Jawa 350/640 (1995)

Kdo nemůže najít čas na motorku, ten špatně hledá...
VAROVÁNÍ - následující řádky mohou popisovat ojedinělé případy, kdy dochází k porušování zákonů České Republiky! V žádném případě se nepokoušejte napodobit účastníky, pokud se nechcete vystavit riziku trestního stíhání!

Času je žalostně málo, a přesto jsme zorganizovali dvoudenní vyjížďku - chvílemi spíš noční, ale o to zajímavější.
Večer po šichtě jsem absolvoval zrychlený přesun k Penálovi, se kterým jsme pak pokračovali za kamarádem Karlem do Hradiště. Ten už stál připravený se svářečkou v ruce, a než bys řekl "Jawa", ulomený držák nosiče na Endyru byl opět pevně na svém místě. Pomalu začal padat soumrak, tak jsme si nedali ani nabízenou kávu a upalovali přes hory, doly a Radechovské skalky do Mašťova. Místy jsem podezíral Penála, že jedeme podle rovné čáry na mapě - kdybych už měl na motorce řídítka z Trampa, možná bych měl někde problém projet a nejednou motor táhle zavyl, když zadní kolo ztratilo kontakt s pevnou zemí (zcela záměrně nepíšu s "vozovkou", abych k tomu všemu ještě nebyl označen za lháře). Posezení na skalkách byla tentokrát rychlovka, ale ještě jsme se stačili podívat na starý židovský hřbitov úplně zarostlý trním a bejlím. Nejsmutnější hřbitov, jaký jsem kdy viděl. To už soumrak vystřídala tma, v Mašťově přímo černočerná.
Teď už společně s Koumesem vyrážíme k Berounce. Jedeme hodně zvolna, už nikam nespěcháme a navíc předjíždíme spostu kombajnů. Malinko se zdržíme i jawením, ale to jen tak pro pocit, abychom si to pořádně užili. Výměna kondenzátoru i prasklé pojistky jsou dílem okamžiku a nás už teď lehce znervózňují jen blesky, které osvětlují daleké široké okolí. Do podhradí Libštejna na břehu Berounky ale přijíždíme za sucha, bouřka s průtrží mračen se spustí teprve ve chvíli, kdy jsme ubytovaní ve vojenském stanu renovátorů hradu.
Probouzím se zdaleka ze všech nejdřív, a tak si v klidu prohlížím hrad, rozvodněnou Berounku a zdravím se s okolojdoucím mlokem skvrnitým. Když se začínají zvolna probouzet i ostatní, loučíme se, děkujeme za pohostinství (jen symbolicky odpracované)a s Penálem vyjíždíme do Kublova na vrch Velíz. Tady vedle kostela a hřbitova, na ruinách benediktínského kláštera vypáleného husity, čekáme na Hanse. S ním pak konzultujeme další směr naší cesty, ale jak jsem předeslal už v úvodu, času je opravdu málo a tak vítězí směr západní.
Ve Všehrdech nám cestu zpestří vosa atakující s nasazením vlastního života Penála, ale jinak jedeme co silnice dovolí. Rychlost občas není velká, noční bouřka tady nadělala paseku a na asfaltu je to pořád znát, a tak do Žihle přijíždíme až po druhé hodině odpolední. Tady s přáním dobré chuti nechávám kluky zapadnout do hospůdky na oběd a pokračuju bez přerušení domů, abych se stihnul připravit na noční šichtu. Zdrží mě jen vynucené tankování.
Mezi dvěma směnami jsem tak stihnul opravu motorky, několikero opravdu divoké enduro, návštěvu vyhlídky na skalách, dvou hřbitovů, kostela i kláštera, přespání na hradě s ranní prohlídkou a vyjížďku se třemi kamarády. A pak že to nejde!