Sezóna 1968: Ivy vs. Read

Zaměření MV Agusty bylo především na vyšší kubatury 350 a 500 ccm v sedle s nedostižným Giacomem Agostinim. Opravdu nedostižným, neboť bez Mika Hailwooda, jenž vlastně opustil scénu Grand prix společně s Hondou, neměl rovnocenného konkurenta a jasně vyhrál komplet všechny mistrovské závody v obou třídách. Za této situace hodlala Yamaha ovládnout třídy 125 a 250 ccm. Byla si svým postavením tak jistá, že dokonce již před začátkem sezóny rozdělovala mistrovské tituly. V týmu měla dva prvotřídní britské jezdce, Phila Reada a Billa Ivyho a stanovila pro ně jasný cíl - Ivy měl získat titul ve čtvrtlitrech a Read ve třídě 125ccm. Oba dva startovali v obou kategoriích s tím, že nebudou bojovat proti sobě navzájem a v případě potřeby si naopak vypomohou. To se sice snadno řekne, ale jak se později ukázalo, hůře provede. Ať je to jak chce, tak každý závodník chce prostě vítězit a „pokud chceš vyhrát, tak jako prvního musíš porazit především svého týmového kolegu“. To platí od nepaměti, ať už se navenek proklamují jakákoliv prohlášení.

Sezónu zahajovala Grand Prix Německa na Nürburgringu, ale u Yamahy bylo rušno ještě před samotnými závody. Ukázalo se, že Bill Ivy nemá platný pas a to se jaksi německým policistům nelíbilo. Tehdy ještě neexistoval žádný „Šengen“ a tak až do vyšetření celé této kauzy putoval Ivy bez nějakých cavyků do vazby. V této souvislosti si Phil Read neodpustil směrem k vedení Yamahy sarkastickou otázku: „Teď, než si to Ivy odsedí, tak snad můžu získat oba tituly, ne?“ Diplomacie pracovala na plné obrátky a jak se dalo předpokládat, nakonec se vše podařilo uspokojivě vyřídit a Ivy se mohl závodů zúčastnit. Ve třídě 125ccm jezdil zpočátku za Readem na druhé pozici, ale záhy měl na svém motocyklu poruchu a musel vzdát. Vynahradil si to ve dvěpade, kde si dojel pro jasné vítězství, když naopak tentokráte závod nedokončil Read. I přes dvě odstoupení si každý vyhrál tu svou třídu a mohlo se v klidu pokračovat dál.

Dalším závodem byla španělská GP na okruhu Montjuich. Zde se však ani jednomu příliš nevedlo. Ve třídě 125 ccm oba odpadli a tak zvítězil domácí Canellas na motocyklu Bultaco, což bylo vůbec prvním vítězstvím této Španělské značky v mistrovství světa. Bill Ivy nedojel ani dvěstěpadesátky, a tak vítězství pro Yamahu zachraňoval Read.



V pořadí třetím závodem mistrovství světa měla být Grand Prix Francie, její konání však bylo zrušeno a tak se po této neplánované pauze závodníci přesunuli rovnou na Isle of Man, kde je čekala slavná Tourist Trophy a závody na 60,72 km dlouhém proslulém okruhu Mountain Course. Do závodu Lightweight 250 vlétl doslova raketově Bill Ivy a časem lepším než stávající rekord okruhu si vytvořil slušný 14ti vteřinový náskok na Reada. Phil však nic nevzdal a skvělou jízdou začal Ivyho postupně dotahovat. Ten poněkud slevil ze svého počátečního tempa (možná jeho motor ztrácel trochu na výkonu) a ve třetím kole musel první pozici přenechat svému pronásledovateli.
Reada ale potkala smůla, když prázdná pneumatika znamenala konec závodu. Ivy se tak ocitl opět ve vedení a nikdo z dalších jezdců už mu nedokázal zkřížit cestu k vítězství. Stejně jako ve dvěstěpadesátkách, tak i v Lightweight 125 hrál prim tým Yamaha. Po úvodním kole vedl Ivy těsně před Readem a třetí Rosner ztrácel na vedoucí dvojici již 2 minuty! Druhé kolo přineslo Ivymu zápis do historie, když jej projel v čase 22min34,0sec a průměrem 100,32 mph, což bylo poprvé, kdy byla na TT překonána hranice 100 mph s motocyklem o objemu 125cc. Zvýšil tak svůj náskok před Readem a rovněž v následujícím průběhu závodu si udržoval vedení. V posledním kole však Ivy překvapivě na Greg-ny-Baa zastavil a ptal se užaslých diváků, jaké je vlastně aktuální pořadí v závodě. Pak zde zůstal stát až do doby, než se před něho dostal Read a pomalým tempem dojel do cíle na druhém místě. Bylo to vše vlastně v souladu s týmovou strategií, ale tento Ivyho demonstrativní projev znamenal mnoho zlé krve mezi oběma jezdci a zřejmě právě tímto okamžikem se Yamaze celá situace začala vymykat z rukou.
Následující závod se konal v holandské Assenu. Zatímco TT na Isle of Man se jezdí jako distanční závod, kdy se jezdci vydávají na trať postupně, Dutch TT je klasickým závodem Grand Prix s hromadným startem, kde si diváci mohou vychutnávat přímé jezdecké souboje. Read s Ivym jim to dopřáli mírou vrchovatou, a to zejména v kategorii 250 ccm. Oba se honili v těsném kontaktu kolo na kolo a loket na loket po celý průběh závodu a na cílové pásce byli odmávnuti bok po boku v jedné linii. Pouhým okem nebylo možné s jistotou posoudit, kdo tedy vlastně vyhrál. Vítězem se stal Ivy pouhou desetinku vteřiny před svým týmovým kolegou. Do jaké míry byl tento těsný dojezd produktem týmové režie, nebo zda šlo o výsledek otevřeného souboje, to lze jen těžko odhadovat. Oba protagonisté na to měli odlišné názory… V závodě 125ccm se Ivymu vůbec nevydařil start. Motor nechtěl naskočit a Ivy se propadl hluboko dozadu a nakonec už po dvou kolech musel ze závodu odstoupit. Readovo vítězství pak bylo již zcela jednoznačné, když snad jediným soupeřem se mu snažil být Dave Simmonds na Kawasaki. Přesto Read celý závod bezpečně vedl a v posledním kole přišel Simmonds z důvodu poruchy převodovky i o svou druhou pozici.

Další štací byla hned za týden sousední Belgie. Na okruhu Spa-Francorchaps se třída 125ccm nejela a tak Ivyho s Readem čekal jen jeden vzájemný duel ve dvěstěpadesátkách. Nakonec ale na něj vlastně ani pořádně nedošlo. Od startu šel do vedení Ivy, zatímco Read hned po prvním kole zastavil v depu u svých mechaniků k výměně zapalovacích svíček. Klesl tím až na 17. místo. Na čele to mezitím vypadalo na poklidné vedení Ivyho, ale jeho stroj začal postupně vynechávat a Bill tak musel závod vzdát. To už ale Read postupoval mistrovskou jízdou nezadržitelně dopředu. V nájezdu do posledního kola byl už za vedoucím Rosnerem a ve zbývajících kilometrech ho dokázal překonat a zvítězil.

K dalšímu závod se celý šampionát přesunul za „železnou oponu“ na východoněmecký Sachsenring, kde byly na programu opět obě třídy 125 a 250ccm. V nižší třídě se tentokráte projevoval nevyrovnaný chod čtyř válců na Ivyho motocyklu. Zastávkou k výměně svíček ztratil v depu poměrně hodně času a do závodu se vrátil až na 27. místě. Postupně se však celým startovním polem prokousal až za vítězného Phila Reada. Na nějaký těsný souboj mezi nimi ale nedošlo, neboť Ivyho ztráta činila více než jednu minutu. Hodlal si tak spravit chuť alespoň ve „svých“ dvěstěpadesátkách. Read však jezdil ve skvělé formě a nic svému sokovi nedaroval, postupně si vytvořil několikavteřinový náskok a zdálo se, že celý závod víceméně kontroluje. Nakonec se však rozhodovalo až na cílové pásce, kde byl Ivy o 0,1 sec dříve. Průběh závodu ale opět rozvířil diskuse, jak Yamaha své jezdce ze zákulisí kočíruje.

Mistrovský seriál třídy 125ccm čítal celkem devět závodů, z nichž se pět započítávalo do konečného pořadí šampionátu. Ve 250 ccm to bylo šest nejlepších výsledků z deseti závodů. V dosavadním průběhu 125 ccm měl Read na svém kontě čtyři vítězství a 32 bodů, zatímco Ivy byl bez vítězství s pouhými 12 body za dvě druhá místa. Ve čtvrtlitrech průběžně vedl šampionát Ivy s 32 body (4 vítězství), ovšem jen těsně před Readem s 28 body (2x první, 2x druhý). Výrazným způsobem tedy mohla do celkového stavu mistrovství promluvit již následující Velká cena Československa.

Již počtvrté se do Brna sjela celá světová motocyklová špička a mnoha tisícům divákům předvedla skvělou podívanou, na níž se velkou měrou podíleli právě Read s Ivym. V kategorii 125ccm mezi nimi probíhal lítý boj až do okamžiku, kdy Ivy při své typické razantní jízdě přehnal v zatáčce za Farinkou náklon své Yamahy a zachytil stupačkou o zem. Následoval pád, který ho ze závodu vyřadil. Stalo se tak v 6. kole a Read si pak až do konce závodu (18 kol) jel v podstatě neohroženě pro vítězství, jímž si už zajistil mistrovský titul. Obavy z Ivyho nějakých vážnějších zranění se nepotvrdily, a tak mohl nastoupit i do závodu čtvrtlitrů. Přesto se na něm následky pádu projevily. Z mnohých pohmožděnin se nejvážnější ukázalo zranění nohy a již vlastní start s roztlačením stroje byl pro něho poměrně obtížný. V závodě samotném Reada nijak výrazněji neohrožoval a jel v podstatě na jistotu na druhém místě. Ale jak těžký to byl závod se ukázalo až po jeho skončení. Ivy sice mohl jezdit, ale nemohl moc chodit a tak ho za velkého potlesku donesl na stupně vítězů na svých zádech jeden z jeho mechaniků.

Yamaha tedy měla titulem 125ccm již na 50% splněno a bylo jisté, že také titul 250 ccm získá některý z jejich továrních jezdců. Otázkou ale zůstávalo, kdo to bude. Japonci sice preferovali Ivyho, ale Read, který na něho v průběžném pořadí ztrácel pouhé dva bodíky, se v žádném případě nehodlal stát nějakým Ivyho „nosičem vody“ a po zbytek sezony jel tvrdě na zisk mistrovského double 125/250ccm.

Z Brna zamířila motocyklová kolona na sever do finské Imatry. Ve stopětadvacítkách bylo sice o titulu již rozhodnuto a ve zbývajících závodech šlo tedy už „jen“ o prestiž, ale za dané situace bylo právě jakékoliv vítězství jednoho nad druhým povýšeno na prestižní záležitost nejvyšší úrovně. Ve čtvrtlitrech šlo ještě o víc. V Imatře se ale více dařilo Philu Readovi, který si stejně jako z Brna odvážel dvě vítězství. Ivy dojel ve 125 ccm jako druhý, ale určitě ho mnohem více mrzel závod 250ccm. Před závodem silně zapršelo a tak i když déšť nakonec ustal, jelo se na mokru. Ivy zpočátku vedl, ale v jedné z ostrých zatáček ho Read mistrovsky vybrzdil a ujal se vedení. Když se v dalším kole na stejném místě pokusil o totéž Ivy, havaroval a bylo po nadějích. Read nejenže mohl slavit druhé vítězství dne, ale dostal se i do čela celkové klasifikace MS 250ccm.
Za této situace čekala na účastníky mistrovstí světa Ulster Grand Prix. Ředitelsví závodu pečlivě sledovalo medializovanou stájovou režii Yamahy a již několik týdnů před konáním závodu zaslalo nejvyšším představitelům japonské firmy telegram s výzvou, aby upravili vnitřní vztahy ve svém týmu tak, aby oba jejich jezdci mohli jet férový závod proti sobě bez jakýchkoliv vlivů ze strany týmu. V opačném případě hrozili pořadatelé Ulster GP, že přihlášky továrního týmu Yamaha nebudou přijaty. Současně se obrátili na sportovní komisi FIM, aby dle svých kompetencí zasáhla, neboť takováto situace nedělá dobré jméno motocyklovému sportu. Ať již příslušní činitelé konali v této záležitosti jakkoliv, tak tým Yamahy s oběma svými jezdci v Ulsteru samozřejmě nechyběl. Bill Ivy měl svůj den a vyhrál obě třídy. V té nižší to byla bitva po celý průběh závodu, v němž byl o pár vteřin rychlejší Ivy. Dvěstěpadesátky provázelo deštivé počasí. Po startu vedl Read před Ivym, ten ale na svého soupeře neustále tlačil a nakonec se před něho dostal. O dalším osudu závodu možná rozhodla nešťastná náhoda, když kamínek od zadního Ivyho kola prorazil chladič u Readova motocyklu, jehož motor se postupně začal přehřívat a z tohoto důvodu Read závod nedokončil. Ivy tak bodové skóre opět obrátil ve svůj prospěch a o všem musela rozhodnou až GP National v Monze.
Ve třídě 125ccm to byl těsný souboj až do posledního okruhu. To už veškerá ostatní konkurence měla nejméně 1 kolo ztráty, když v jedné ze zatáček se Read při pokusu o předjetí dostal na mokrou část vozovky a havaroval. Noc před závodem, totiž celá propršela a trať byla mimo vyjetou stopu stále místy mokrá. Motocykl byl značně pochroumaný, ale Phil se ho pokoušel opět nasednout. Byl si vědom, že kromě Ivyho budou ostatní odmávnuti o kolo zpět a že on jako jediný mám možnost ještě poslední kolo dokončit a být tak alespoň druhý. To se mu nakonec podařilo. K jeho cti slouží fakt, že přestože již měl zajištěný titul mistra světa, bojoval o co nejlepší výsledek, byť to bylo jen druhé místo za svým největším rivalem. Toto jeho umístění je zajímavé rovněž tím, že za vítězným Ivym dojel nakonec se ztrátou více než šest minut, což za normálních podmínek je na Monze časová ztráta zhruba tří kol. Přesto byl tedy klasifikován jako druhý a až třetí v pořadí měl ve výsledkové listině zaznamenánu ztrátu jednoho kola. Všichni ale čekali na to nejdůležitější – na dvěstěpadesátky. Favorizován byl Ivy, jehož stylu jízdy měl profil trati možná více vyhovovat a dalším faktorem v jeho prospěch byly nové výfuky, které v konečném efektu měly jeho stroj zrychlit. Read takto upravený motocykl neměl a značně rozezlen hrozil, že pokud Ivy vyhraje, podá protest proti nedodržení váhového limitu jeho stroje. Asi o tom věděl své. Po pádu ve stopětadvacítkách, nastupoval Read různě zabandážován, ale v závodě samotném na to zřejmě příliš nemyslel a hned od startu šel do vedení. Ivy ho těsně stínoval, ale po malé jezdecké chybičce vyjel do mokré trávy a než se vrátil zpět na trať, ztratil několik zřejmě rozhodujících vteřin. Nedokázal se už na Reada dotáhnout, naopak ten pomalu ale jistě svůj náskok zvyšoval a závod dotáhl do vítězného konce.
Po posledním závodě tak došlo k situaci, kdy Ivy i Read měli shodný počet bodů, stejný počet vítězství i naprosto stejná ostatní bodovaná umístění. Na řadu tak přišlo další kritérium – součet časů ze závodů, které oba dva společně dokončili. Bylo to v Assenu, na Sachsenringu, v Brně a na Monze. Po celé dlouhé a dramatické sezóně nakonec rozdíl 2min5,3sec hovořil ve prospěch Phila Reada.

Informace o redaktorovi

František Feigl - (Odebírat články autora)