ke mě do protisměru. V autě taky jezdím docela předvídavě a za ty roky jsem pár nehodám zabránil tím, že jsem vykompenzoval chybu někoho dalšího. Ani ve snu by mě ale nenapadlo, že skončím vlastní vinou motorkou v náklaďáku. Ale postupně...

Jeli jsme ve čtyřech kusech. To nemám moc rád, jezdím skoro vždycky sám, ale počítal jsem s tím. Ve skupině zpravidla vždycky jezdím poslední, protože nemám rád, když se na mě někdo lepí, nechávám si odstup, rovinky vynechávám a zatáčky si užívám svým tempem. Stejně tak tomu bylo i v tomhle případě. Jeden z účastníků jel na skůtru, takže rozhodně nešlo o žádnou palbu. Poslední co si vybavím bylo extra hnusný kafe v Ondřejově a to jak vyjíždíme z obce směr Mnichovice. Od teď už je to jenom to co vím od ostatních + to co si myslím.

Já a kámoš jsme se na tom kafi dohodli, že se od zbytku cestou odpojíme, protože jsme měli nasměrováno jinam. Takže pár set metrů před střetem jsme se přesunuli dopředu. Kámoš první, já druhej. Je tam poměrně blbá křižovatka, nehody jsou tam poměrně časté, nicméně značená je správně. Jeli jsme po hlavní, která v lese zatáčí prakticky v pravém úhlu doprava a přímo rovně pokračuje vedlejší. Pokud člověk nevidí značku s tvarem křižovatky, myslí si, že rovně vede hlavní, respektive ta odbočka není z dálky ani vidět. A tohle přehlédnutí se stalo nám, ale o tom až níže. Takže jsme jeli rovně v iluzi, že jedeme po hlavní. Bohužel zprava a tedy opravdu po hlavní zrovna přijel nákladní vůz. Vlítli jsme do něj, kamarád přímo do masky, moje motorka do předního kola a schůdků. Podle všeho jsem motorku těsně před nárazem vědomě zahodil (nebo jsem spadnul) a zaklouzal jsem pod zadní nápravu.

Pořád mi hlava nebere dvě věci:
1, Jak se to mohlo stát? Muselo se stát tolik věcí přesně tak jak se udály, aby k nehodě došlo. Kamarád značku přehlédnul možná kvůli kontrole navigace. Já jsem měl značku asi zakrytou jím a když jsem ji mohl vidět, tak jsem kontroloval kluky za námi v zrcátku, jestli projeli dobře zatáčku. Musel jsem se podívat dozadu přesně v tom správném (špatném) zlomku vteřiny. K tomu ta změna pořadí pár set metrů předtím. Navíc náklaďák musel před zatáčkou skoro zastavit, protože ji musel projíždět pomalu - asi nás to na vteřinu utvrdilo v tom, že zastavuje z vedlejší. Oba máme naježděné statisíce v autech, nejsme žádný pošuci, jezdili jsme relativně lidsky a najednou uděláme najednou stejně divnou botu. Já snad začnu po tomhle věřit na osud nebo co.

2, Jak se mi povedlo z toho vyváznout tak lehce?!
Následky na motorkách jsou jasné, oboje totálka. Bohužel kamarád skončil s těžkými zraněními, ale dostane se z toho. Je to bojovník a jeho pozitivní přístup je úžasnej. Mě ale pustili ještě ten den z Motola, prý jsem podepsal reverz (nepamatuju si). Já si po nehodě pamatuju z toho dne už jenom dva kratičké útržky a další dva dny se taky nějak ztratily. Jel jsem na nějakýho autopilota a kupodivu jsem fungoval navenek normálně a zařizoval i pracovní věci. Reálně jsem měl otřes mozku a cítil jsem se jako protažený mandlem, bolelo všechno. O čtyři dny později při normální chůzi se ozvalo prasknutí, jako když se zlomí větev - zlomila se finálně fibula - lýtková kost. Na rentgenu pak zjitili, že to byla tříštivá zlomenina. Teď cca měsíc a půl po nehodě se snažím s francouzkýma holema znovu chodit bez ortézy. Jo a ještě jsem zapomněl na jeden steh na temeni hlavy. Zadkem hlavy jsem narazil asi na nějakou část podvozku náklaďáku a helma vypadá dost hrozivě. Vzhledem k okolnostem jsem vděčnej, že to dopadlo pro mě ve finále ještě relativně dobře. Jestli vnímám to co vedlo k nehodě trochu jako křivdu a myslím že jsme si to nezasloužili, pak je to do značné míry odčiněno tím, že jsme tady (kdyby kámoš dopadnul lépe, bylo by to ale o HODNĚ veselejší...).

Musel jsem se z toho trochu vypsat, pořád jsem se nesrovnal hlavně s tím, jak a proč se to stalo (nebo muselo stát). Tak trochu dostala na frak i sebedůvěra. Je mi taky strašně líto motorky. Byl to opečovávanej mazel, dostávala maximální péči, byla to na silnici celkem raritka.

Ponaučení? Každopádně vždy kvalitní vybavení! Dobrá helma mi zachránila život. Páteřák, kožený hadry od Hubíků, dlouhý rukavice a vysoký boty. To všechno mě zachránilo od dalších zlomenin. A taky jsem pochopil, že se stávají opravdu divný nehody... Tak opatrně a víc štěstí, než jsme měli my.