Suzuki DL 650 V-Strom (2023)

Podnikli jsme znovu výlet do Jeseníků, tentokrát i s paní a bagáží a následně jsme přejížděli severní částí ČR do Jizerek. Měli jsme kliku a navzdory měňavýmu počasí jsme ani jednou nezmokli za celých 960km.



A konečně jsem si v květnu splnil dávný plány a jel na motorce na služebku do dánskýho Billundu. Turisticky žádná extra trasa, všechno dálniční pinožení a relativně velká dálka (z domova 940km). Před výletem jsem měl ujeto cca 6600km a docela mi leželo v hlavě, jestli těch 3,5mm na přední gumě je ještě ok, nebo je to málo? Kolem komína bych tomu ty dva tisíce klidně věřil, ale chybí mi víc zkušeností s tím, jak to bude ubývat v dálniční rychlosti a taky si pamatuju, že o dálnicích v NDR se tradovalo, že jejich betonovej povrch gumy žere víc.

Nakonec jsem se rozhodl to zkusit, protože pořídit si nový gumy a hned na nic jet dva tisíce km dálniční placatící jízdy mi přišlo uhozený. Doufám, že nebudu muset shánět v DK novou přední. Zadní je v lepší kondici (až na citelnou plošku).

Cestu tam jsem si rozdělil do dvou dnů, aby nebyl stres. Spaní booknutý na neděli mezi Hannoverem a Hamburgem, cca 580km etapa do města Soltau. První tankování za Drážďanama a voilá – zjišťuju, že nemám platební kartu. Panika, šílení. Naštěstí mám s sebou nějaký eura v hotovosti, tak to zaplatím a jdu brečet na lavičku za benzínkou. Vracet se a jet to znovu, to by mi časově nevyšlo do ubytka, tak se rozhoduju rozchodit ApplePay. Abyste rozuměli, nikdy předtím jsem placení mobilem nepoužil a vlastně jsem nikdy ani u nikoho nesledoval ten proces… telefon do banky, bankovnictví v mobilu a za chvíli to bylo ready. Jdu se vychcat za euro, abych to prubnul a ono to maká! Honem do sedla a jedeme dál!
Nastává etapa odhadem nějakejch 250km, kdy chcalo na všechny způsoby. Sprška, zahradnickej, prudkej i přívalák. Asi třikrát se dálnice ocitla pod několikacentimetrovou vrstvou vody, auta se sunuly 40km/h a já mezi nima. Nepromoky v cajku, rukavice nacucaný, partie kolem krku mokrá, ale nebyla zima, tak se to dalo snést. Dokonale překvapily botky od Forma, který z tý sloty nepustily dovnitř nic! Dám si je pozlatit! Jsou to zatím asi ty nej boty po všech stránkách.
Do hotelu dojíždím drobet v depresi a nejradši bych to otočil domů. Pozoruju přední gumu, jak ubývá a přemýšlím, kdo mi v Dánsku pomůže sehnat novou a přezutí.



Druhej den přináší zase šedý nebe a ráno malinko sprchne. Po snídani jsem sbalenej na zbývajících 380km. Jedu zvolna, tohle pondělí je v Německu i Dánsku státní svátek, takže jezdí jen minimum kamionů. Hamburg a jeho přístavy jsou neskutečná podívaná na obří infrastrukturu a dál směrem k Dánsku nabírá i krajina na koukatelnosti. Vykoukne slunce a je mi fajn.
Cestou se stavím u plochodrážního stadionu ve městě Vojens, bo jsem fanoušek a pak už Vejle a Billund. Byl jsem tady už mockrát, znám to město jako svý, ale nenapadlo by mě, že se tu budu korzovat na motorce. Je to fajn pocit.



Pak služební povinnosti, Strom zatím čekal v parkovacím domě a v pátek po sedmý vyrážíme na cestu zpátky domů, tentokrát nonstop. Opakuje se to samý, co cestou sem – až po Hamburg pěkná krajina, potom krajina nezáživná a k tomu zase ten déšť. To ani nepršelo z mraků, nad krajinou byla jednoduše nekonečná šedá hmota, ze který padala voda. Ujedete 100km, ale dešti nezdrhnete, nemá konec. A když na chvilku přestane padat z nebe, auta všude kolem vyrobí dostatek vodní tříště. Morálka na bodu mrazu. Ukončuje to až bouřka za letištěm Leipzig a u Drážďan už není ani ta mokrá silnice. Na benzínce naposledy namažu řetěz, čímž mi dojde malej sprej z Lídlu.
Potom hory, hranice a česká kotlina, která je z týhle strany nádherná, až se srdce zastaví.
Po dvanácti hodinách od vyjetí jsem doma. Až na otlačenou prdel se cejtím v pohodě a těhle 950km najednou je zároveň můj rekord na motorce. Strom je úžasnej – ničím neotravuje, výkonu má relativně dost, je pohodlnej, málo vibruje, slušně kryje tělo před počasím i s tím menším plexi a řídí se tak snadno… Průměrnou spotřebu mi ukázal 4,2 litru a díky velký nádrži ani nestresuje hledáním benzínek. Jo a ta přední guma vypadá i po najetí těch devatenácti stovek víceméně stejně…



Mám tu motorku i přes její mainstreamový zaměření radši a radši, je krásně vyvážená a při vší zastaralosti skvěle vyzrálá.