Suzuki GSX-R 1000 (2018)

Třetí ježdění roku 2023, znovu s Agenturou Bikes4Life a po výletu na Slovensko se vracíme do teď tolik oblíbeného Mostu. Jako team v Endurance šampionátu bojujeme o první místo s týmem MH79, ačkoliv už od začátku taháme za kratší konec. A jelikož se jedná o třetí akci ze čtyř bodovaných, kdy se jeden nejhorší výsledek škrtá, může se už tady rozhodnout o vítězi. Navíc přijíždíme do Mostu oslabení o nejrychlejšího jezdce Dana, který si plní pracovní povinnosti. Složení je tedy jasné, Lojza na své oblíbené R1 (Ducati ještě nejede a i kdyby, Lojza už na ní jezdit nehodlá a Ducna je k prodeji, z čehož trochu fňukám), Petr s R6 a já s mojí kovadlinou GSX-R. Ze Slovenska víme, že i v tomhle složení jsme schopni vyhrát, takže určitě chceme bojovat o vítězství a nedat kůži lacino. No a jelikož se jedná o moje třetí ježdění s touhle motorkou, kladu si za cíl už něco rozumného zajet i v osobní rovině.

Díky trvající krizi s transportními vozy našeho racing vybavení, se do Mostu přesunujeme dosti žalostným, možná až nebezpečným způsobem ale jsme tady, dokonce ještě před otevřením paddocku a parkujeme proto mezi dalšími nedočkavci dole na parkovišti. A tak má mimo jiné i osazenstvo Kopyt výjimečnou příležitost, prohlédnout si moji vyvoněnou Ovečku v rotačce. A líbí se jim…

Záhy jsme vpuštěni do areálu okruhu a za pomoci kamaráda Kamila (dříve taky amatérského závodníka, ovšem bláťáka), který nás přijel podpořit a pomoci během Endurance závodu, stavíme zázemí. Následuje klasické kolečko registrace - pivo - známé tváře. Na chvilku zakempím u Kopyt RC a pak se přesouváme k našemu bivaku umístěnému opět na pozici “u hajzlů”. Proběhne ještě pokec, pivo, dokonce jeden lehčí drink kola-rum-limeta a jdeme spát.
Ráno dorazí zbytek teamu - tzn pan Alois Starej Pes Vokurka a jsme komplet.
Jdeme na trať, počasí je ideální, všichni natěšení.
V retardéru ihned kloužu na předek na ponechané samolepce, která se podivně srolovala a nalepila na kraj pneu a snažím se ji náklonem odstranit a zároveň nespadnout - to se po chvilce daří. Bojuju abych chytil tempo ale ty začátky dne mám vždy krušné. Po dvou odjetých kolech na cílovce sahám po brzdě a ta nic nedělá, napodruhé taky ne a až napotřetí brzdím. Se srdcem v krku a proužkem na trenkách projíždím zpomalovacím retardérem a jedu do boxu.
V návalu emocí klasicky prodávám motocykl a končím kariéru. Následně probíhá hledání závady. Brzdovka takřka nová, desky taky, vše se jeví OK. Vyndavám desky, kontrola, měníme pro jisotu kapalinu a hlavne pumpu a uvidíme. Do druhé jízdy nastupuji ve značné nejistotě a tomu odpovídá i zvolené tempo. Jedu klídek a nemám v brzdu důvěru. Postupně zrychluji, ke konci jízdy získávám jistotu a zajíždím si dosavadní rekord trati na Suzuki. Třetí rozjížďka znamená ještě drobné zlepšení a kvalifikaci máme za sebou. Mezitím Lojza na R1 jede od první rozjížďky velice slušné tempo a jeho kvalifikační čas pro nás znamená P3 na startu. Petr zatím tempo hledá ale i tak máme všichni tři dost podobné časy, což je pro endurance zásadní. Protentokrát je startérem zvolen Petr, následuji já a uzavírá Lojza. Opět domluveny 30 min stinty ať se děje co se děje. Před závodem ještě dorazí moje velké potěšení - drahá polovička i se synkem. Udělali mi velkou radost
Společně tak sledujeme start závodu. Start se povedl a Petr bere první flek, o který přichází ve druhém kole. Druhou pozici už drží až do nástupu SC ve čtvrtém kole, za kterým se jede až do konce jeho rozjížďky. Asi nemá smysl popisovat jednotlivé stinty, víceméně se nic extra zajímavého neděle a po celý závod se pohybujeme na druhé, občas třetí pozici. Mě se jede dobře, tempo ucházející, velký provoz ale jak se asi ostatní jezdci během sezóny adaptovali a i já získal větší jistotu než na prvním ježdění roku, přijde mi vše plynulejší a snazší. Určitě pomohlo i zlepšené proškolování začínajících jezdců před závodem.
V polovině závodu jsme stále druzí za MH79 a v patách máme šestkaře Indiracing. Ve svojí druhé rozjížďce bavím komentátory live streamu divokými výjezdy po zadním z retardéru a mám pěkně zdokumentováno několik kol, za což děkuji ale jinak je vše při starém a odevzdávám pásku na P2. Na začátku Lojzova stintu je ztráta na MH79 asi 20 sekund. Lojza něco sundá, nějaká kola jsou stejná, nějaká má Lojza opět rychlejší, takže postupně stahuje náskok ale není dost času. Dokončujeme tedy a druhém místě, 12 vteřin za MH79, kteří nám tak vrací těsnou prohru ne Slovače. Třetí celkově končí šestkaři Indyracing a čtvrtí další šestkaři Kopyta RC. V naší kategorii SBK třetí místo berou Z-Axis 69 s velkou ztrátou šesti kol.
Úspěšně tedy dokončujeme již několikátý endurance v řadě a potvrzuje se, že ačkoliv to bereme trošku lehkovážně, například na rozdíl od již zmiňovaných kluků od Kopyt (za což velký respekt - líbí se mi to), tak máme rychlost i spolehlivost slušnou. Lojza je z druhého fleku nadšený, my s Petrem lehce zklamáni ale přesto je co slavit.
Následuje vyhlášení, kde proběhne i lehčí výstřik, obdržíme medaile a jdeme pít. Večer probíhá v rozumném tempu, dali jsme si za úkol to s oslavou nepřehnat, aby byla forma ještě na zítra, což se jednomu členu naší výpravy předchozí akce moc nedařilo. Následně zůstáváme u stolu už jen s Lojzou a s pány Roumenem s doprovodem, Pankáčem a Veverčákem také s paní. Rychlík Pankáč má slušné tempo i mimo dráhu, takže se bavíme jeho slovními výměnami se Starým psem. Jak by řekl jeho CEO - zítra bude dospívat v muže. Byla sranda ale je čas jít, takže skupinu opouštíme a jdeme na ubikace.

Je slunečné ráno, forma dobrá, kocovina není, takže jdeme na trať, urvat co nejlepší místo na gridu. První ranní jde klasicky ztuha, provoz na trati velký až ke konci rozjížďky zrychluji ale není to ono.
Druhá runda probíhá dobře, o něco zrychluji. Osobák z Ducati je daleko ale Suzučí z předchozího dne lehce překonán, jízda je relativně svižná ale k dokonalosti daleko a přes provoz se zrychlit nedaří.
Třetí rozjížďka = poslední kvalifikační příležitost. Po jednom odjetém kole, když míjím sjezd z trati, se rozsvítí červená světla, značící přerušení rozjížďky. Abych nezdržoval, za mnou vidím volno, ohnu to ještě před zdí z trati a vjíždím do boxů. Mířím rovnou k semaforu , kde čekáme relativně dlouho a dost lidí postupně odjíždí. Takže jsem nakonec u semaforu třetí. Volná trať, přede mnou dva rychlíci, ideální příležitost zajet dobré kolo. Jede se mi velice dobře, tahám co to jde a vyšlu tam za sebou 3 slušná kola, posouvající výrazně Suzučí osobák až vteřinu dolů a už i ten z Ducati není tak daleko. Mňam, tohle mě bavilo!
Zajetý čas znamená P5 na gridu, - prostředek druhé řady, což je dobré. Agentura zrychluje a zadarmo už tady pozice dávno nejsou. Za mnou na P6 bude startovat kolega Molnár, ze kterého mám trošku respekt - tenhle kluk v rukavičkách nejezdí a není taková dámička jako já. Za ním následuje Starej Pes a navíc třetí řadu ještě uzavírá mistr Ozzy, se kterým nás pojí stejný model motocyklu a tudíž souboj o Suzučího Alfa samce českých agentur.

Je tu čas závodu a je příjemné stavět se na čelo gridu. Snad jednou klapne i ta umbrellka z první řady.
Startovač odchází, červená světla svítí, všudypřítomné R1 a jejich LC spouští bouři hluku a je odstartováno. Start spíše horší, ačkoliv reakce dobrá, dost se mi to plaší a dostávám oblože. Na brzdách taky horší a z retardéru odjíždím na P9…. Moje silná zbraň - starty, zdá se s příchodem Suzuki zmizela z mého skill tree. Nesmím to vzdát, přede mnou jedoucí Kawu okamžitě ztrestám v rychlé levé a kdo to jede přede mnou? Modrá Sufirki pana Ozzyho. Takže motivace je, je třeba mu trochu zkrátit hřebínek A je třeba to vyřešit rychle a stručně, jelikož nechci aby mi zase ujelo čelo. No moc rychle to nejde, mě vždy trvá chytit tempo, navíc Ozzy jede dobře a vyrovnaně. Já mám pár úseků nadprůměrných ale zároveň pár velice špatných. A tahle nevyrovnanost není moc ideální zbraní na to předjet někoho, kdo v celkovém čase na kolo jede o něco pomaleji ale ač mě někde drobně zbrzdí, tak jinde zase ujede. Takže trávím za Ozzym kolo bez nějaké větší šance ho předjet ale i přes ne ideální výjezd, ho na cílovce dotahuji a na brzdy jdeme vedle sebe. Jsem gentleman, takže jej pouštím a za sebou kroužíme další kolo. Na cílovce už ale probíhá regulární overtake, tvrdé brzdy a jsem tam. Ozzy ze hry, je třeba dál topit. Snažím se ujet a zároveň dotáhnout ne tak vzdálenou bojující dvojici Pes - Školník. Ozzy se ale drží a nechce se vzdát. Jedu blízko kvalifikačního času, avšak ve čtvrtém kole chybuji, jsem dlouhý na výjezdu u domečku a ztrácím dle dat cca vteřinu. Očekávám předjetí ale to nepřichází. Tahle chyba mě trochu rozhodí z tempa a jelikož dvojice přede mnou se mi zdá neřešitelná, hlava začíná klasicky stávkovat a drobně zpomaluji. Když však vidím, že po souboji se Psem Školníkovo tempo malinko uvadá, hlava se nastartuje a vyšlu tam další dvě kvalifikační kola, čímž se na konci předposledního kola datahuji blízko k R1. Vidím že je před námi poslední kolo a mojí nejsilnější zbraní je top speed a slušné brzdy na cílovce. Není tedy na co čekat a motorku ždímu co to dá, brzdím hodně pozdě a jdu na vnitřku pod něj, musí trochu zvednou motorku ale než sklopí doleva, topí trošku víc plynu a je v překlápění doleva delší. Já naopak za ním zatáčku zavírám, rovnám bike a díky tomu můžu dříve topit - probíhá katapultace a do rychlé levé letím před R1. Kurva tohle bylo už koukatelný! Lojza, který si mezitím vytvořil už cca 4 vteřinový náskok je sice daleko ale co kdyby. Tahám tak ještě jak můžu, Lojzu mocně stahuju ale nestačí to. Nájezd na cílovku, motorka se zvedá na zadní, já držím, kolo jde pořád nahoru, já pořád držím ale pak se poseru, uklapnu a v lehčí obavě jestli to nebyla trochu zbytečná paráda projíždím se vteřinovým náskokem na Školníka a dvou vteřinovou ztrátou na Lojzu cílem na P6. Sice mě tahle estráda stála 42 a asi osobák ale co už. Moc pěkný závod! Tempo slušné, fajn souboje a čas závodu oproti minulé akci jsem sundal o rovných 20 vteřin, což je dost.
Sjíždím z trati, v boxovce se tleská, což v kombinaci s pěkným závodem v člověku vyvolá až euforické reakce. U stanu pochvala od parťáka a je konec. Třetí letošní event za námi a teď zbývá se teamově poradit, jak to bude s neoblíbeným Brnem. Suzuki trochu zlobí, pilotáž je docela náročná ale pomalu si začínám zvykat a přebytek výkonu je návykový. Tento event tudíž hodnotím kladně!