MOTODOVOLENÁ RUMUNSKO 2022 Honda XL 1000V Varadero

Vlastník	jawasy
Vloženo	12.2.2011
Aktualizováno	13.2.2011
Zobrazeno	3 456x

Po třech letech jsme se s kamarádem Zdendou rozhodli opět navštívit známá i neznámá místa v Rumunsku. Vzhledem k tomu že naše stará parta prořídla (někteří jezdí s manželkami) přizval jsem do našeho kolektivu dva kámoše z našeho města, kteří bezezbytku náplní naše heslo BEZ BAB
12.8. nastal náš den "D". Vyjíždíme směr Moravská Třebová na OMW kde se přidává Zdenda a nabírame kurz Slovensko. První zastávka je u mé kamarádky Evy. Trochu si orazíme a pokračujeme dál na východ do kempu v Levoči. Mimochodem velký dík Evko za občerstvení,bylo super .
Měl jsem docela obavy jak to budou naši dva noví parťáci zvládat, ale po čase se mé obavy rozplynuly jako pára nad hrncem. Kluci zatím v pohodě. Roman zvaný JUNIOR je kamioňák a brázdí silnice celé západní Evropy,ale v jedné stopě toho zase až tolik nenajezdil. Radek zvaný KATOŠ je úplný novic. Motorku si pořídil z druhé ruky v únoru a od jara trénoval výdrž svou i motorky jen kolem komína. Dojíždíme do kempu v Levoči. Myslel jsem si že se zde za tu dobu co jsem tu nebyl něco změnilo. Ale ne, vše při starém. Dokonce i správce a recepční v jedné osobě stále tentýž, jen o pár vrásek v obličeji navíc. Kemp skoro prázdný jen několik málo karavanů. Stavíme poprvé stany, poprvé dojezdový panáček slivovičky a pak hurá na pivko.
Ráno balíme. Mladasům to zatím moc rychle nejde, KATOŠ se stresuje že se na nej čeká. To ale bude tak po celou dobu našeho tripu. JUNIOR je v pohodě a jen tak ho něco nerozhází. Nabírame směr Maďarsko a chceme dojet až do Rumunska do městečka Sapanta kde bychom se rádi ubytovali. Vše klaplo na 1*. Dokonce jsme si se Zdendou vzpomněli i na pension kde jsme už jednou spali. Takže máme dva pokoje, každý s dvoulůžkem. a komplet sociálkou. Dojezdovka je samozřejmostí. Ráno si každý na každého stěžuje jak v noci chrápal .Kluci si jedou prohlédnout veselý hřbitov a nádherně opravený dřevěný kostel který je jeho součástí. Sbaleno a další našim cílem je soutěska Bicas.
Bohužel nám nepřeje počasí. Déšť a mlha. Jindy z krásných výhledů zbyla jen cca polovina. K večeru jsme se přesunuli k údajnému kempu. Ale Google míní a Rumun mění. Kemp nikde. Další plně obsaný. Ono po pravdě řečeno když vidíte čtyři promoklé motorkáře asi byste si taky rozmysleli zda vám svěřit chatku či vas poslat do... Nakonec jsme přesvědčili správce jednoho kempu že nám postačí i otevřený zastřešený altán. Jak trefně nazval JUNIOR je to spaní ve stylu PUNK Ráno je po dešti, stoupající mlha z okolních lesů nevěstí výraznou změnu počasí. Je celkem chladno a tak k dojezdovce přidáváme nakonec i rozjezdovku . Naše další představa je dorazit někam na začátek Transfafaraš ze severní strany. Povedlo se. Ve vesnici Cartisoara nacházíme to samé ubytování jako před časem. Paní bytná se mi snaží vysvětlovat kde máme pokoje, koupelnu a WC. Rumunštinu ovládám asi jako deskriptivní geometrii nebo algebru, tak nakonec vítězí překladač v mobilu. Po úspěšném vysvětlení že to tady znám a že jsme tu už byli před třemi roky, se ve tváři paní bytné objevil úsměv a na přivítanou byla dojezdovka. Tentokrát její rumunská. Večer sledujeme předpověď počasí na druhý den. No nic moc, ale vystoupat nahoru do sedla ve výšce 2013 m.n.m. bychom mohli za sucha. Tak kluci poslední pivko a jde se funět do duchen!!!
Další prochrápaná noc je za nami. Nikdo už tomu moc nevěnuje pozornost a naší novicové už jsou natěšeni na výjezd do hor. Dokonce i KATOŠ má dřív sbaleno jak obvykle. Rozloučení s naší paní domácí a JEDÉÉÉM! Zatáčka střídá zatáčku a po chvílí se nám otevírají výhledy na údolí v celé své kráse. Čím výš stoupáme, tím víc se kazí počasí. Mírně mrholí a na údolí pod nami padá mlha. Nic méně relativně jsme to stihli za sucha. Kluci pořídili pár hezkých fotek, i já několik pěkných záběrů na kameru z cesty nahoru. U tunelu se začíná měnit mrholení v hustý déšť. Navlékáme nepromoky a spouštíme se na jižní neméně atraktivní stranu tohoto "kopce". Ještě nezbytná zastávka u vodopádu, několik fotek dolů k přehradě Vidraru. Malá poznámka - všude kudy jsme projížděli kolem větších či menších vodních ploch bylo znát jaké tady letos plánuje sucho. Vidraru má podle mého odhadu cca až 10m pod normál. Cestou dolů projíždíme hustými lesy zraky nás všech směřují do okolních houštin jestli někde nespatříme huňatého pána těchto končin - medvěda hnědého. Stále nic. Jedu v čele naší čtyřky když v jedné levotočivé zatáčce auto jedoucí přede mnou prudce brzdí. Nadával jsem jak špaček co že je to za debila, když pak koukám po pravé straně sedí méďa jak z cirkusu. Rumun v autě fotí toho chlupáče a já jen čumím v úžasu. Mobil mám v držáku na motorce. Opatrně jej vyndávám a přidávám se k tomu rumunskému paparazzi. Mezitím mě dojedou ostatní. KATOŠ a JUNIOR riskují a přibližují se na můj vkus až příliš blízko k této nevyspitatelné šelmě. Okřiknu je. Nakonec pořídili fakt super fotky. Já bych na to kule neměl. Projíždíme na hráz přehrady. Na to jake je počasí je tu lidí jako na Matějské a aut že není kde zaparkovat. Mlaďasi pořizují fotky, my se Zdendou trochu odpočíváme; přece jen nám už není dvacet a částečná únava se projevuje. Po půlhodině odjíždíme. Původní plán byl projet od města Novaci jižně Transalpinu a zakempovat v na nám již známém místě v Obarsia Lotriu v chatkách. Bylo ale už dost pozdě a tak jsem učinil rozhodnutí zkrátit tuto trasu a jet do kempu přímo. Číslo silnice si z hlavy nevybavím, ale cesta byla krásnými serpentinami. O co větší bylo naše překvapení při dojezdu na místo? V kempu nás neubytují nejde el.proud. Navíc v našich nádržích šplouchaly poslední zbytky benzinu a cestou na sever byla první benzínka asi po 80km. Co teď? Rorhodnutí na sebe nedalo dlouho čekat. Jede se na jih. Tam po 40km napojíme své dvoukolové oře a snad seženeme i nějaké ubytování. Povedlo se po necelé hodině a projetí nejkrásnější části Transalpiny tankujeme. Po 200m bereme první pension při cestě. Byl o něco dražší, ale my si to vykompenzovali předešlou moc, spaním v altánu zdarma. .
Ráno rutinní balení (jak pro koho - že KATOŠ?) skáčeme do sedel a tentokrát si dáme tuhle neskutečnou horskou silnici celou a cílem je solný důl ve městě Turda. Počasí jako z katalogů cestovních kanceláří. Paráda! V Turdě se KATOŠ s JUNIOREM jdou podívat do té slané díry a já se Zdendou zatím chytáme bronz na parkovišti. Více jak za dvě hodiny se připloužili oba "horníci". Zničení jako kdyby rubali na předku celou šichtu. Později jsme se dozvěděli že z té skoro stometrové jámy šlapali po schodech protože se polámal výtah . Bylo by od nás hodně sprosté je nenechat vydechnout, proto se náš odjezd prodloužil o akademickou čtvrthodinku. Původně jsme tady chtěli nocovat v nějakém soukromém ubytku, nakonec padlo rozhodnutí náš dnešní den zakončit až u mých známých Renči a Laďu ve slovenské vesničce s názvem Gremelčička. Romunsky-Fagetu Salaj. Vidina čepovaného českého pivka nám dodává sílu na necelých dvě a půl hodiny cesty. Konečně jsme v cíli. Víta nás československý ostrůvek s názvem U PYTLÁKA Popisovat tenhle ráj by asi bylo na samostatný článek. Nicméně něco málo v heslech: pivo - Staropramen, jídlo jako od maminky v množství takovém že i JUNIOR mel co dělat aby stíhal všechny ty dobroty alespoň částečně ochutnat. Dva dny tady pivo teklo proudem a kluci byli v sedmém nebi. Ó jak těžké bylo loučení s našimi hostiteli!!! Dnes nás čeká jen taková oddechová trasa do kempu s termální mi lázněmi na Maďarské straně hranice v městě Nyirbator. Těch pár kilometrů nám dokázali hóóódně znepříjemnit čekáním na hraničním přechodu maďarští celníci.Teplo jak na Sahaře a oni kontrolují každého jako by pašoval metrák heroinu. Vysvobozeni po 40min sedláme stroje a do hodiny se už chladíme v bazénu koupaliště. Jeden den relax a pak už přesun do kempu na Slovensku kousek od Banské Bystrice s názvem Dronte. Tady jsme už se Zdendou rovněž kempovali. Ale za příznivějšího počasí. To si s námi pohrává od hranic HU/SK. Do tohoto vodáckého kempu při řece Hron.dojíždíme odpoledne a po kontrole meteoradaru zjišťujeme že se dešti nevyhneme ani v noci. Nechce se nám stavět stany a proto si domlouváme spaní pod střechou terasy místní nálevny. Ve finále já a Zdenda strany stavíme už za tmy a KATOŠ s JUNIOREM opět ve stylu PUNK na stolech po střechou terasy. Rosničky se zase nemýlily. V noci bouřka a chcavec jak sviňa. Ráno po dešti balíme mokré stany a snažíme se těm dešťovým mrakům ujet. No nedaří se. Víc jak 75% cesty trávíme v nepromoku. Je neděle 21.8. a já mám narozeniny. Kolem jedné odpoledne parkujeme v bodě našeho startu. Kluci mi podávají ruku děkují za super zážitky a přejí mi vše nej. Jako nejhezčí dárek je mi vyjádření všech, že na tuhle dovolenou budou hodně dlouho vzpomínat.
Kluci díky!!! Třeba zase někdy někam???
Navštíveno Slovensko, Maďarsko a Rumunsko.
Ujeto 3020km většinou po asfaltu
Cena za benzín celkově v přepočtu cca 7600Kč
Naše stroje vydržely bez újmy a my dojeli ve zdraví a bez pádů, jen oba naši noví parťáci někdy měli problém se startováním ( vždy se však natočit podařilo)