Suzuki GSX-R 750 (2010)

Den první

První část cesty, cca 250km přes Brno a Vídeň jsem si dal po dálnici. Myšlenka byla vyjet velmi brzy abych se vyhl ranní špičce ve zmíněných velkých městech, což se jakš takš podařilo. Ikdyž jsem musel využít výhod motorky a ve Vídni to sem tam prokličkovat mezi auty, poněvač byla místy zacpaná. Kousek za městem jsem uhnul z dálnice na Wöllersdorf a hned mě uvítali na české poměry hezké kopce a rovněž pěkný asfalt a zatáčky. Od Gutensteinu zatáčky nabraly na četnosti a objevovaly se už stoupání a vracáky. Až to člověka někdy nemile překvapilo. Pokračoval jsem směr Mariazell a narazil jsem na první poměrně pěkný vodopád hned při silnici. Před městem mě trochu zaskočila cedule zákaz vjezdu motorek nebo něco v tom smyslu ale časem mi došlo po zkoumání né dostatečně podrobné mapy, že se do města jede tak trochu cestou ze které máte pocit že vede jinam. Za nej z prvního dne považuju cestu z města jménem Gubwerk jižně od Mariazellu, která vede přes Greith třeba až k Pafau. Zatáčka váže zatáčku, pěkný asfalt, okolo jsou krásné skály/ hory, divoká řeka, tunely.. nestačil jsem hledět a vulgarismovat si do helmy jaká je to "do prkýnka" krása . Po tak půlhodinové přestávce a projití se v křišťálově čišté řece jsem pokračoval na Admont. Panoramata stále pokračují.. Vlastně až do cíle dnešního dne čímž byl Bruck. To abych měl na další den Grossglockner pěkně nazačátku dne za čerstva. Musím uznat že tak 150 Km před Bruckem už jsem byl vysílen fyzicky a .. no hlavně fyzicky a to ač bylo na co se dívat tak jsem usínal jak málokdy.. Doteď pomáhali pauzičky ale teď ať jsem stál jak jsem stál dlouho tak se stav neměnil a proto jsem si dal drahé kafe, což mě jakoby zázrakem dovolilo dojet až do kempu. Ten byl sice drahý ale luxusní. Neměl jsem vyhlídnutý žádný jiný a už jsem chtěl stavět stan abych mohl po celém dni cesty složit v klidu hlavu. Zaplatil jsem příjemných 24€ a našel si svoje místo mezi drahýmy karavany, pod přiděleným místem 151, zdá se mi.. Krásné čisté sprchy, záchody, obchod v kempu.. Aspoň jsem se měl za ty peníze dobře. Dodávám, že ujet 600 km za den převážně mimo dálnice v Rakousku, kde je častěji než často 50km/h limit bych si znovu nejspíš nenaplánoval. Cesta se vleče, nacpaný v kožené kombinéze a složený na sporťáku.. To není kdovíjaká idylka. Avšak..

Den druhý
Ráno sem pojedl a postupně složil / usušil stan (to na stanování miluju:). Odjezd celkem pozdě. Ale říkal jsem si že dnes nikam spěchat nebudu.. To sem ještě nevěděl že nakonec ujedu asi 450 km a kemp budu shánět skoro až se bude stmívat. Ale to předbíhám. Vyrazil jsem tedy na Grossglockner. Beru benzín a po chvíli jízdy mýtné za průjezd průsmykem. Nový rekord jednorázové platby činil cca 26,5€. Opět pojem krásy nabyl nových hranic. Poznámku že cesty přes vrchol stojí za projetí považuju za zbytečnou, ale potěšilo mě hned několik obrovských vodopádů při cestě. Poté sem logicky směřoval dál do Winklernu, Möbrucücke, dálnice do Villach a někde za Feldkirchenem na mě zase začla jít cestovní únava a už se z toho zase stal přesun. A protože jsem si chtěl nechat na poslední den "jen" cca 400 Km tak jsem chtěl dojet až do Mariazell kde jsem měl vyhlídlí kemp. V Kapfemberku začli zase hezké silnice a to mě trochu probudilo. Mariazell jsem nestíhal a tak jsem našel nocleh v Camping Rosskogler. Malý kemp ve kterém pan majitel neuměl anglicky ale nějak jsme se domluvili. Na recepci nikdo.. vlastně recepce tam žádná nebyla tak jsem zavolal na telefonní číslo z nástěnky a přijel na čopříku sympatický pán. Na pobyt mi dal ještě slevu 2€ takže mi to vyšlo na 10€.. Menší kemp ale zázemí rovněž pěkné. Sprchy a záchody čisté, možnost vyprat oblečení atd..

Den třetí - cesta domů
Cesta domů směřovala přes Mariazell odkud začíná opět krásná silnice, ještě zatáčkovatější než u Greithu. Ona vlastně celá ta silnice z Kapfenbergu až do Frankenfelsu byla skvělá. Jen byl jsem už trochu opotřebován a bylo přecejen odost větší vedro než v prvních dvou dnech. Pokračoval jsem přes St. Pölten, v něm bloudění a pak na Znojmo. Podotýkám že jezdím s papírovou mapou. Tak proto bloudím Znojmo se i přes opětovnou a pořád se vracející ospalost rychle blížilo.. teda rychle.. Zdálo se to nekonečné ale přibližovalo se. aspoň jsem v to doufal. Největší nepřítel tedy bylo horko a ospalost. Naštěstí benzinek je po cestě dost i s předraženým kafíčkem. Po přejezdu hranic vítala vracející se čechy z dovolené silniční hlídka českých strážmistrů s radarem na kterou jsem byl upozorněn problikávajícím kamioňákem. Díky a jede se dál. Skokánky, výmoly, nerovnosti.. Ano ano už musím být doma. Pocit domova a bezpečí mi dovolila pookřát a tak jsem pokračoval natěšen na odpočinek mimo stanovené rychlostní limity, přičemž sem nepřekračoval sto třicítku. Pro zpestření při cestě k Brnu byla dlouhá předlouhá objížďka, zhruba tak přes půl moravy. Rychlý průjezd Brnem, zastávka u mekáče kde jsem byl opravdu vyčerpaný. A trochu jsem spekuloval nad svoji schopností dojet posledních ccca 70Km. Touha po odpočinku byla dostatečná a dojel jsem to na zátah.

Tím sem završil 1450km dlouhý výlet. Poznatků pro plánování dalšího výletu se ukázalo hned několik. Ježdění prstem po mapě je snažší než cestu reálně ujet a 600km za den je moc. Vlastně 400km za den je hrozně moc. Další věc, na takový výlet si vzít jinou motorku. 200km za den je na ní strop co se týče pohodlnosti s tím, že den před ani den po tom vás nečeká podobná, né-li delší vzdálenost.

Uzavřel bych to tím, že pokud jste motorkář a nebyl jste v Rakousku, máte co napravovat..

Pár záběrů - video:
Za případné chyby, a že jich bude, se omlouvám. Když píšu, tak si to po sobě nečtu Oprava proběhne někdy příště