Honda CB 125 (1998)

Tak jsem asi po 2-3 měsících zase vytáhla tu svou dvácu...potřebovala jsem jen dojet 15km do města na nákup. Po tom co mi neznámý pachatel motku vytunil, jsem jí trochu dala dohromady...plasty sem nechala být. Jsem ráda, že zas bez problému jezdí.
Nejdřív nechtěla chytnout na el. startér, tak jsem párkrát protočila motor nakopávačkou ať mi to natahá benzín a pak hned krásně chytla.
Byl to nezvyk, sednout si zase na něco menšího s jinýma řídítkama a menší nádrží...taky jsem si všimla, že mám olej na levé vidlici...hm,že by těsnění tlumiče v háji? a taky, že jo, v první levotočivé zatáčce s ostrým úhlem jsem to naklopila jak jsem zvyklá a vono si to jelo skoro pořád rovně...se smrtí v očích jsem to tak tak vybrala kolem pangejtu a před další zatáčkou řádně zpomalila. Každou levotočivou zatáčku jsem projížděla skoro na kolínko, aby to točilo tak, jak jsem potřebovala. Cestou tam jsem jen kroutila hlavou, jak jsem na tom mohla dvě sezony jezdit...vibrace v řídítkách, klepání budíků, zvuk rozzuřené sekačky... Zastavila jsem se na benzínce dofouknout gumy. Objevilo se tam pár borců na silnějších mašinách a mě při pohledu na mou dvácu hřál alespoň pocit, že mám doma v garáži pětikilo. Ovšem ten správný pocit přišel po nastartování a rozeznění se mého děravého výfuku po okolí benzínky (a dalších cca 2km) ) ...takovou pozornost a zájem vzbudí málokdo! Zpátky už jsem jela s úsměvem od ucha k uchu a za zdravení všech choppristů v okolí! Když jsem pak ukládala Hondičku k spánku, říkala jsem si, jak strašně fajn by bylo, kdyby to podle toho zvuku i tak táhlo nebo kdyby ten zvuk měla moje Kawa!
Za 14dní mi končí technická, tak se výfuk bude muset vyvařit a motorka půjde asi k tatíkovi na vození těch rohlíků/lahváčů?