Kawasaki ER 5 (2003)

Z Karlových Varů do Trenčína na otočku? Tohle je spíš takovej záznam Cesty poznání, než typ na výlet. Ono to teda úplně na otočku nebylo, ze soboty na neděli jsem spal jak ukolíbaný mimino a říkal si, že ty ohromný cruisery maj něco do sebe. No, tak snad si v pravej čas jeden taky osedlám. Ona ta moje vranka neni nejspíš ten nejpohodlnější stroj na dlouhý trasy na světě, ale bez předchozí zkušenosti a možnosti srovnání, jsem si užil i tuhle dobrodružnou jízdu.

V sobotu šestnáctýho v sedm ráno, kdy byly hlášený dešťový přeháňky, jsem si řek, že kudy zrovna pojedu, tam bude sucho a bez deště. A fungovalo to i díky meteoradaru celkem slušně. Za celou cestu mě jen jednou jedinkrát "chytil slejvák". No ale nejspíš jsem dojel mrak přede mnou a díky tomu objevil sympatickou Cukrárnu v Rohovládově Bělé . Neplánovaný zastávky podle počasí a tak, abych jel mezi mrakama, jsem si prostě užíval a s cílem dojet do Bystřice pod Lopeníkem ještě za světla, mi nic nebránilo zastavit si a sesednout jak jsem právě potřeboval. Vycházelo to zhruba na přestávku každou hoďku až dvě v sedle. Na konec sobotní trasy jsem dojel chvíli po západu slunce a ten teplotní zlom jsem zacejtil naplno.

V neděli sedmnáctýho brzo ráno mě čekalo skvělý překvapení v podobě neplánovaný vyjížďky ve dvou na česko-slovenskejch hranicích za perfektního počasí. Jet za Transaplem XL750 mě dost sr@lo, protože jsem měl pocit, že se Kámoš jen tak veze a má prostě pohodu a dvacetiletej věkovej rozdíl našich strojů mi taky moc na náladě nepřidal, ale ta trasa!! Vybral nádhernou a bylo mi úplně jedno na čem kdo sedíme. No a pak JEN nasadit ty brašny. No, tvl, práce na hodinu! No jo no, poprvé. A pak už hurá zpátky na Karlovy Vary. Z Trenčína jsem vyjel cca v jedenáct a ty momenty od západu slunce a dál... to je na psycho-hororovou povídku samo o sobě. Naštěstí mě podržel týpek s karavanem, za kterym tak nefoukalo a jeli jsme oba krásných 70-90km/h. U Krušovic jsem se ještě pomodlil, ať všechna zvěř podél mojí trasy už pěkně spí a něco kolem jedenáctý už jsem se jako IceMan svalil ke spánku taky.

Děkuju, že mě vranka odvezla takovou štreku bez poruchy. Ztráta krytu jednoho zadního blinkru bylo to jediný nejhorší.

A pro příště: vozit na dlouhý trasy olej na řetěz, pořídít si konečně pořádný hadry a už se fakt nad sebou zamyslet, proč ještě nemám ty vyhřejvaný gripy. A možná si přecijen udělat na příští výlet nějakej fahrplan.

A proč lezu na motorku, když je ještě zimička? Protože můžu a protože mě to baví.

• 

  z Trenčína do Varů

• 

  z Varů na Moravu