One Ride 2024: Cesta do středu země

„One Mission, One World, One Ride”, to je heslo výjimečné akce, která se poprvé konala už v roce 2011 za účelem spojení majitelů motocyklů Royal Enfield po celém světě. Myšlenka je to jednoznačně ušlechtilá, ačkoliv je nutno dodat, že je zde cítit i jistý marketingový záměr. Ruku na srdce, když prodáváte motorky nebo cokoli jiného, neděláte to proto, že chcete rozsévat po celém světě dobro a mír, ale chcete dělat byznys. Na druhou stranu i ten byznys se dá dělat srdcem a vždycky záleží na tom, kdo se takové příležitosti chopí. Jedním z takových míst, kde se One Ride každoročně odehrává a odkud nikdy neodjíždím s tím, že příště už mě sem nikdo nedostaneje, je Motobikes v Bylanech. Pokud to máte do Bylan přeci jen trochu z ruky nezoufejte. One Ride totiž pořádají každoročně všechna dealerství značky Royal Enfield po celé republice. Tudíž si můžete příště zvolit to, které je vašemu bydlišti nebo srdci nejbližší a užít si kouzlo indické klasiky. Každopádně když mi minulý týden v mobilu cinkla upomínka, že se z Bylan (které mám nejblíže já) pojede v neděli 22. září 2024 další ročník One Ride, moc dlouho jsem neváhal. V půl desáté jsem byl tedy před prodejnou, proběhla klasická registrace a pak čerstvý koláč a kafe na zahřátí. Co si budeme, podzim právě v neděli už vstoupil do dveří a rána i meze už jsou chladné, takže to kafčo celkem bodlo. Kdybych věděl, jaké bude připravené pohoštění, asi bych se ráno doma nepřežral smaženými vajíčky. Po registraci, sváče a lehkém pokecu jsme mohli směle vyrazit vstříc dobrodružství. I letošní vyjížďka byla velice povedená, k čemuž dopomohlo ideální počasí. Kluci musí mít asi smlouvu se samotným Satanášem. Trefit na vyjížďku ideální slunečné počasí kolem dvaceti stupňů Celsia, když ještě před pár dny byly všude brutální povodně, to je teda super náhoda. A to jsem ještě netušil, že nebyla poslední.

Trasa letošního tripu byla zvolena znamenitě po zakroucených šoustkách Vysočiny. Sakra, občas se nám v redakci stává, že jsme absolutně bezradní, v jakých zatáčkách nafotíme testy motocyklů. V tu chvíli nám přijde, že jsme ty naše oblíbená místa protočili za sezónu 150krát. Tak hoši, tady by to šlo, kdyby to tedy z logistického hlediska nebylo tak z ruky. Místa zastávek mi ze začátku přišla trochu morbidní. Prvním „checkpointem” bylo místo, kde údajně padl Jan Žižka z Trocnova. Když jsme při druhé zastávce zastavili nedaleko hrobu spisovatele Jaroslava Haška, říkal jsem si, jaká márnice nás asi čeká do třetice. Naštěstí se vše v dobré obrátilo a hromadná fotka na nádvoří hradu Lipnice byla příjemným zpestřením.

Poslední zastávkou byla obec Číhošť, kde geometři vypočítali střed naší malebné zemičky v srdci Evropy. A zde mne čekalo asi to největší překvapení zájezdu. Aby mi cesta hezky ubíhala, pustil jsem si v Bylanech do interkomu Cardo Packtalk Edge v helmě, který letos testujeme, moji oblíbenou skupinu Wohnout, a ta mi ty emoce hezky propojila. Motorky, slunce, vysočinské zatáčky, vyhlídky, bublání výfuků, to vše spojené pořádnou muzikou na pozadí. Může to být ještě lepší? Kupodivu může! Jak si tak s ostatními lelkuju u středu země, najednou si to připrdká na Classicu maník, sundá helmu a on je to Matěj Homola. WTF! Jako člověk, podle kterého jsem se učil své první akordy na ukulele a právě jsem ho asi dvě hodiny poslouchal v helmě, si to přihasí zrovna sem? No jasně, že jsem si došel „na vidláka” pro fotečku pouhou pro rodinu.

Jelikož už bylo poměrně dost hodin, rozhodli pořadatelé, že je nejvyšší čas se vrátit na základnu do Bylan, kde jsme ještě pokecali o motorkách včetně Matěje. Kdo z vás to nevěděl, tak kromě toho, že to je geniální muzikant, tak to je taky velký motorkář, dobrodruh a cestovatel. Pevně věřím, že si ho Vláďa zase někdy posadí na naší červenou tandemovou gaučouvku, protože tenhle chlapík má co vyprávět. Taky byla možnost zkouknout nový model Royal Enfield Guerrilla 450, který vychází z nového Himalayana. Nechci spoilerovat, ale na jeho test se vážně těšte!

Jestli něco jako společensky založený člověk u akcí podobného rázu oceňuji, pak je to fakt, že se na ně povětšinou sjíždí ta samá grupa lidí. Takže pokud se jich účastníte pravidelně, utvoříte si na nich časem další okruh lidí, se kterými si máte co říct a které během roku nepotkáte nikde jinde než tam. A to je právě ten lidský přesah, který původně čistě marketingový projekt může mít, když se ho chopí ti správní lidé, a za tu pohodu, atmosféru a lidskost bych chtěl pořadatelům i všem zúčastněným poděkovat. Tak třeba za rok zase na viděnou…

Informace o redaktorovi

Roman Bureš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE