KTM 990 Adventure R (2010)

Po pozvolném seznamování s novým strojem a malém výletu na Slovensko, přišel čas vyrazit kousek dál. Po pročítání různých cestopisů a shlédnutí nespočet videí na Youtube,jsem se rozhodl pro cestu do Bosny a Černé hory. Jen tak na týden, pro jistotu jsem táhl spacák, stan, ale už jsem nějak spohodlněl a prakticky jsem obojí ani nevybalil.

Neděle 4.6.2017
Motorka připravená a věci nabalený od večera, takže vyrážím ráno v půl šesté směr Žďár N. Sázavou, V.Meziříčí a začíná dálniční nutná nuda až do Bratislavy. Nutná,protože se nechci zdržovat u nás, ale víc si to užít tam dole.Vjíždím do Maďarska přes Rajku a tady už jedu mimo placené dálnice. Csorna, Sárvár, Keszthely, Marcali, Nagyatád a dojíždím na hraniční přechod Barcs. Po Chorvatsku pokračuji na Viroviticu, Grubišno Polje, pak odbočuji vlevo na Daruvar, Pakrac, Lipik a dál na hraniční přechod do Bosny Gradiška. Tady něco málo aut, něco předjedu, zbytek docukám,jen pas, zelenou kartu a už jsem v Bosně. Promotám se městem a šup na benzínku, vyměnit eura za bosenský marky , natankovat a frrr jede se dál. Směřuji na Banja Luku, provoz zesílil, ale hlavně člověk začal vnímat tu jednoduchost a bezstarostnost místních, na předpisy nespoléhejte. V Banja Luce se začíná zatahovat obloha a každou chvíli čekám průtrž, a už je tady. Tak do nemoků a pokračuju na Jajce. Ale mám už dneska celkem odjeto, takže když míjím motel Mandiko, zastavuji a po krátké domluvě s personálem beru noc v suchu. Sice mezi tím přestalo pršet, ale bude pohodlíčko. Véča, něco málo piv a do hajan.

Pondělí 5.6.2017
Ráno počásko super, sluníčko, tak vyrážím. Pokračuji na Jajce, v rychlosti vodopád, Donji Vakuf , Bugojno. Občas zastavím na nějakou fotku, něco zobnout , napít, a přemýšlím , kam to natrasuju a kde asi dneska zůstanu. Rozhodl jsem se dojet pod Foču,kde by mělo být pár rafťáckých kempů. Pokračuji na Gornji Vakuf, Prozor až do Jablanici. Zde odbočuji doleva směr Sarajevo přes Konjic, Ilidžu. Tam jsem chtěl najít cestu do bývalého olympijského střediska pod horou Igman. Bohužel jsem trošku zakufroval a tak jsem pokračoval dál na Foču. Cesta po Bosně je nádherná, místy obzvláště nádherná. Nebavím se o kvalitě asfaltu nebo povrchu vozovky. Některé úseky vedou kaňony,cesta se klikatí,po chvíli vystoupáte zase k vrcholkům kopců... U rozcestí pod městem Foča volím cestu na hranice do Montenegro, Hum - Ščepan Polje. Podle mapy hlavní tah, skutečnost je někde úplně jinde, místy cesta připomíná horské cesty,m které jsem viděl v cestopisných dokumentech, ale kvůli tomu sem jedu. Kousek před hranicemi, u osady Bastasi, mě padnul do oka poutač jednoho kempu, sjíždím tedy z trasy dolů k řece Drině, kde jsou vedle sebe asi tři kempy. Volím prostřední, asi nejlíp vybavený, chybu rozhodně nedělám. Po domluvě na recepci beru chatičku na tři noci a budu dělat výlety do Černé Hory s návratem sem. Mám to i se stravou a tady vaří fantasticky. Pivo sice jen lahvové, ale zato ledově vychlazené, tak jak to mám rád.

Úterý 6.6.2017
Ráno opět probuzení do slunečného dne , vydatná snídaně, a šup do sedla. Vracím se do Foči natankovat, protože cenový rozdíl benzínu proti Černé hoře je skoro 10,-Kč na litr paliva!!! Pak se rozhodnu jet po druhé straně kaňonu kterým protéká Drina a jedu jižním směrem, projíždím národní park Sutjeska kde je nádherná hornatá krajina a silnice vede dnem kaňonu. Ovšem místy hustě lemovaná výstražnými cedulemi, které upozorňují na neodminované území.

Pokračuji jižně podle hranice do městečka Gacko, a dál do Trebinje. Tady mířím vlevo do kopců, kde je hraniční přechod do Černé Hory Klobuk - Ilino Brdo. K hranici vedou serpentýny s nádherným výhledem.

Po projetí hranic jedu na Nikšič, kousek před městem fotím krásný výhled na Slansko jezero.
Měl jsem v úmyslu zajet do Kotoru podívat se na záliv z hor nad ním, ale rozhodl jsem se , že tam vyrazím zítra. Z Nikšiče jsem pokračoval severně na Plužine, které je skoro bránou do Durmitoru. Při sjíždění do městečka se po levé straně rozevírá údolí a je vidět hladina Pivského jezera.
Z Plužine už mířím na hranice zpět do Bosny a projíždím nádherný úsek okolo pivského jezera, jeden tunel střídá druhý, jedna zatáčka za druhou, prostě nádherné scenerie. Tunelů je tuším něco přes 50 až za přehradu. Průjezd přes hráz přehrady je taky požitek, zvlášť když se podíváte pod korunu hráze směrem k elektrárně, je to slušná výška. Pár fotek a pokračuju na hraniční přechod. Trošku fronta , ale na motorce není zas takový problém dostat se dopředu. Projet v mezipásmu most na bosenskou stranu a pár kilometrů lehkého offíku do kempu. Tam si dávám pozdní oběd, pak sprcha, do chatky přehodit se do pantoflí a kraťasů a hurá na pivo, později ještě večeře, asi dvouchodová, no sotva jsem to spořádal.

Středa7.6.2017
Po vynikající snídani vyrážím z kempu zas na hraniční přechod do Černé Hory. Když jsem tam jel poprvé, trošku mě to připomínalo celnici z pohádky Tři veteráni, jen ta koza tam chyběla, ale určitě byla někde poblíž. Dnes projíždím kaňon řeky Pivy z druhé strany. Fascinující pohled, když se blížíte k mostu, pak si na něm zastavíte, pár foteček, vtom přijíždí z druhé strany autobus, dojíždí pomalinku k půlce mostu kde stojím a kde je dilatační spára. Ještě si říkám jak je ohleduplný,když jede krokem, když se blíží ke spáře nevěřím vlastním očím,pod vahou autobusu klesla jedna půlka o takových deset centimetrů... hup kolem na druhou a už si jede dál...

Užívám si opět průjezd těch nekončících tunelů, některé jsou raženy do zatáčky, nejsou většinou dlouhé, ale zásadně nahrubo ve skále, bez osvětlení, různá kvalita povrchů, v některých teče ze skály voda... prostě adrenalin. Před Plužine odbočím do skály ( ano, odbočka vede do tunelu ve skále) směr Žabljak. Jedu ale jen kousek abych získal hezký výhled ze serpentyn na jezero. Návštěvu Durmitoru si nechám na příští cestu, ještě se sem určitě vrátím. Zpět doů do Plužine, a směr Nikšič. U něho hledám takovou malou cestičku která vede ke kotorskému zálivu. Když na ní za zatáčkou potkám stádo ovcí, bratru pár set hlavé,říkám si, to je ok, tady to je v pořádku. Je to taková horská cestička. Když za několika dalšími zatáčkami zahlédnu pár krav přes vozovku, říkám si, je to tu normální, ale když uprostřed těchto horských lesíků a plání najednou na té stezce dojedu podvalník s velkým bagrem,který zabírá něco málo víc, než je šířka stezky, říkám si hochu pozor, tohle je tady asi taky normální, ale nečekal bych to. Šofér zastavuje a mává, jasně, v příkopu ještě trošku místa zbylo, jedu, příkopem a děkuju. Pak už to byla zase horská kochačka uprostřed ničeho
Kousek před Kotorem míjím Národní park Lovčen. A už jsem v serpentýnách nad kotorským zálivem. Dole už jsem několikrát projížděl v buse na dovču, ale odtud zhora to vypadá fantasticky

Vracím se pár kilometrů nazpět, abych se vydal přes lovčenský národní park. Úzké lesní cestičky se mění na horskou cestu. Když proti mě vyrazí konvoj tří, těsně za sebou jedoucích, patrových autobusů, už mě to ani neudivuje a jen uhýbám na krajíček cesty. Po chvíli mám majestátný vrchol Lovčen po levé ruce. Ale pokračuji svým tempem dál přes park až do Cetinje. Prakticky celá cesta až na pár místeček je asfaltová a kousek od rozcestí pod Lovčenem až do Cetinje je to ukájecí trasa pro všechny asfaltomrdaly, který si chtěj trošku zmenšit poserproužek na gumách Akorát počítám do pár let tam bude hnusně rušno, neb tam vyrůstají ve velkém obrovské rekreační komplexy . Z Cetinje frčím na Podgorici po novém asfaltu. V hlavním městě Montenegra odbočuji vlevo směr Nikšič a pak už známou cestu na hranice a do kempu. V rychlosti pozdní oběd o třech chodech , pak nějaká údržba , sprcha pár řádků dom, a jupí do báru, pivo Nektar po takovém dni, to je paráda. Později večer ještě klasika, dvouchodová večeře a na kutě.

Čtvrtek 8.6.2017
Dnes už balím a pomalu budu směřovat k domovu. Po královské snídani proběhne loučení s novými přáteli z personálu kempu a vzhůru na cestu.

Na Foču, dotankovat a opět po druhém břehu Driny do Gacka. Tady uhýbám do vnitrozemí a přes Nevesinje a Blagaj směřuji do Mostaru a můj další cíl je Stari most v historickém centru.
Cesta k Mostaru je opět úžasná. Most nacházím poměrně snadno, parkuji v uličce kousek od mostu za 5 éček ve dvoře domu, ale můžu tam nechat všechno. Pár fotek a mizím, je hezky a tohle místo je hojně navštěvované turisty, a to není pro mě. Vyjíždím z města a nabírám směr Jablanica. Cesta vede po břehu řeky Neretvy, opět nádherná podívaná. V Jablanici už se napojím na známou trasu, kterou jsem přijel. A i nocleh dnes volím na jistotu v motelu Mandiko .

Pátek 9.6.2017
Dneska snídani vynechávám v místě noclehu s úmyslem někde po cestě si dát nějakou dobrotu. To vykonám v městečku Jajce, kde si v bistru u cesty dávám čevapi v jejich chlebu, nějakou limošku. Napapkanej frčím dál, Banja Luka a těsně před hranicema ještě tankuji doplna i kanystry na kufrech,cena benzínu v Bosně je prostě hodně uspokojivá. V cuku letu jsem v Chorvatsku, a o trošku dýl na hranicích do Maďarska. Jsem domluvený, že dnes dojedu k Hodonínu ke známým, kde už jsem spoustu let nebyl a těším se tam. Takže kochací jízdou až na Rajku, Bratislavu projíždím sice v odpolední špičce, ale není to nic hrozného. A už vidím cedule Česká republika . Pár kilometrů a jsem na místě které jsem navštívil naposledy před 18 lety, ale to jsem tam jezdíval často. Srdečné přivítání no a ... no jasně, pivo. Já nejsu moravák a vínko mi jaksi nejde .

Sobota 10.6.2017
Dnes vyrážím brzy, po 9 hodině mám soutěž a jedu rovnou tam. Jak mě celý týden přálo krásné počasí, tak dnes to přišlo chvíli po startu, nebe černé, liják přes Brno až do Žďáru N.Sázavou. Pak už se to vybralo a dojel jsem jen mezi posledních pár louží,které už ani nebylo znát.

Když to shrnu, bezvadný týden v parádní krajině, na motorce,která je na takové cesty jak dělaná. Spoustu jsem nestihnul, něco si nechal na příště, Bosna perfektní, předčila moje očekávání, Černá hora už je dražší, ale pořád to jde.