Jawa Stadion S11 (1958)

Už jsou to bez pár dní dva roky, co chodím makat do fabriky. Před rokem firma přijala velkou zakázku (průser jak Brno) a jeden technolog se musel navěky nedobrovolně přemístil do výroby. Je to bývalý motorkář, koníčkem mu jsou CAD systémy, 3D modelování a samozřejmě všechna technika s vůní benzínu.

Ale proč to sem vlastně píšu? Je to právě on, kdo mě v práci naučil hodně nových věcí, postavil před lety vlastní traktor a právě s ním v práci o svačinách referujeme o různých vychytávkách, zajímavostech a kuriozitách.
Slovo dalo slovo a za protislužbu mi slíbil pomoc s půlením motoru.

A tak jsme se v sobotu v ranních hodinách sešli a začali půlit motor. Nejdřív jsme vypustili zbytky řídkého oleje z převodovky, který nestihl vytéct na stůl dosud neznámou netěsností. Následovala demontáž magneta, zapalování, řetězového kolečka.
Otočili jsme motor, rozebrali spojku a slabým zapáčením vysunuli spojkový koš. Kolo primárního převodu v sobě má dva závity, do kterých lze našroubovat šrouby a jejich dotahováním se kolo vytlačí z hřídele. Za toto řešení si konstruktéři zaslouží jedničku s hvězdičkou - žádné drahé a složité stahováky, stačí našroubovat dva šrouby a kolo je dole!

Bohužel dále už to nebylo tak jednoduché. Povolit šrouby držící oba kartery u sebe vyžadovalo dva lidi, kvalitní šroubovák, mnoho ran kladivem a i přesto se dva poslední šrouby nedařilo povolit. Nakonec přistoupil kolega se svým tajným řešením a ujištěním, že jestli nepomůže tohle, tak můžu motor zahodit. Po několika hlasitých ranách se stal zázrak a šrouby šly s vypětím sil povolit a vyšroubovat. Hurá!

Jak ale dostaneme kartery od sebe? Nikde jsme nenašli žádné předdefinované body, kde by se mělo zapáčit šroubovákem. Nakonec stačilo zatlačit na motor v místě, kde bývá utopený starší karburátor a mezi kartery se objevila škvíra. Po chvilce opatrného páčení šroubováky na různých se motor rozskočil.

Je rozpůleno, podruhé hurá! Jako první mě praštil do očí černý povlak v místech, kde se točí klikovka, vůbec bych ho tam nečekal! Klikovku si vzal na starost kolega, opatrně ji vytáhnul z ložisek a začal zkoumat vůle. Předčily naše očekávání, nemáme slov:

Dále jsme s kolegou chtěli dostat ven ložiska. Nejdříve gufero, které už před půlením motoru moc nedrželo a vypadlo samo od sebe. Následovalo první ložisko, mezikus držící konstantní vzdálenost mezi ložisky a druhé ložisko.

Motor je naštěstí tak jednoduchý, že toho kromě ložisek a gufer není moc co měnit. Největší investicí bude nejspíš oprava celého klikového mechanismu, tedy nová ojnice, všechna ložiska, píst, pístní kroužky a s tím související výbrus válce.

Teď mě ale čeká čištění motoru kartáčkem na zuby, seškrabávání připečeného uhlíku a zbytků těsnění. A bude to brzo, protože v garáži nesmí nic načichnout.