Honda CBF 250 (2005)

Prodloužený víkend přímo lákal k projížďce.
Původně nás mělo jet více, ale sousedka bere ATB a necítila se úplně fit a její manžel musel do práce, a tak jsme vyrazili s manželem sami. Pavlo moc moc moc děkuji za hlídání Korinky - bez Tebe bychom nikam jet nemohli!!!
Na dotaz kam jedeme mi manžel jako vždy řekl jen ať jedu tam a tam a že mě pak předjede a já pojedu za ním. No takže jsem věděla zase prd...
Tak si to tak jedu a jedu a už jsme ujeli víc jak 25km a koukám manžel mě předjíždí - říkám si hurá, konečně začne zábava. No a jedeme a jedeme cestou necestou ( to teď přeháním - cesty byly fakt super ) a najednou koukám a my najíždíme na dálnici. No řeknu Vám pěknej vopruz ta dálnice... foukalo na mě jako blázen a tak jsem se Dráčka držela jako klíště, aby mě to nesfouklo nadobro
Minuli jsme Ml.Boleslav a jedeme pořád dál. To jsem už fakt netušila kam že to míříme, ale až na ten vopruz na dálnici to bylo super a tak jsem seděla a jela. Dojeli jsme až do Liberce a už v dálce, než jsme sjížděli z dálnice, mě napadlo kam že nás to asi motky vedou... známá stavba, ale pořád se mi nechtělo veřit tomu, že by manžel naplánoval výlet takhle poměrně daleko ( pro mě daleko, pro někoho za rohem, ale to víte moje zkušenosti jsou pořád téměř na nule...)
Komu napověděl Liberec hádá správně - náš výlet byl na Ještěd. Nevěděli jsme na jaké parkoviště se upíchneme a nakonec jsme se rozhodli, že vyjedeme až nahoru. To jsme ale ještě netušili, že cesta je velmi úzká, štěrková a ve velmi špatném stavu, no a ty davy lidí to si nedokážete představit. No jak jsem byla ráda, že jsme už nahoře a že už jen zaparkujeme a je to. No jo no řeknete si - no problem - ale to by na zemi nesměly být obrovské kameny a k parkovišti by to nesmělo být cca metr na šířku... maník od lístků na parkoviště mne sice uklidňoval, že je to dost široké a že to dám, ale já z toho moc dobrý pocit neměla. Začala jsem proklínat svoji výšku a nadávat ( v dobrém ) manželovi co že to jako vybral za parking. Ale hurá jakž takž jsem to k radosti dalších přihlížejících motorkářů zvládla a byla jsem ráda, že stojím... Trošku trapas ale nevadí, každý se to jednou naučit musí
Ten rozhled za to doopravdy stál a i když mi byla docela zima určitě nelituji, že jsme si takhle vyjeli. Jen při pomyšlení na cestu zpět jsem měla strach, abych na tom štěrku někoho nesmetla, nebo abych to nedej bože nepoložila. Chuť k jídlu jsem si tím ale nenechala rozhodně zkazit!!!
Z parkoviště mi vyjel manžel a cestu dolů po úzké klikatici jsem sjela na neutrál s nohou na zadní brzdě a i když jsme potkali v protisměru auto vše dopadlo na jedničku.
Domů jsme to vzali přes Mimoň a Doksy a jediné co mi vadilo byl velký provoz, ale s tím se dalo v pondělí v 17hod večer počítat.
Dokonce jsem si i vysloužila pochvalu od manžela - prý jsem pár zatáček naklopila tak, že i on musel brzdit, ale já je projela bez váhání. Prostě si začínám být víc jistá a dělá mi to radost!!! Dráček se fakt skvěle ovládá, jen mě mrzí, že nemá víc koníků při předjíždění...
Shrnuto a podtrženo - pondělí bylo super a jen doufám, že počasí ještě chvíli vydrží a my si budeme moct zase někam vyrazit! Najeto 270km