Dvojité ZLO : Husqvarna SM 610 i.e. / Husaberg FS 570

Z desek se čoudí a na kotouči by se daly smažit řízky, přední lepidlo zahryzlý do asfaltu a zadní směšně kvičí v marný snaze získat nějakou přilnavost. Tohle není vůbec dobrý, ten vingl se blíží ....vsky rychle! Ždímeš brzdy do posledního okamžiku, skopáváš kvalty kadencí ruskýho kulometu a zoufale zlomíš mašinu pod sebe. Žádný vysedání a podobný fígle, sedíš jak na hajzlu a zbytky duševní kapacity vkládáš do boje s rozpáleným asfaltem. Buď to vyjde, nebo se skamarádíš se slečnou kukuřicí, a kámoš, cos ho vzal na brzdy, se ti bude ještě tejden řepit. Ani nevíš jak, jsi z toho venku a rveš za plyn jak smyslů zbavenej.
Máš na háku, že nesedláš dvěstěkoňovou zrůdu, tohle je čirá esence zábavy na dvou kolech. Tlemíš se do helmy s výrazem vylískanýho magora, láduješ kvalty a zálibně vyhlížíš esíčko na obzoru. Vohluchlý veverky padaj ze stromů a houbaři vyděšený zvukem bitevního vrtulníku házej placáky do přilehlýho rybníčku...
Vítej ve světě zábavy, vítej ve světě SUPERMOTARD!Někdo by mohl snahu, postavit vedle sebe deset let starej civilní motard a asi to nejlepší, co lze legálně provozovat na silnici, považovat za troufalost, jenže tady úplně náhodou stojej vedle sebe a byl by hřích, nedat jim pořádně pokouřit.

První jde na řadu HUSQVARNA SM 610 i.e.
142 kg / 49 k
Drobná štíhlá motorka, kvalitní komponenty, a to všechno dal dohromady výrobce, co ve své době v motardech udával směr. Žádnej rozpočtovej šunt, pouze značkovej hárdwér...
Prvních pár metrů naznačuje, že s tímhle jednohrnkem nuda nebude. Motor má správný sportovní šmrnc a společně s krátkými kvalty žene Husku vpřed. To je dokreslováno parádním zvukem, zřejmě nejlépe znějícího sériového výfuku, jaký kdy byl na jednobuch namontován. Samozřejmě se bavíme o motoru, na který nemusíme sáhnout celých 5000 kilometrů a to si vybírá svou daň, ve stodvaceti zvadne a na maximálku se už jen dotáčí, jenže síla tohoto strojku leží jinde.

Brzdy jsou famózní, tak jak se na motarda patří a obstojí i na okruhu. Zákus, dávkovatelnost i výdrž, to vše v balíčku od Bremba, propojeno opletenou hadicí. Kdo se chce naučit po předním, nemusí nic řešit a laborovat.
Podvozek dodali specialisti od Marzocchi a Sachsu a dostat jej na limit vyžaduje řádně vylízanou kedlubnu. Společně s tuhým rámem tvoří neprůstřelnou kombinaci. Tady jednoznačně platí, že podvozek je rychlejší než motor. Povedená geometrie zaručuje hravou ovladatelnost, spojenou s neochvějnou jistotou a stabilitou.
Jako celek působí Huska dotaženě a mít deset koní navrch, je dokonalá..

Sesedám a pomocí dvojitýho Nelsona loudím klíčky z majitele Berga. Statečně odolává a až v posledním tažení ukazuje třesoucím se prstem kamsi k řidítkům. Aha, vono to žádný klíčky nemá...

Přede mnou stojí koncentrovaný zlo: Husaberg FS 570
117 kg / 60-70 k
Ono je to vlastně FE 570, překopaný na motarda,ale to je jedno. Už na stojánku budí respekt, obzvláště v těhle válečných barvách.
Marzocchi, WP, rejsová SM kejvačka od Sutera, Magura, antihop a podobný laskominky. Tak jak je, se může z fleku postavit na start republiky a pokud dojede na chvostu, nebude to limitem stroje, ale levých paciček pilota...

První nadlábnutí a okna z celý ulice chtěj vyskočit z rámů. Do pěti vteřin je u mě první důchodce a řeže mě holí po hřbetě. Rychle pryč!
Po pár metrech si srovnávám dojmy. Motor snad nemá žádný setrvačný hmoty, při vrknutí skáče otáčkama bez jakýhokoli odporu. Ovladatelnost je neskutečná, jako bych seděl na svým karbonovým horáku. Co z toho má na svědomí geometrie, co o 25 kg nižší váha a co sliky se špičatým profilem, si netroufám odhadnout..
Konečně rovinka, ukaž co umíš pekelnej démone! Troják a gááááz!
Přední kolo opouští asfalt a mocnej tah tlačí bajk vpřed, střední otáčky jsou fakt mohutný. Jako by motor dával víc, než otáčím plynem. Držím ji dál a čekám výkonovou špičku, grandiózní finále, co mi vytrhne ruce z ramen. Kdepak, motor nahoře pomalu uvadá a je čas přeřadit. To není chyba, dělá přesně to, na co byl postaven, katapultáž z utažených vinglů. Prostě jednoválec, zapomeňte na nahánění supersportů na rovinkách...
Brzdy taky parádní, ale oproti Husce žádnej velkej rozdíl, tady je to plichta.
Mašinu bych specifikoval jedním slovem: závoďák... To vyjadřuje vše, se všemi klady i zápory.

Co říká majitel Berga na Husqvarnu:
„Hele, na okruhu těmhle motorkám říkáme autobus. Jenže jak jsem se na tom svezl, tak musím uznat, že to fakt funguje. Jasně, kila jsou znát a motor nemá tu šťávu, ale třeba brzdy mě vyloženě potěšily. Na lítání po silnicích ideální, vobuješ lepidla a budeš se bavit jak král!
No nic, jdu na Bergu vyměnit volej a seřídit ventily..."
Když otevírá golu, jen tak pro sebe zamumlá: „Zrcátka....se vosypu....na motyce....kdo todle vymyslel....málem jsem si vo ten nesmysl v zatáčce vypíchl voko,“ narazí vořech na ráčnu, „až se nebude dívat, tak mu je ukopnu!“

Co říká majitel Husqvarny na Husaberga:
„Dvě věci: ovladatelnost a motor. Na okruhu to musí bejt paráda. Ten dáblík ti sedí na rameni a furt tě ponouká. Vždycky budeš v tomhle soužití tím slabším článkem, limit mašiny budeš hledat roky. Skvělá hračka, jenže...
Na delší vyjížďky to fakt není a furt se v tom hrabeš, a to mi za to nestojí. Kdo ale bydlí u okruhu a chce jezdit strašnou palbu, neudělá chybu a bude chrochtat blahem."
Následuje chvilka ukrutných myšlenkových pochodů: „Nevidím kolik jedu, nevím kolik to točí, nevidím za sebe a z krku mám vánočku, nemám kam dát krabičku gum, když na tuhle libovici zbalím nějaký roští...A vůbec, stejně bych ji neměl kam posadit...“
Po chvilce zmaru mu koutky povyjedou nahoru a boží pravda vypluje na povrch:
„Kašlat na to, jede to jak prase!“

Svět motárdů je neskutečně přitažlivý. Pro lidi zhnusené stavem silnic a hustotou provozu jako stvořený. Pro lidi co se chtěj bavit. Zároveň to jsou ty nejnepraktičtější motorky na světě, mimo zábavy se k ničemu jinému nehodí.
Jenže o tom to je. Vylezeš zdrchanej z roboty a ta hodinka za řidítky tě nastartuje na celej tejden.
Nic neřešíš.

Ty,
mašina,
a rozpálenej asfalt...

Informace o redaktorovi

Tomáš Lustyk - (Odebírat články autora)

Hlasování