Honda CBF 250 (2005)

Dnes 23.8. se nám naplnil den "D" a my vyrazili na naší první projižďku. Když počítám i naše dvě děti tak nás bylo dohromady 6. Manžel na své Hondě CBF5OO já na "Dráčkovi" ( Honda CBF 250 ) sousedka na své Kawasaki ER6f a sousedky manžel na Gold Wingu v jehož side car seděli naše dětičky řádně v sedačkách a připoutány s helmičkama na hlavách.
Bylo krásně a tak jsme se kolem 16hod sbalili a vyrazili na projížďku do okolí našeho bydliště. Soused s dětma jel jako první a určoval tempo, ale už dopředu jsme si ujasnili, že víc jak 80km se nejede a to mě jako naprosté začátečnici úplně vyhovovalo.
Můj začátek byl velmi nejistý, měla jsem za to, že když jedu 40km/hod tak že se řítím nehoráznou rychlostí, ale jak km ubíhaly, tak to bylo malinko lehčí. No a pak nastal zlom... zajížděli jsme k restauraci, abychom sebe a děti občerstvili, ale co čert nechtěl tak k restauraci vedla velmi prudká vracečka doleva z kopečka. Když jsem to viděla tak jsem si říkala "no nazdar to nedám" a také že jsem to nedala. Najela jsem si sice dobře ale pak jsem se asi lekla toho jak to klesá a nabyla jsem dojmu, že to nevyberu a že se řítím moc rychle a jak to tak bývá v téměř nulové rychlosti jsem si motku lehce sesunula k zemi. Držela jsem ji co nejdéle to šlo, ale nakonec jsme na zemi skončily obě. Samozřejmě, že to všichni z hospůdky viděli a pán z plechovky před kterým jsem se tak hezky složila a zablokovala křižovatku mi to šel pomoct zvednout a popojet. Motka nešla nastartovat, já byla vyklepaná a naštvaná a cítila jsem se dostatečně trapně! No nic stalo se. Manžel zaparkoval svoji sousedka moji a šli jsme si dát kafíčko. Nikdo se v tom zbytečně nebabral - asi poznali, že je mi fakt hrozně...
Zpáteční cesta proběhla už v pohodě, některé zatáčky mě fakt bavily, z jiných jsem měla respekt a tak jsem podřazovala jak divá, ale celkově jsem hrdá na to, že jsem svoji první jízdu bez bublajícího instruktora za zády až na ten pád jakž takž zvládla!!!
Ujeli jsme dohromady jen 48km ale na první projížďku jsem plná dojmů jak kdybych dojela až do Alp.
Těším se na další najeté km ( doufám , že to už nesesunu ...)
Pa příště