Yamaha YZ 250 (2002)

Sezona začala testováním zimních úprav. Prodloužená koncovka výfuku se jeví velice dobře. Pocitově se zvýšil krouťák a motor se sbírá od nejnižších otáček opravdu ochotně. Když jsem na tréninku motorku půjčil kamarádům, tak jsem zaslechl i hlášku: "Ty vole, to je snad pětikilo!"
Změnu průměru zadního ráfku o 1 palec nepociťuji. Stojánek funguje a byť je to kopie stojanu z KTM, podařilo se mi jej upasovat tak, že motorka na něm stabilně stojí a při zaklapnutí nepřekáží zadnímu kolu a ani "nevyčuhuje" z motorky ven. Jen držák přivařený na rám jsem musel vyztužit. Světla svítí.
Plasty i s polepy a nastříkaný rám motorku pěkně omladily. Při provozu samozřejmě trpí, již nevypadají jako nové, ale to k tomu patří.
Před prvními závody jsem vyměnil i zmíněnou řetězovou sadu. Závodem bylo cross country v Kunčicích. Bohužel vlivem nepříznivého počasí se odjel jen jeden den. Vyšlo nám to parádně a Yamažka mě dovezla do cíle nečekaně v první desítce nejnabitější kategorie E2.
Bohužel závody to pro mě byly letos i poslední. Vyhřezlá plotýnka mi vystavila stopku. Při posledním ježdění jsem ještě stihl utrhnout přední masku se světlem a kryt na ruku. Takže jsem pořídil masku novou. Je to replika originálu na Yamaha WR 250/450F. Nutno říci, že její montáž vzhledu motorky prospěla. Opět vypadá o level lépe. Plácačky na ruce jsou také nové.
Než jsem šel na operaci, provedl jsem ještě výměnu ložisek zadního tlumiče, přepákování a kyvky.
Takže motorka je nyní (alespoň dle mých požadavků) dovedena k dokonalosti a nic jí nechybí. Tedy až na pilota. Letos už toho asi moc nenajezdíme, ale napřesrok do toho zase půjdeme naplno!
Tak nebylo to napřesrok, stihli jsme to ještě letos. Léčba probíhala rychle, takže po pár trénincích jsme vyrazili na poslední (domácí) country. Výsledek nic moc, ale ten pocit, že to zase jezdí je k nezaplacení...