Honda CBF 500 (2005)

5.5. 2008 Sraz ve 12:00 v Soběslavi, konečně první pořádná projížďka! Den předem slečně vyměním olej a filtr, aby si pěkně předla a druhý den už jen naskočím do plné polní a vzhůru. V půl jedné stojím u garáže dlouhána Harma a zmateně koukám, proč místo svojí nádhery BMW K 1200 R vytahuje bráchovu Hondu FMX 650. "Když já se jí bojím...vona má 160 koní," ukáže bradou směrem k stále ještě zazimované oranžové nádheře a trochu sklopí oči. V tu chvíli mi snad nikdo nemůže být víc sympatickej. "Víš co, radši se rozjezdím na tomhle, nechci se rosekat v první zatáčce, zima byla dlouhá," trochu omluvně vysvětluje a pouští benzín bráchovu motardu. Já jsem v tu chvíli ale nejvíc spokojenej, protože vím, že se nebudu muset učit projíždět zatáčky ve strotřiceti hned na první projížďce. Vyrazíme a trochu mě vyděsí, že Soběslaví projedeme skoro kilem, v první vesnici směrem do Týna nad Vltavou Harm zastaví. "Kolik jsme tak jeli? Mě blbne tacháč...," zahaleká z helmy. "No, kilo jsme tam měli skoro pořád..." Harm vykulí oči. "Do prdele, tak to mě radši kroť." Cesta je nádherná, samá zatáčka, skoro žádný provoz. Držím se tak deset, dvacet metrů za Harmem a učím se jak najíždět do zatáček, kdy si přibrzdit a nutím se, co nejvíc klopit. Když projíždíme Netolice, ještě mi to moc nejde, ale u značky Český Krumlov už si jsem trochu víc jistý jistý. CBF nádherně táhne odspodu, takže si zatáčky užívám a řadím kolem sedmi tisíc, kdy se v motoru najednou probudí něco, co mě hrozně baví. Dokonce začínám trochu vystrkovat koleno a připadám si jako strašnej frajer. V Krumlově je docela problém zaparkovat. Čidla závor nedokážou motorku zachytit, takže nám chvilku trvá než najdeme nějaké parkoviště hlídané člověkem a ne elektronikou. Nakonec zaparkujeme na malinkým parkovišti skoro úplně v centru a slečna v budce si řekne o srandovních 30 korun za oba. Chce se mi strašně čurat a Harm má v očích hlad, až to vypadá, že zpátky pojede bez rukavic, takže do hospody kousek od náměstí zapadnem velmi rychle. Gulášek bodne a pisoár ještě víc. Přeci jenom ještě není úplně teplo a Harm má jenom džíny, takže nadává na zmrzlý kolena, ale čaj si dáme oba. Zvláštní jak si různá etnika předávají města. Krumlov už dávno není město cikánů, teď si ho převzali Japonci a přes cvakání uzávěrek canonů skoro není slyšet šumění proslulého "zabijáckého" jezu pod majestátním krumlovským hradem. "Kolikrát jsem tady vylejval kánoi?" koukám z dřevěného mostku na ostrůvek pod jezem a skoro mě přepadá nostalgie. Nedá se svítit, vyrážíme zpátky. Z Krumlova zpátky jedu asi půlku cesty na Harmově motardu. Nejdřív se ho trochu bojím, sedí se na něm pro mě nepřirozeně vysoko, ale když na něj sednu a rozjedu se, pochopím, proč se těmhle motorkám říká funbike. Jednoválec je správně nasranej motor a hrozně mě to baví. Sice pořád musím řadit, ale to k tomu patří. Jednička a dvojka mi přijdou trochu krátký, ale tři, čtyři je přesně to, kde má tahle motorka centrum zábavy. Rovinky trochu odtrpím a to je taky jediný místo, kam tam kopnu pětku, přijde mi tam spíš dopočtu, aby to míň žralo. Zato zatáčky, to je ta pravá zábava, mám dojem, že je klopím víc než na svým naháči, ale asi je to spíš dojem, kvůli jinému druhu posezu. Někde před Netolicema se střídáme zpátky a potká nás první smůla. Harm špatně odbočí, tak na něj zatroubím a když se otáčí zpátky na hlavní, podklouzne mu přední kolo na jemném prachu vedle cesty. Spadne skoro ze stoje, takže si akorát trochu natluče koleno a nalomí plast u nádrže, ale nasere to. Zatraceně to nasere. Cestou zpátky už jsme s motorkou docela kamarád a dost si to užívám. 240 km nádhernou krajinou, jo, holt jižní Čechy, už se těším na příští týden, ale hlásej, že má pršet, což mi trochu kazí náladu, tak uvidíme...