Suzuki TL 1000S (1997)

Dámy a pánové, po 5 letech tu zase něco textového utrousím.

Koncem léta 2017 při oslavách 10. výročí našeho společného motocyklového soužití se mi podařilo TeLe zase uhnat na klice. Z šálků mezi ojnicí a klikou na předním válci zbyly jen špony v oleji a na zadním válci byly taky chycené. Už se mi to nechtělo dávat do servisu (po předchozích zkušenostech), tak jsem se do toho pustil sám. Rodinní příslušníci a blízké motokamarádstvo se vsázelo, kdy to všechno odvezu do Polanky (místní velkosběrna kovového odpadu) a kombošku prodám se slzami v očích na aukru v aukci "od koruny".

Takže vše od sebe do šroubku, kromě podsedlového rámu. Klika s ojnicemi šla přebrousit a osadit novými šálky. Zima utekla. Všechno rozložené na ponku i pod ním v krabicích leželo jako lego předškoláka v pokoji. S tajícím sněhem se v hlavě zrodila myšlenka typu: "když už, tak už". Komplet nová těsnění celého motoru. Šestihranný spojovák nahrazen imbusy. Otrýskání karterů, válců a hlav suchým ledem. Na hlavách se přebrousilo sání, výfuk, ventily, sedla, nová vodítka. Víka ventilů šla do laku. S tím se svezla i víka spojky a alternátoru. Jelikož ventily vybroušením sedel se posunuly nahoru, musely se škrábnout držáky pružin, aby bylo vůbec možné pomocí podložek nastavit správné vůle. Tedy zajistit kontakt vaček skrz hrníčky a podložky na ventily. Kdyby člověk věděl hned, ušetřilo by se času hromady. Takhle to prostě bylo pendlování - fréza - ponk - magnetka - ponk - fréza - ponk - dokud to nedopadlo jak mělo. Motor v kupě, čistý, načasovaný, vše vypadalo pohádkově, považoval jsem se za Boha. To už uběhla další zima a psal se rok 2019. Během toho všeho jsem se 3x stěhoval, takže dělat si po večerech motorku u pivka nebyla priorita bytí.

S rámem jsem si vyhrál taky dost. 1. varianta - jen vyčistit. Po pár dnech práce a vyzkoušení všelijaké chemie přišla varianta 2 - vyleštit. Po týdnu honění s 6ti, 10ti a 12ti stovkou smírkem jsem to vzdal a zvolil variantu 3 - do laku. Bráchovi v lakovně po pár Q8kách a eM5kách všelijakých ostravských tunerů zbyly v kelímcích nějaké zbytky barev. Tak se to slilo do jedné hustokrutopřísné hnědozlaté gunmetalové metalízy, stříklo se to na rám a zadní kyvku a zafinišovali jsme to pár vrstvami laku. Výsledek pěkný. Až trochu nad očekávání. Opískované ráfky jsem chtěl stříknout jen čistou černou RALkou se zalakovanými proužky - u kol mám rád jednoduchost.

Konečně došlo na skládání. Nová ložiska do krku, kyvky, kol. Pár drobností, které potřebovaly datum výroby tohoto milénia (komplet přepletený svazek elektriky, blinkry, el. přerušovač místo relátka, atd.) a moto se začalo pěkně rýsovat před očima. Vyprat K&Nko, olej, filtr, brzdovka... Hotovo!

Tak... nastal den "D". Moto složeno na stojanech. 5 litrů naturalu v plastovém kanystru smrdělo na zadní sedačce Octávky pří průletu obcí směr garáž, aby proběhl první start. Byly 3 možnosti:

A) otočím klíčkem, zmáčknu na přepínači startér a bude ticho a s tím spojené hodiny hledání příčiny v kilometrech drátů.

B) otočím klíčkem, zmáčknu na přepínači startér, motor se protočí a rozstřelí se... následně svoz odpadu směr Polanka atd. (viz. výše).

C) otočím klíčkem, zmáčknu na přepínači startér, motor se protočí a bude se točit i dál.

C bylo správně. Opět jsem se cítil jako Bůh. Rozlévalo se Diplomatico, rodina a sousedi přes plot tleskali i když všichni prohráli své sázky. Sešteloval jsem podtlaky, polohu klapky, prohřál nad 103°C jestli spíná i ventilátor. Diagnostika žádné chyby nehlásila, tak jsem to vytáhl na ulici. Zařadil jedničku, popustil spojku, v motoru zachroustalo a bylo po slávě. Chybička se vloudila. Takže motor ven, sundat hlavy, válce, rozpůlit kartery a bylo to hned vidět. V převodovce jsem jedno ozubené kolečko osadil opačně a při stažení karterů k sobě tam prostě nějaká ta desetina milimetru navíc sežrala ložisko. Asi boží trest za školáckou chybu. Kdyby otec žil, dostanu pár facek. Jako bych ho slyšel: "Když se půlí motor, mění se všechna ložiska při jedné robotě". A to jsem neudělal (jsem stavař, motorky mě začly bavit až na střední, tak snad omluva).

Na druhý pokus všechno vyšlo. Už jsem radši 10x měřil, než jsem kartery dával k sobě. Zajímavý poznatek - tuto druhou rozborku a sborku jsem stihl během 5 dnů i s objednávkou a dodáním všech ložisek a těsnění motoru namísto předešlých dvou let. Člověk už jde po paměti.

Motor pěkně šlapal a mi asi docvaklo, že to vlastně bylo fajn, se v tom kopat a dělat si vše po svém. Na druhý den se mi oživila dávná myšlenka a sen mít na TeeLku vidli z GSX-Ra a ze zadku vyhodit rotační tlumič a nahradit ho 2in1 od Bituba. Vidli jsem sehnal z K4ky i s radiálními brzdiči docela rychle, ale zadní monoshock byl trošku problém, protože v Itálii v letních měsících ... "maňána". Prostě zaplatíš hned, ale počkej si po prázdninách, protože taliáni v létě tak maximálně "Eviku...Miluna". Ale to už jsem bral prostě s humorem. Aspoň se bylo na co těšit. V září 2019 jsem to tedy dodělal, jak jsem měl vysněno a do konce sezony stihl už jen pár km, tak akorát dojet 3 roky obuté pneu.

Teď, když tohle píšu, datuje se květen 2020. Nové papuče (opět Metzelerky M5) obuté, najeto lehce přes 200 Km a konečně si užívám za přijatelných teplot toho pocitu blaženosti z jízdy na motorce z 90´ let s funkčním podvozkem. Ještě čekám na novou komplet paknu spojky se zalamovačkou, ale to už je minidetail. To hlavní tam je. Nadrženost před každou jízdou. Uhlazenost chodu motoru po GO. Na nynějším podvozku se cítím jako Alenka v říši divů a nad 7 tis.ot. je to pořád stejná bestie, jak se o ní psalo v devadesátémsedmém.

Peněz a času to spolykalo hodně. Ale...