Se „čtvrtlitrem“ do Alp a k moři aneb motodovolená 2014 Honda CBR 250R

Vlastník	Staber
Vloženo	2.3.2014
Aktualizováno	1.11.2014
Zobrazeno	1 891x

V létě 2014 jsme konečně s přítelkyní vyrazili na dovolenou na motorce. Plán původně byl, že vyrazíme do rakouských, italských a švýcarských Alp, ale poté jsme se dohodli, že když už budeme na cestách, vydáme se i k moři. Kvůli tomu jsme ovšem museli zkrátit trasu v Alpách, neboť finance by jinak nestačili. Konečný plán tedy nebyl tak úplný plán. Pojedeme na Gross-glockner, na Stelvio Pass a do Bibione. Cestu budeme řešit vždy každý den předem podle situace a ubytování na místě. Před tím, než přišel den D, motorka dostala nové papuče a na jaře větší servis na 12000km v autorizovaném servisu. Honda by nás tedy měla dovézt domů bez sebemenších problémů. Otázkou bylo, jak to zvládneme my ve dvou a s bagáží.

Uběhlo několik dní a vše bylo připravené a zabalené. Už zbývá jen počasí, ale tomu se věřit nedá. Ovšem o jeden den jsme kvůli němu cestu odložili. Nakonec zbytečně, protože se udělalo krásně, ale už bychom vyráželi moc dlouho. Další den dobalíme poslední věci, oblékneme se a před 10 hodinou sedáme na motorku s krásnými pocity, že to konečně vyšlo. Pro oba z nás takový dlouhý výlet na motorce byla premiéra, i když jsme toho pár již najezdili.

Den první:
Najeto: 420km
Dnes je plán jednoznačný. Musíme se dostat do Rakouska, ideálně k městečku Bad Ischl. Povede se to nakonec? No uvidíme. Rozloučíme se a vyrážíme směr Praha – České Budějovice – Linz. Načerpáni silami děláme pár zastávek a přestávek na pití. Celá cesta proběhla bez sebemenších problémů až do Budějovic. Tam nás potkala docela velká přeháňka, takže stavíme u krajnice, oblékáme nepromoky, ale čekat nemá smysl, pojedeme dál. Hned po pár metrech zjišťujeme, že nepromokavá bunda jako nepromokavá moc (spíše vůbec než moc) nefunguje, takže mám rukávy hned durch. Přítelkyně si vzhledem k nové bundě a mému zákrytu na promočenou bundu nestěžovala. Ale myslím, že jsem vystačil za oba . Blížíme se k Dolnímu Dvořišti, už téměř bez deště. Zastavuji u benzínky a jdeme koupit známku na rakouské dálnice. Poslední rozloučení s Českem a vítáme Rakousko. Míříme směrem na Linz, kde nás zastihla dlouhá kolona, což znamenalo lehké zdržení, naštěstí ne moc velké. Opět začíná poprchávat a poprchávání se mění v intenzivní déšť. Stavíme a dáváme „bojovku“. Do Bad Ischl už nedojedeme, a když, tak někde po 8mé hodině a děsně promáchaní – ubytujeme se tedy dřív. Po cestě hledáme pensionek což se na podruhé v městečku Gmünden podaří a ochotná majitelka nám poskytuje hned po pohledu na nás sušárnu na věci a ukazuje pokoj. Pension je kousek od obrovského jezera. Dnes až na počasí a trochu kratší dojezd než byl plánovaný, vše vyšlo. Jestli dojedeme o 100km blíže nebo dále, na tom nesejde, hlavně že dojedeme v pořádku . Večer probereme zítřejší plán, osprchujeme se a vyrazíme pro něco k snědku, ale všude již je zavřeno. Koupíme tedy něco u benzínky a jdeme pomalu spát.

Den druhý
Najeto: 280km
Dobré ráno, už vidíme začátek Alp a těšíme se na dnešní cestu přes Gross-glockner. Přejet tuto „motorkářskou mekku“ byl dnešní plán. Nasnídáme se, pobalíme věci, většina stihla dokonce i uschnout (teda kromě civilních bot), a vyrážíme pomalu dále. Vydáváme se na již zmíněný Bad Ischl – Bischofshofen – Taxenbach – Gross-glockner. Cesta byla opravdu nádherná. Již od rána projíždíme nádherné úseky s ještě lepšími výhledy na skály, jezera, údolí… prostě paráda. Tahle příroda se nám opravdu líbí, člověk jede pomalu a pořád kouká támhle, támhle, že občas skoro neví, co dříve. Při blížení se k průsmyku míjíme i větší pohoří, na kterých je vidět sníh, což je v létě docela hezký kontrast. Už zbývá k průsmyku opravdu málo a cesta je pořád tak nádherná. Jedeme údolím, kde nás obklopují hory, ať menší či větší a těšíme se nahoru, až vše uvidíme z výšky. Po zaplacení mýtného si dáváme pauzu před výjezdem a fotíme o sto šest. Po pauze nasedáme a vyrážíme nahoru. Jedna zatáčka za druhou a samý krásný výhled. Dojíždíme skupinku aut v čele s autobusem, který do kopce sotva funěl. Řadíme se tedy za ně, jelikož po cestě nejsou moc vhodná místa k předjíždění. Za chvíli ovšem přijde ta horší část dne. Vjíždíme do mraků a najednou všude mlha, déšť a opravdu ošklivo. Nevzdáváme se a pokračujeme. Míjíme „kapličku“ nahoře a na parkovišti zastavujeme. Tam potkáváme pár dalších nadšenců. Po pohledu na teploměr a teplotu 5,2°C uděláme pár fotek, na kterých stejně nic kvůli mlze vidět není, a pomalým tempem pokračujeme dále v dešti. Po opravdu opatrném sjezdu se nacházíme v dalším údolí a počasí se trochu zlepšuje. Pokračujeme tedy dál za vidinou sluníčka, které v dálce bylo vidět. Nakonec se vytouženého sluníčka dočkáme, stavíme a trochu se sušíme. Do Lienzu to už nemáme daleko, tam se ubytujeme a pořádně najíme. Ovšem Lienz byl trochu větší, než jsem čekal, takže se stáčíme na přilehlé vesničky, ale nikde nic. Vracíme se tedy po stejné cestě, po jaké jsme přijeli z Gross-glockneru, neboť jsme si nějaké pensionky pamatovali. Stavíme u hotýlku jménem Islesberger Hof, kde nás ihned ubytují. Je odtud nádherný výhled na hory. Převlékneme se do „civilu“ a jdeme se najíst, poté do krámu, vymyslet plán na další den a spát. Dnešek byl povedený, jen škoda té mlhy a deště. Snad někdy příště to vyjde.

Den třetí
Najeto: 500km
Třetí den naší cesty je tu a tentokráte vyrážíme poměrně brzy oproti předchozím dnům, neboť bychom se měli dostat k Stelvio Pass, poté se stočit k Bibione a dojet k němu co možná nejblíže. Tam se ubytujeme zítra. Počasí nádherné, sluníčko svítí od rána a hnedka se cestuje krásně. Na Stelvio bychom se měli dostat směrem na Bruneck – Bolzano – Merano. Míjíme Italské hranice a po výše zmiňované trase se blížíme k cíli. Vše zatím běželo podle plánu, ale při blížení se k Stelviu se opět zhoršilo počasí. Stavíme a dáváme další „bojovku“. Při pohledu na už ne tak vzdálené vrcholky je jasné, že pokud nechceme opakovat včerejší počasí z Gross-glockneru, nemá cenu dále pokračovat. Dáváme tomu ještě chvíli na rozmyšlenou, koupíme si zatím svačinu (asi nejdražší obložená houska v mém životě), ale počasí spíše čím dál horší. Dobře, stočíme se tedy na Bibione, a kam dnes dorazíme, tam se ubytujeme. Zapínám navigaci, která nás vede na Trento – San Boldo – Portoguaro – Bibione a dávám ji svou veškerou důvěru. Cesta vůbec neubíhá a kilometry se táhnou jak týden před výplatou. Už alespoň neprší a počasí je takové ideální na cestování. Ani vedro, ani zima. Po docela frekventovaných cestách se ocitáme v docela opuštěných místech a já si říkám, kam nás ta navigace vede, že se mi to nějako nezdá a pokud se tady něco rozbije, asi pomoc ani servis jen tak nenajdeme. Naštěstí se nic nestalo. Přijíždíme před tunel se semafory. Čekáme na zelenou a vjíždíme do tunelu, ze kterého když vyjedeme, skoro nám upadla „huba“ z pantů. Nevím, jak to ta navigace udělala, ale asi nám chtěla vynahradit Stelvio, tak nás vedla přes tento úžasný průsmyk. Tři stěny skal, ve kterých byly tunely s „vracečkou“, takže rovinky jsme jeli vždy mimo ně a kochali se výhledem. Zeshora i zespoda to bylo nádherné. Tunely a silnice, která byla po vyjetí z dalšího tunelu „položená“ čím dál níž a níž. Poté následovali ještě další krásné serpentiny, než jsme se dostali do dalšího města. Tímto bych chtěl navigaci poděkovat, i když zpočátku jsem ji proklínal. Po chvíli jsme se podívali před sebe a před námi už byla pouze placka, blížili jsme se k moři. Najednou jakoby úplně jiný svět. Po samých horách a kopcích pouze rovina. Díky průsmyku jsme trochu ožili, ale i nadále se cesta táhla, ovšem do Bibione nezbývalo moc, tak padlo rozhodnutí, že dnes tam dojedeme, i když trochu déle. Nakonec neodbilo ani 7 hodin a byly jsme na místě. Hned na začátku Bibione nám v nějaké agentuře zabookovali hotel. S velkým natěšením jsme se jeli ubytovat, což nakonec nebylo tak lehké. Samé jednosměrky a jedno špatné odbočení, znamenalo značné zdržení, ale dokázali jsme to. Večer už jen procházka na pláž a pravá italská pizza a zmrzlina. Mňam.

Den čtvrtý
Dnes bude odpočinkový den, motorka si odpočine, naše zadky taky a užijeme si u moře na pláži. Ráno se jdeme projít k majáku, který podle mapy nevypadal vůbec daleko, ale nakonec výlet s pohledem na ústí řeky zabral celé dopoledne. Nevadí, po cestě na hotel pro plavky dáme pár zmrzlin (jsou fakt výborný) a jdeme se slunit a koupat. Počasí hezké, moře relativně teplé, není nač si stěžovat. Odběhneme si pouze na oběd a zase na pláž. Po odpoledni stráveném na pláži jsme se opět vydali do centra koupit nějaké suvenýry na památku a najíst se něčeho dobrého. S nádhernými zážitky jdeme spát, zítra nás čeká dlouhá cesta domů.

Den pátý:
Najeto: 600km
Dobré ráno, no dobré, vůbec se nám odsud nechce, ale co naděláme. Peněženka není bohužel bezedná a ubytování v Bibione nepatří zrovna mezi nejlevnější. Trasa je jasná – co nejrychlejší, takže po dálnici. Hned po vyjetí z Bibione nás ale čeká nekonečná kolona aut, ve které nejdřív čekáme, ale poté co nás míjí pár Italů na skútrech, se vydáváme také kolonu pomalu objíždět, jinak bychom tu ztvrdli strašně dlouho. Projíždíme mýtnicí, kolona žádná a my jedeme dál a dál. Po cestě nás nejvíce zdrželo tankování, neboť ty fronty byly neskutečné. Snad více jak hodinu času jsme čekali na stojan. Cesta ubíhala relativně rychle, krajina opět nádherná, hlavně v Rakousku a počasí sem tam zazlobilo. Říkáme si, že by bylo dobré dostat se aspoň do Gmündenu, kde jsme spali první den. Kousek před jezery za Salzburgem nás ale stihla průtrž mračen. Asi nejprudší déšť za celou cestu. V tom se nedá jet, stavíme a čekáme, co bude dál. Přijíždí Češi v autě, se kterými se dáváme do řeči. Dáváme si kafe, čaj, a počasí se snad pomalu umoudřuje. Déšť trochu ustal, i když trochu pořád kape. Pokud ale dneska chceme někam dojet, musíme v poprchávání vyrazit, což se nakonec ukázalo jako dobrý nápad, neboť ani ne za 5km svítilo krásně sluníčko. Blížíme se k odbočce na Gmünden, a za jízdy se domlouváme, že energii máme a pojedeme ještě kousek dál, ideálně do ČR. U Linzu sjíždíme z dálnice kvůli tankování a pokračujeme přes okresky do České Republiky. Tak jsme se zase vrátili do té naší zemičky. Pokračujeme po stejné cestě, po jaké jsme přijeli. Před Budějovicemi stavíme na večeři, která se docela protáhla, takže si domlouváme rovnou ubytování, nemá cenu se přetahovat.

Den šestý
Najeto: 300km
Poslední den, teď už se snad nic nestane a dojedeme zdraví. Po cestě jsme chtěli navštívit ZOO v Protivíně, což nakonec nevyšlo. Jedeme tedy kolem Temelína a směrem na Tábor se vracíme opět na hlavní tah na Prahu. Zbývá posledních několik desítek kilometrů a zadky bolí čím dál více a více. Dáváme proto ještě asi 2 pauzy a za krásného počasí míjíme Boleslav, Turnov. Za Paceřicemi opět začalo pršet, a tak posledních pár kilometrů dojíždíme v dešti. Konečně doma, zdraví, plní krásných zážitků a už teď se těšíme na příští rok!

Celkem jsme za 5 dní cestování najeli asi 2100km, motorka jela bez poruchy a i jí patří velký dík, navíc i za krásnou spotřebu asi 3,8l/100km s „plnou“ náloží. I když dvěstěpadesátka, je to motorka nečekaných věcí.