Cagiva W12 (2001)

S Cagivou nebo-li Káčou to byla celkem zábava od samého začátku.
Hnedle po koupi začala holka dělat zagorku a nedařilo se nám ji nastartovat. Poté, co jsme se na ni střídali dva a z nakopávání už jsme nemohli skoro chodit, si nakonec dala říct, ale byl to celkem boj.
Začínaly se mi do hlavy trochu loudit pochybnosti, jestli to byl dobrý kup. Nu ale nenechal jsem se odradit a po nějáké době laborování se mi podařilo nalézt "startovací sekvenci".
Nejhorší to bylo, vždy když motorka stála delší dobu, třeba týden. Jak se s ní jezdilo, tak chytala v pohodě, ale po odstavení dělala drahoty.
Tajný recept na úspěch spočíval v tom, že se musela po delším stání vypustit plovákovka, k čemuž jsem vozil v nářadí nachystaný kelímek od jogobely, abych nedělal ekologickou katastrofu všude kam přijedu. Pak už to šlo skoro standardně - jako když startujete dvoutakt. Párkrát prošlápnout bez klíčku a pak čapla na první nebo druhé nakopnutí.
Větší problém byl s volnoběhem. Motorka ho měla od samého počátku hrozně vysoký. Respektive to fungovalo tak, že se dorazovým šroubkem nastavil normální volnoběh, a buď po přidání plynu do vyšších otáček motorka zdechla nebo se ustálila někde kolem 3000.
Čistil jsem několikrát karbec, dokonce si ho nechával čistit, kontroloval membránu a všechno co mě napadlo, ale za celou dobu jsem na nic nepřišel.
Nakonec jsem se s tím naučil žít, protože při jízdě to bylo v pořádku a když jsem měl volnoběh nastavený tak aby to chcípalo a motor se nevytáčel vysoko (protože jinak při zastávce na červené vypadá člověk jak největší rebel (spíš kretén)) byl jediný problém v tom, že když držíte volnoběh rukou, nemůžete se "plynovou" rukou poškrábat třeba na nose nebo tak...
Musím ale přiznat, že jsem na té motorce toho tolik nenajel, závadu začal odkládat, jak jsem psal, naučil jsem se s tím žít a pak už to vlastně neřešil.
Za dobu co jsem na Káče jezdil jsem s ní byl celkem spokojený. Kromě výše popsaných neduhů mi skoro nikdy nevyvedla nic špatného. Největší závada byla výměna gufer v předních vidlích. Na tom bylo nejhorší je sehnat, protože se docela blbě dohledávala velikost a jestli si dobře pamatuji, musel jsem je dokonce vyměnit.
Ono toto vojenské provedení má pár odlišností od civilního a ani k civilnímu se mi nepovedlo sehnat pořádný manuál, o katalogu ND nemluvě. Shánět nějáké origo díly jsem naštěstí nemusel, ale když jsem se díval, co by se dalo sehnat, tak to moc sláva nebyla. Jedině na "íbeji", ale tam si to nechali lidi většinou dost zaplatit. Já hledal jen plasty pod nádrž, které tam nebyly už od koupě, ale dávat dva litry za kus umělé hmoty s estetickým účelem se mi nechtělo, takže jsem se na plasty vybodl a jezdil bez nich.
Jednoho krásného dne se mi stala taková nemilá věc - ohnul se mi stojánek. Jel jsem pryč, naložil motorku, sedl na ni a ona se začala potápět na bok. Říkám si, "Kurňa co to je, vždyť stojím na silnici, tak se nemůžu bořit" Kouknu dolů a stojánek ohnutý. Kdybych měl na mašině 50 kilo vybavení a vážil metrák tak neřeknu, ale s mými sotva 70 kily a báglem na nosiči mě to celkem překvapilo.
Horší ale bylo, ohnout ten stojánek zpátky. Dlouhou pákou, ve svěráku a s nahřátím plamenem se nám to nakonec povedlo do snesitelného stavu, kdy stojánek z motorky nečuměl do pravého úhlu, ale byl relativně inteligentně. Do původního stavu jsme ho ale nedostali...
Nechci kecat a jsem líný se podívat do kupní smlouvy, ale mám pocit, že jsem na Káče najel jen asi 4 nebo 6 tisíc km.
Jak jsem říkal, relativně v pohodě a většinou jen "kolem komína". Zkusil jsem si s ní pojezdit i v lehčím terénu, kde mi přišla docela těžká, takže to byla makačka (pro mě jako člověka co to v terénu neumí). Ona holka váží asi 155 kilo suché hmotnosti, takže je to dost znát.
Motorově i koncepčně mi tahle motorka vyhovovala a vzduchem chlazené enduro obsahu 350 - 500 bych bral všema čtyřma zas.
Ale... Přišel ale rok 2016, plánované stěhování a s tím související výpověď, plánovaná "expedice" na veteránech a s tím související výdaje, plánovaná svatba... A tak jsem se rozhodl Kačenu prodat a trochu přikrmit prasátko než ho budu rozbíjet.
Po delší době na inzerci se mi 14 dní před svatbou, při zkoušení obleku, rozezvonil v obchodě telefon a na druhém konci byl kupec. Slovo dalo slovo a za týden odjížděl borec na Káče do dáli a já zas snížil počet provozuschopných motorek na jednu. Respektive na nulu, protože Číza byla ještě napůl rozdělaná s vykuchaným motorem na ponku.
Motorka to byla fajn, znovu už bych ji ale asi nechtěl. Spíš kvůli dostupnosti náhradních dílů než čehokoliv jiného. Občas mrknu na inzerci a W12 tam nebývají ani civilní natož tyto armádní. Motor byl sice Rotax, ale jinak je to italská motorka a já prostě ty italky tak něják nemusím...
Oproti civilní verzi má tato armádní (kromě barvy) pár dalších rozdílů. Jednak mají nakopávačku i startér, jsou v zadní části vyztužené takovým rámem od nosiče ke stupačkám spolujezdce, mají na řidítkách a v zadní části oka pro uchycení (někde jsem četl, že je shazovali i na padácích z letadla a za ta oka to chytali). Dál má motorka varovná světla "čtyřky" což nevím jestli civil má a pak má něco, co jsem nazval "silent mode", kdy po přepnutí přepínače zhasnou všechna světla včetně brzdových a běží jen motor. Asi na špionážní akce