Kawasaki ER 5 (2003)

Tak tenhle víkend 8.-10.3. byl pro mě "jedna velká jízda".

Teda, byly to tři vyjížďky dlouhý 130 , 340 a 180 km. Celkově bych je shrnul do stejných slov, kterýma jsem hlásil svůj stav rodině: Zmrzlá šťastná blecha.

Třeba si říkáš, hele, zas taková zima nebyla. No mě teda jo! Hlavně ruce a nohy. Né furt, jen dost často a převážnou část výletů, kdy bylo polojasno i slunečno, ale hlavně nanejvejš 11°C, což by nebyl problém, kdybych stál na místě a ne v devítistech metrech nad mořem. Jezdil jsem pohodlnou cestovní rychlostí, ale hlavně tak, abych se cejtil v pohodě. Na jízdu s větrem o závod to ale fakt nebylo ani za malym plexi.

Tyhle tři vyjížďky mi dali hodně. Projel jsem pro mě známý trasy i objevoval nový. Kochal jsem se, nadšeně zdravil těch pár dalších nadšenců na dvou kolech. A prostě si užíval, ale nejen to. Učim se hlavně praxí věci, který zkušený motorkáři nejspíš věděj už dávno. Samozřejmě, že mi některý jejich typy poradili a samo, že jsem si i přečetl něco tady na fóru. Na tohle jsem si ale holt musel přijít sám, ať mi říkal kdo chtěl, co chtěl:
- že pod textilní kombinézu si můžu nacpat co chci, ale stejně klepu kosu, protože jsem při nákupu koukal hlavně na cenu a taky na to, abych měl co na sebe ke zkoušce (7/2023);
- že nepromok je taky "neprofuk" a když je mi nějaká aerodynamika šumák, což mi při cestovní rychlosti docela je, tak nepromok jednoznačně přidá na komfortu;
- že na podzim už budu svírat vyhřejvaný gripy;
- že potřebuju kvalitnější helmu, do který ani nefouká a ani se nemlží a kam se vejde aspoň jedno sluchátko;
- že mě brzo čeká nová kůže (teda klidně i použitá, prostě normální kombinéza);
- ale taky že začátkem března je na okreskách božskej klid, takže se můžu v klidu učit plynule pracovat s brzdou, plynem, volit si a učit se držet stopu, kterou si vyberu a prostě víc a víc se sžívat s pro mě nově objevenym způsobem zábavnýho přemisťování.

A jsem taky rád za USB nabíječku, díky který jsem se mohl vyhnout dálnicím a rychlostním silnicím a užil si starý prázdný okresky, kudy mě táta v 80-90´ vozil na prázdniny. Teď jsou ty starý cesty skoro bez provozu a často i s pěknym souvislym asfaltem a přehlednejma kruháčema.

Fotky jsem nedělal, protože se mi nechtělo furt vyndavat mobil z kapsy nebo z držáku. Tak tyhle zápisky jsou hlavně pro mě a taky pro ty z vás, co si rádi čtou, když zrovna nemaj ruce od oleje nebo na řídítkách.

Tak hlavně kolama dolu!


Klášter Mariánská Týnice v Mariánském Týnci - Karlovice (fotka z mapy.cz)

Další epizoda, která mě nejspíš čeká, bude o čištění a seřizování karboše. Fakt se mi do toho ale nechce, i když jsem celkem zvědavej, co novýho zas objevim.