VacBag - a je to v suchu!
Text: Jarda Ducháček , Filip Tichý | Zveřejněno: 1.11.2006 | Zobrazeno: 22 584x
Při testu igelitového pytle s odsáváním vlhkosti VacBag jsem si připadal jako Horst Fuchs z Teleshopingu: "....a vidíte, stačí snadno nasunout vysavač a speciální plastegenový VacBag, při jehož výrobě byly použity technologie používané v amerických raketoplánech, perfektně přilne na povrch a zaručí ochranu povrchu na dva tisíce let. Pokud si zboží objednáte do dvou hodin od tohoto vysílání, získáte v ceně praktický motouz již za X tisíc devětsetdavadesáttřikorun..."
Ale teď vážně - o čem je řeč? Většina z nás nemá možnost uložit mašinu na zimu do suché místnosti se stálou teplotou neklesající pod bod mrazu. Údělem velké části motorek jsou tak promrzlé garáže, stodoly či přístavky. Tam všude bývá v sychravém počasí hnusné vlhko a dochází ke kolísání teplot podle počasí a s tím související srážení vlhkosti. Co s tím?
Zkrácený popis řešení: VacBag je hlavně obrovský igelitový pytel ze zesíleného materiálu o rozměrech přibližně 2 x 4 metry (při vyrovnání na podlahu). Mašinu zaparkujete do pytle, přidáte k ní pytlík s látkou absorbující vlhkost ze vzduchu a na řidítko pověsíte vlhkoměr. Pak vysavačem vycucnete přebytečný vzduch a na jaře si vybalíte motorku bez stopy rezu.
Tolik teorie. Musím přiznat, že už předem ve mě hlodaly některé pochybnosti. Nápad to asi není špatný, ale ta cena? Igelitový pytel za patnáct stovek, to mi zkrátka přišlo nějak moc. Copak by to nešlo pořídit s nějakou plachtou z OBI a lepicí páskou za polovinu? No, uvidíme při testu.
Takže motorka je připravená, čistá - pozor, nesmíte ji mýt těsně před uložením, musí být perfektně suchá. Vyndat baterku, doplnit nádrž, promazat co má být promazáno. Na podlahu si připravíme pruh starého koberce, to aby se igelit neprošoupal o betonovou podlahu. Motorka je na hlavním stojanu, nasuneme pytel na zadek, motorku shodíme ze stojanu, nahrneme pytel až k přednímu kolu a opatrně ji zase (už napůl uvnitř pytle) postavíme na hlavní stojan podložený prkénkem. To je asi nejproblematičtější fáze, protože nahrnout si celý pytel mezi kola a ještě postavit mašinu na stojánek na prkénko, když je všude kolem hromada igelitu, který nesmíte protrhnout... Do toho se sami snad ani nepouštějte, určitě je dobré to dělat se silným pomocníkem, který v nouzi popadne zadní madlo a zvedne zadek mašiny. Uf, povedlo se, teď už jen převáhnutím na stojanu nadzvednout předek a vytahat zbytek pytle... a je to v pytli.
Nastupuje další fáze - nahrnout celý otevřený okraj pytle do jednoho chumlu, na který se nasadí stahovací řemínek. Ale pozor, ještě neutahovat, teď přijde hlavní trik: dovnitř zastrčíme hadici vysavače a vycucneme vzduch. Z neforemné haldy igelitu okolo motorky je rázem napnutý film přesně kopírující obrysy mašiny. Honem vytáhnout hadici vysavače a utáhnout plastový řemínek a hotovo. Prý je dobré se nesnažit o totální vycucnutí - mohli byste o nějaký ostrý výčnělek protrhnout igelit a navíc, on se pytel po několika minutách zase malinko roztáhne, protože úplně utěsnit hrdlo pytle je skoro nemožné, však je tam nahrnuto přes 2 metry okraje igelitu. To ale prý nevadí, s nějakým zbývajícím vzduchem se samozřejmě počítá.
Jaký bude výsledek, uvidíme na jaře. Ale už teď musím konstatovat, že ona ta cena zas tak úplně přehnaná není. K zabalení je nutné použít hodně silný materiál a po úporném boji pytlem (a to ještě byl docela chytře tvarovaný) už si nemyslím, že bych dokázal něco podobného spáchat za poloviční cenu pomocí plachty a lepicí pásky - tedy tak, aby to nepropouštělo vzduch a vlhkost. Nemluvě o tom, že sehnat kilo absorpčního materiálu také není tak jednoduché. Je samozřejmé, že si VacBag někdo jen těžko pořídí k uložení pionýra o celkové ceně tři tisíce. Ale pokud musíte mašinu, za kterou jste dali přes sto tisíc, dávat na zimu do mizerně větrané garáže nebo dokonce vlhkého sklepa, možná vám investice patnáctset kaček nepřijde jako nesmysl.
Zkrácený popis řešení: VacBag je hlavně obrovský igelitový pytel ze zesíleného materiálu o rozměrech přibližně 2 x 4 metry (při vyrovnání na podlahu). Mašinu zaparkujete do pytle, přidáte k ní pytlík s látkou absorbující vlhkost ze vzduchu a na řidítko pověsíte vlhkoměr. Pak vysavačem vycucnete přebytečný vzduch a na jaře si vybalíte motorku bez stopy rezu.
Tolik teorie. Musím přiznat, že už předem ve mě hlodaly některé pochybnosti. Nápad to asi není špatný, ale ta cena? Igelitový pytel za patnáct stovek, to mi zkrátka přišlo nějak moc. Copak by to nešlo pořídit s nějakou plachtou z OBI a lepicí páskou za polovinu? No, uvidíme při testu.
Takže motorka je připravená, čistá - pozor, nesmíte ji mýt těsně před uložením, musí být perfektně suchá. Vyndat baterku, doplnit nádrž, promazat co má být promazáno. Na podlahu si připravíme pruh starého koberce, to aby se igelit neprošoupal o betonovou podlahu. Motorka je na hlavním stojanu, nasuneme pytel na zadek, motorku shodíme ze stojanu, nahrneme pytel až k přednímu kolu a opatrně ji zase (už napůl uvnitř pytle) postavíme na hlavní stojan podložený prkénkem. To je asi nejproblematičtější fáze, protože nahrnout si celý pytel mezi kola a ještě postavit mašinu na stojánek na prkénko, když je všude kolem hromada igelitu, který nesmíte protrhnout... Do toho se sami snad ani nepouštějte, určitě je dobré to dělat se silným pomocníkem, který v nouzi popadne zadní madlo a zvedne zadek mašiny. Uf, povedlo se, teď už jen převáhnutím na stojanu nadzvednout předek a vytahat zbytek pytle... a je to v pytli.
Nastupuje další fáze - nahrnout celý otevřený okraj pytle do jednoho chumlu, na který se nasadí stahovací řemínek. Ale pozor, ještě neutahovat, teď přijde hlavní trik: dovnitř zastrčíme hadici vysavače a vycucneme vzduch. Z neforemné haldy igelitu okolo motorky je rázem napnutý film přesně kopírující obrysy mašiny. Honem vytáhnout hadici vysavače a utáhnout plastový řemínek a hotovo. Prý je dobré se nesnažit o totální vycucnutí - mohli byste o nějaký ostrý výčnělek protrhnout igelit a navíc, on se pytel po několika minutách zase malinko roztáhne, protože úplně utěsnit hrdlo pytle je skoro nemožné, však je tam nahrnuto přes 2 metry okraje igelitu. To ale prý nevadí, s nějakým zbývajícím vzduchem se samozřejmě počítá.
Jaký bude výsledek, uvidíme na jaře. Ale už teď musím konstatovat, že ona ta cena zas tak úplně přehnaná není. K zabalení je nutné použít hodně silný materiál a po úporném boji pytlem (a to ještě byl docela chytře tvarovaný) už si nemyslím, že bych dokázal něco podobného spáchat za poloviční cenu pomocí plachty a lepicí pásky - tedy tak, aby to nepropouštělo vzduch a vlhkost. Nemluvě o tom, že sehnat kilo absorpčního materiálu také není tak jednoduché. Je samozřejmé, že si VacBag někdo jen těžko pořídí k uložení pionýra o celkové ceně tři tisíce. Ale pokud musíte mašinu, za kterou jste dali přes sto tisíc, dávat na zimu do mizerně větrané garáže nebo dokonce vlhkého sklepa, možná vám investice patnáctset kaček nepřijde jako nesmysl.
Informace o redaktorovi
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Jak se Vám líbil tento článek?
