Honda CBF 250 (2005)

Dnes 6.9.2009 bylo poměrně hezky a tak jsme se s manželem rozhodli udělat si hezkou projížďku.
Vyrazili jsme od nás z Baště a jeli schválně cestičkama necestičkama, abych měla možnost zdokonalit svůj "um" nebo spíše "neum" v zatáčkách. Je pravda, že některé se mi dařilo klopit dobře, nebo alespoň jsem z nich měla dobrý pocit a některé se mi nevedly a za mnou se tvořila kolona no jo no jsem prostě až moooc opatrná a někdy to podle slov manžela až přeháním a tím, že jedu pomalu mi v tak malé rychlosti víc hrozí pád. Já ale prostě nejsem schopná nasypat se někam, kde to neznám, rychlostí, která se mi nezdá, abych upostřed zatáčky zjistila, že to nedám a co pak s tim?... Malinko jsme si zajeli protože manžel trošku bloudil, ale nevadí bylo to hezké bloudění a k Mácháči jsme dojeli po ujetých 97km.
Tam jsme chvíli počkali na sousedy, kteří měli v side caru naše dítko - jak jinak - přece si vlastní dítko nevystřelím na Mars jen pro to, že se chci projet, a poté si spolu dali dobrý obídek ( no spíše brzkou večeři ) a hurá na cestu domů.
Začali se nad námi honit mraky a i malinko sprchlo a tak soused zahlásil, že nazpět se pofrčí. Říkala jsem si no s tím Gold Wingem a side car moc nepofrčí, ale i tak se mu podařilo v pohodě mi ujet. Je fakt, že na rovince jsem se i rozjela - dala jsem 110km/hod, což je na mě už docela rychlost, ale v zatáčkách to byla hrůza... prostě mám co trénovat.
Domů jsme se dostali včas a v pořádku a dokonce jsem to tentokrát ani nepoložila a tak jsem prostě spokojená, i když sámo vím, že motorkářka ze mě ješte fakt není a dlouho nebude!
Nicméně jsem ujeli 158km bez nehody a z projížďky mám dobrý pocit a jsem plná euforie a o to tu přeci jde - ne?
Tak zase příště ahoj!!!